Kaibutsu no Kikori
Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Hirojoši KoiwaiKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Kódži EndóHrajú:
Kazuja Kamenaši, Nanao, Riho Jošioka, Šóta Sometani, Reon Juzuki, Kijohiko Šibukawa, Šidó Nakamura, Minosuke, Keisuke Horibe, Ikuja Enokizono, Júiči TakedaObsahy(1)
Akira Ninomiya (Kazuja Kamenaši) je nelítostný právník, který neváhá zlikvidovat každého, kdo mu stojí v cestě. Jedné noci je brutálně napaden neznámým útočníkem, kdy zázračně útok přežije. Akira se tak musí vydat na cestu pomsty. Ovšem mezitím dojde k sérii děsivě brutálních vražd, kdy sériový vrah na oběti útočí sekerou a následně jsou nalezeny s chybějícím mozkem. S kým má Akira tu čest? Ponořte se do krvavého případu režiséra Takaši Miikeho. (HanzoBureshi)
(viac)Recenzie (16)
Zajímavý námět s nekonvenční charakterizací postav, obzvláště nejednoznačného hlavního Akiry, a nečekanými souvislostmi s jejich minulostí. Detektivní kriminálka s chladným, ale šmrncovně zábavným Miikeho rukopisem, s neustálým odhalováním nových faktů, které dávají předešlým zvláštním událostem smysl. Bohužel ale bez dostatečného emocionálního angažmá, které by z filmu udělalo silnější zážitek. [Sitges FF] ()
Kvůli nápaditosti celého konceptu (japonský folk horror meets Dexter meets Black Mirror) se to opakovaně cyklí v (potřebných) pasážích, kde jedna postavě druhé (čti divákovi) sáhodlouze vysvětluje "kdo, co, proč, jak". Nemá to tedy závratné tempo a je to pocitově o chlup delší než avizované dvě hodiny. Infodumping mohl (a měl; i s ohledem na schopnosti autora) být podán více filmovou řečí než skrze statické konverzačky, kdy to speciálně ve finále působí jak zfilmovaná epizoda ze Scooby-Doo. Zase až tak moc to ovšem nevadí, protože ambivalentní charakterizace postav to spolu s konceptem utáhnou. Těžko popsatelná studie (a)morálnosti, kde začíná/končí odpovědnost za sebe sama, kdo je/není pod povrchem monstrum, odpovědnost psychopatické osobnosti za kterou (ne)mluví činy, avšak podané žánrovkám poplatným miikovsky brakovým stylem. Je tu běsnící monstrum, ovšem žádné horrorové scény tu nejsou. Je na to nahlíženo z pozice policie, která se dostává až na místa činů, a především pohledem jedné z potencionálních obětí, která se však obětí necítí. A naopak sama je mnohdy na lovu... Je to originální, nápadité, nosné a prostě dobré. Byl zde však prostor i talent zúčastněných povýšit to na další z nadčasových kultovek žánrového chameleona Miikeho. Zaujme to, vymyká se to běžné produkci, ale pro mnohé to bude spíše z ranku "mnohem zábavnější probrat to v hospodě nad pivem než na to dvě hodiny koukat". ()
Takaši Miike natočil niekoľko námetovo zaujímavých počinov, no plnohodnotne ma nadchol jedine "Aku no kyōten", ktorý sa tématicky taktiež opieral o postavu vyčíňajúceho "sériového vraha". V tom, čo teraz napíšem, treba hľadať len jemnú paralelu, rozhodne nie zrovnateľnú kvalitu po žiadnej stránke (!!), no mne tento počin, jemným nádychom, pripomína nesmierne úspešný "I Saw The Devil", v ktorom tiež, rovnako ako v tomto prípade, ako plynul dej, už prakticky divák nevie, kto je oným zločincom, respektíve kladnou postavou. Mne osobne sa tento námet pozdáva, a to som pragmaticko-konzervatívny divák, ktorý má skôr v obľube klasické príbehy, v ktorých "sériový vrah" vyčíňa, nepoznáme identitu, nepoznáme motív, necháva odkazy či pácha rituálne vraždy. Toto je ale námet obohatený o vsuvky, ktoré mi v mnohých prípadoch nebývajú pochuti, no tu, napodiv, tú originalitu tak nejak viem doceniť. Snímok je pomalší, neobsahuje mimoriadnym počtom pasáži, ktoré by poburovali, no má taký podivný nádych, z ktorého divák síce nie je vystrašený ani pohoršený, no tak nejak sa mu v prípade dostatočného získania, dostane mierne pod kožu. Medzi 3-štyri. ()
