Minulé životy

Stará láska nerezaví - ani v Koreji a přes půl světa :-) . Hezké. (17.07.2023)

Bolestivě povědomé. Sledovat timing života. Už v úvodu, kdy se cesty hrdinů dělí a je tam tolik nevyřčeno, krom očividného zápalu, možná, že někdy je to příliš silné, až tomu nejde věřit a tak se člověk radši spokojí s uvěřitelným průměrem, stabilním partnerem, protože to dává smysl... o to víc zase vidím, jak nepodstatná je v tomhle vlastně láska, jak nepodstatný je element přitažlivosti, nebo to, čím ji lidé dnes nazývají, lidé si tu nálepku dají i na ty nejvíc abusive vztahy, jen když z nich můžou vymáčknout alespoň něco, co chtějí nebo potřebují (sex, pocit intimity, finanční zázemí, pocit, že něco znamenají). Closure má na povrchu takovou tu auru, jo "o tomhle se bude mluvit na festivalech", zatímco Nora pláče v náručí svého kudrnáče, já vnímám její pokrytectví, protože ona do poslední chvíle jakoby nebyla schopná čelit realitě svojí volby "soo korean" (you sound soo American). Ale přitom přesně věděla o co jde, co dělá, celou dobu (proto já s tímhle snímkem nesoucítím). Narazit na správnou osobu x narazit na správnou osobu ve správný čas jsou dvě velmi odlišné věci, které určují chod všeho. A hňupové občas mají štěstí, jen protože ví, kdy chytit příležitost za pačesy a jak se k tomu postavit. Někdy jste oslněni tím, že byste snad měli takové štěstí, až pro to nejste schopni vidět. Údělem některých mužů je trpět. Snímek sází na takové to "mezi řádky" dialogování a někdy to funguje, ale jinak jde spíše o průměr. (11.02.2024)

Příjemné překvapení. O dvou postavách, jedna hledí do minulosti jedna do budoucnosti. Ty "minulé životy" jsou hezky na to napojené. Skoro mě překvapilo, že to nemá nominaci za střih neboť ten byl vynikající. Například propojování scén z Koreji a USA, nebo použití flashbacků. Už jen to začít záběrem s voiceoverem dvou lidí, kteří se protagonisty snaží rozklíčovat, aniž by je znali. Jedním slovem "precizní". Odměřený, žádné velké drama a přehrávání. Jsem rád, že tvůrci neudělali velký konec s nějakým zvratem. (08.03.2024)

I'll be right back. Mladá Korejka v New Yorku, dětská láska na Skype a doma židovský literát (autor knihy 'Boner') bez špetky humoru. I intelektuálové potřebují něco na srdíčko. Inteligentní romantická tvorba, neptejte se (mě), co to přesně znamená, pojednává o lásce obvykle jedním ze dvou depresivních modů: Když se nepoddáte citu, je to chyba. Když se mu poddáte, je to chyba také. Jen ty nejlepší zvládnou vyjádřit celou pravdu, o které taktně pomlčím. Tento film přes mnohé klady, mezi něž patří především vizuální styl a herecké výkony, mezi ty nejlepší nepatří a z jeho uvědomělosti se mi dělalo mdlo. (13.10.2023)

Něžné, nenásilné, (ne)romantické. Debut režisérky Song se vskutku povedl, neždímá z nás emoce, netlačí, jenom pomalu posouvá hlavní postavu Noru po moři života. Suveréně, klidně, bez zaškobrtnutí a s elegancí. Žádný patos, radost se dívat a nechat se unášet spolu s ní. Film Minulé životy zároveň připomínají Ztraceno v překladu a trilogii Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí. A zároveň je všechny překonává. (30.12.2023)

Pomalý, snový až hypnotický film, kde mě, víc než vztahové řeči o potkávání v minulých životech, bavily kulturní rozdíly východu verzus západu. (07.02.2024)

Melancholická verzia Woodyho Allena z Kórey. Jednoduchá premisa dvoch životných ciest, ktoré sa síce stretli ale nikdy nepretli podaná jemným, poetickým spôsobom s nádychom festivalového filmu, je silný bez toho, aby potreboval byť výrazne expresívny. Jeho čaro sa ukrýva v obyčajnosti. (30.08.2023)

Parádní sentimentální vztahovka. (30.10.2023)

"Prečo sa hádate?" "Len tak. To je ako keď dáš dva stromy do jedného kvetináča. Korene oboch si musia nájsť svoje miesto."     Intímny príbeh dvoch spriaznených duší, podaný jemným, nenásilným spôsobom (cítiť v ňom jemnú ženskú ruku režisérky a scenáristky v jednej osobe). Plynie veľmi pokojne v troch časových rovinách (sú medzi nimi 12-ročné odstupy), pričom si vystačí s málo slovami, príliš nevysvetľuje, takže si divák musí veľa toho domýšľať (to píšem ako pozitívum). Namiesto slov sa dosť rozpráva len samotným obrazom, ktorý je miestami celkom pôsobivý (zaujali ma napríklad pomerne neopozerané pohľady na New York). K celkovej atmosfére snímky sa veľmi hodí použitá hudba (Daniel Rossen), ktorá je taká náladová, rozjímavá. Veľmi pekná je aj pieseň "Quiet Eyes" od Sharon Van Etten, ktorá znie v záverečných titulkoch. Snímka sa mi celkovo páči, ťažko jej môźem niečo zásadného vytknúť, ale na druhej strane ma zase emotívne príliš nezasiahla (k dvom hlavným hrdinom som si akosi nevedel nájsť cestu). Z toho dôvodu je moje hodnotenie "iba" dobré.     "Musela si odisť, pretože si to proste ty. A dôvod, prečo ťa mám rád, je ten, že ty si ty. Pokiaľ ide o to, kto si, si človek, ktorý odchádza." (10.03.2024)

Bezchybně vyprávěný příběh, kterému chybí jediné - nestrhne vás a jen velmi málo překvapí. #kviff2023 (04.07.2023)

Sofistikovaná, působivá romantika, která dokáže vykouzlit extrémně silné momenty, aniž by musela sklouzávat k melodramatu. Do paměti se mi to asi úplně výrazně nezapíše, ale užil jsem si to moc. Rozhovor o snění v korejštině byl krásnej. 8/10 (03.09.2023)

Některé filmy se snaží strhnout diváka skrze sympatické a humorné postavy, jiné akcí nebo spektáklem, jiné napínavým dramatem a jiné zase tematickou hloubkou... Minulé Životy jsou jiné, protože nejsou ani příliš dramatické, tematicky hluboké, ani nemají příliš sympatické postavy. Síla filmu tkví v jeho přirozenosti a subtilnosti. Některým lidem se to jistě trefí do vkusu i do citu a budou s postavami velmi prožívat jejich nenaplněnou lásku, ale já do nich tolik zainteresovaný nebyl a taky jsem mužskou postavou trochu opovrhoval za to, že se od dětství nebyl schopen přes tu ženskou přenést - kord když takovou dobu nebyly v kontaktu. Tím mi tedy přišel ubohý a to pak těžko mohou cítit s postavami. Patrick H. Willems však mluvil v kontextu Tenetu a bondovkách o tzv. vibe movies; Tu kategorii lze používat, ačkoliv bondovky naplňují jiný vibe než Past Lives. Pointou je, že některé filmy cílí hlavně na nějakou náladu a ano, všechny filmy se snaží vyvolat nějakou náladu, ale některé na tom stojí více než na čemkoliv jiné (např. Paterson). Pokud se svým vibem strefí do vašeho naladění, může to velmi fungovat. Řekl bych také, že Past Lives jaksi pudí k tomu, aby se v divákovi rozezvučely různé jeho vzpomínky, nálady, představy a tak. Pokud si myslíte, že by na vás takový film mohl fungovat, tak nejspíš i bude. Na mě to moc nefungovalo, protože nebyl jsem ochoten přistoupit na to, že týpek na ni od dětství může být furt tak navázanej a nebýt trochu píčus. V tom filmu se také nic moc nestane, takže pokud vás film nestrhne postavami a city, které prožívaj, tak nevím, čím jiným by mohl... (28.02.2024)

Aj keď nie dnes, možno niekedy zajtra. (10.07.2024)

| A24 | Toto mi asi nestačí. Scenárom až prekvapivo priemerné a silne priamočiare, len aby sme sa na konci rozplakali. Nechcem hovoriť, že by emócie nefungovali, lebo by som klamal, ale pravidelne som sa pozastavoval nad priemernosťou a zameniteľnosťou látky. Páči sa mi, že je to v jadre jednoduché, že sa to nehrá na nič, čo to nie je a že je to len pekný, ľudský príbeh dvoch ľudí, ktorých osud sa nestretol a mrzí ich to. To pre mňa ale nutne vôbec neznamená, že to pokladám za skvelý film, nie zo ešte za film roku. Posledný záber filmu je ale dokonalý. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | (01.09.2023)

Umělý konstrukt scénáristky a režisérky v jedné osobě z tohoto filmového příběhu čiší více, než je zdrávo, přestože je vyvolán autobiografickými vzpomínkami a zřejmě i dobrým chtěním – ostatně, jde o starou bolest většiny filmů, u kterých je jejich režisér zároveň podepsán i pod scénářem. Těžko říci, zda je to způsobeno stávkou hollywoodských scénáristů nebo zbytnělým scénáristickým egem jihokorejské režisérky, avšak smutnou pravdou zůstává, že kromě slušné kamery a obsese číslem 12, tento zkratkovitý, přesto však rozvleklý snímek nenabízí nic, co by ho dokázalo vymanit z veskrze běžného průměru. Ani jedna z postav, žijících po celá léta v jakémsi ekonomickém vakuu, nedokáže diváka nijak zaujmout a (spojler) Jeho větám o tom, jak se Jí podařilo v USA prorazit, se nechce věřit, jelikož jediným Jejím úspěchem z filmu vyplývajícím je získání „Green card“ poté, co se coby korejská imigrantka vdá za amerického židovského spisovatele. A tak ona idea tavícího kotle, toho pověstného melting potu v New Yorku, je ve filmu dokonale naplněna. Možná proto má tento film vesměs příznivé kritiky – pozoruhodné ovšem je, že navzdory tomu, jak na letošním Sundance festivalu, tak i na Berlinale, vyšel naprázdno. (10.09.2023)

Film o míjení, načasování a souznění v reálném světě, kde věci nejdou vždy tak, jak bychom chtěli. Uvěřitelné, krásné, smutné, s neskutečnou atmosférou a upřímností. Jediné co mi trochu chybělo, byl život Sunga, přišlo mi, že jeho životu i vztahu, se tam věnuje o dost méně času než tomu Nořinu. Skvělé dialogy a výborná sázka nejen na skvělé herce, ale i minimalismus, utlumení všech životních věcí mimo konkrétní vztah tomu výrazně přidává na intenzitě. 85% (14.09.2023)

Stojím si za tým, že v jednoduchosti je krása, no výnimka potvrdzuje pravidlo a medzi výnimky budem radiť Minulé životy. Kamera je krásna, hudba príjemná a tak nejak žanrovo-adekvátna. A aj keď tvorcovia sa pochopiteľne všemožne snažia zahrať hlavne na emocionálnu strunu, medzi mnou a týmto filmom prebehla minimálna iskra, zaručene nie dosť silná na zapálenie ohňa. Dej je monotónny (až uspávací) a umelo rozťahaný. S Norou som sa absolútne nevedela stotožniť, pôsobí na mňa nevyrovnaným dojmom. (21.03.2024)

(KVIFF 2023) Dobre vysústružený filmový produkt. Po väčšinu času funguje ako expozícia k finále, ktoré trpí kórejským chladom a povrchnosťou. Najmä mužské postavy by ešte zaslúžili prehĺbiť, tí herci by to bez pochýb utiahli. (06.07.2023)

Možno tu nájsť dve vzájomne sa prelínajúce a dopĺňajúce sa roviny. Tá prvá predstavuje (ne)naplnenosť dávno stratenej no nezabudnuteľnej prvej lásky kvôli veľkej vzdialenosti rôznych miest a uprednostneným pracovným príležitostiam. Tá druhá ju rozvíja o hlbší vzťah ku rodnej krajine s vnútorným pocitom clivosti hlavnej hrdinky. Mimo to ide o pokojný, pomaly plynúci, citlivý, jemne sentimentálny film o migrujúcich ľuďoch, ktorí kvôli presťahovaní pociťujú, že patria na dve miesta súčasne. Miesto, kde postavy vyrastali tvorí ich významnú súčasť života a zároveň vzájomné spomienky na toho druhého. Postavy sa zamýšľajú, aké by to bolo, keby sa ich cesty nerozdelili, vzájomne sa chápu, ale míňajú. Ich vzájomné porozumenie sa dostáva až do nádherných záverečných pätnástich minút, ktoré skryštalizujú predchádzajúce dianie. Posledná tretina vzájomného stretu a jeho jedinečnosť vytvára medzi ústrednými postavami zvláštne trenie. Film ďaleko viac prehovára postojmi a pohľadmi, než samotnými dialógmi. A aj napriem uvedomelosti a vzájomnému porozumeniu máte pocit nepochopenia, prečo tí dvaja neskončili spolu. Smútok tu ale vytvára porozumenie a lásku pre nadchádzajúce vzťahy. Kórejské in-yun tu zasa prezentuje to, ako nedokážeme kontrolovať, kto sa objaví a zostane v našom živote. Jednoduché, čisté, a za mňa fungujúce a divácky uspokojujúce. I think there was something in our past lives. Otherwise, why would we be here together right now? 80% (04.09.2023)

Příjemné korejské drama. Originální a velmi nepředvídatelné. Působivé dialogy a za mě skvělý scénář, se kterým si režisérka a scénáristka v jednom, poradila. Těším se na další její film. Závěr mě i lehce překvapil. Počet hodnocení: 1348 (28.09.2023)