Takaši Miikeho a jeho snímky mám v celku rád. Vždy dokážou něčím překvapit. Favoritem jeho tvorby u mě i po tomhle nadále zůstává Visitor Q z roku 2001. Od Kaibutsu no Kikori/Lumberjack the Monster jsem měl celkem velký očekávání a to nejenom podle zdejšího hodnocení a % který zatím drží film v červených číslech. Moje očekávání ale nebyla až tak naplněna. Čekal jsem od toho asi ještě trochu víc. Né, že by to bylo špatný ale něco tomu prostě chybělo. Rozhodně tomu nepřidala za mě zbytečně dlouhá stopáž. A tak si myslím, že 3hvězdičkový hodnocení bude zcela korespondovat s tím co mi bylo nabídnuto. Neurazilo ale ani nikterak víc nenadchlo. Podívat se na to ale určitě dá. ()
Netradičně pojatá detektivka se zajímavou, tak trochu sci-fi premisou, která obrací divákovi vnímání hlavní postavy. Asi to se svým béčkovým potenciálem nemuselo mít úplně ty dvě hodiny, ale stále jde rozhodně o velmi solidní zábavu, která připomene to lepší z rozsáhlého díla Takaši Miikeho. [Sitges 2023] ()
Stále bizarní, ale jinak celkem krotký Miike. Příběhově zajímavě načrtnuté ale nezajímavě rozvedené. ()
Můj první Takaši Miike (z asi deseti), kterému můžu bez váhání napařit pětihvězdu. Skvostná kombinace staré dobré kriminálky, svérázné poetiky, bizarní zápletky o mozkových "psychopatických" čipech a několika málo mile ujetých scén, ve kterých krev z krční tepny stříká jako voda ze zahradního zavlažovače. A navíc se děj nese ve vážném až temném duchu, což u japonských filmů není úplně obvyklé (aspoň trocha afektovaného šaškování a teatrálního přehrávání je u nich totiž téměř pravidlem). Ale i měkčí, sentimentální nátury si případně ve filmu najdou svůj šálek čaje, vždyť třeba postupná přeměna schizoidního psychopata v moralistu a citlivku je až kýčovitě melodramatická. ()
Neskutečný zážitek vidět tenhle film, protože jak často dostaneme možnost náhled věci zrovna z tohohle pohledu, že? Tím chci říct, že začátek je moc fajn. Nastaví situaci, která je na první pohled jasná. Jenže jak se začnou přidávat informace...o postavách, o minulosti, o tom že přítomnost není zase až tak moc jednoznačná, o tom všem, co se děje v téhle šíleně pojaté (vlastně) detektivce, která do sebe šikovně vstřebává i další vrstvy...tajemno, protože to je chvíli trochu horor; nechutno, protože to chvíli osobní vendeta psychopata na sériovém vrahovi; patetično, protože kdo na konci, neocení právě to, kam tenhle příběh směřoval, tak je sám psychopat; zvracené romantično, protože to závěrečné gesto bylo prostě nádherný; a byť ten hlavní faktor, který všechno ovlivní, působí možná trochu nepatřičně, skoro až sci-fi prvek, funguje to v tom perfektně, protože to vytváří příjemný mix takhle všechno dohromady...takže vzhledem k tomu, co je spouštěčem téhle spirály, asi bude lepší už nenapsat jediné slovo. Protože sledovat Akiru a jeho cestu bylo prostě moc fajn. A nenapadlo by mě, že budu až takhle emočně vtažená. Tahle věta bude dávat smysl jenom tomu, kdo film viděl, ne tomu, kdo četl jenom anotaci. Ale tohle se moc povedlo. Původně jsem doufala, že stihnu vidět dřív Lesson in Murder, protože jsem myslela, že to pojede na podobné vlně. Takže v pohodě nejspíš. Uf... :) ()
Miikeho filmy mi ani sám neviem prečo nesedia. Sú brutálne, majú poväčšine zaujímavý námet, trailer a aj ohlasy navnadia, no väčšinou končím sklamaný. A inak tomu nie je ani teraz. Pár prvkov bolo zaujímavých, obzvlášť nejednoznačnosť a nepredvídateľnosť celého diania a úplne iný prístup k látke než je k tomu v Hollywoode kde po 10 min. hneď viete kto je dobrý, zlý, hlavný hrdina, o čo pôjde atď. Ale dve hodiny sú i tak veľa a neviem či film chcel byť kriminálkou, trilerom, hororom... Vo výsledku pre mňa čudný mišung, ktorý vystačil max na jedno pozretie. 55% ()
S nevšedním námětem a přesvědčivými hereckými výkony Vám ty dvě hoďky ufrčí. ()
Keby Dario Argento natočil Clockwork Orange ()
Námět docela fajn, jen to ostatní bylo velice nevýživné, pomalé, nudné, užvaněné. Ke konci se to opravdu táhlo mimořádně, než se všichni vykecali za svých pocitů. No, nic moc. ↘️ 28% ()
Prekvapilo! Po novej Godzille druhé veľmi milé prekvapenie z Japonska v prvom pol roku tohto roka, aj keď dátum výroby tu je 2023. Film sa obsahom môže radiť ku klasickým detektívkam, či krimi filmom, aké sa v minulosti točili v o dosť väčšom množstve ako momentálne. Vo svojej podstate sa jedná o pomalý detektívny film zabŕdajúci do Japonského folklóru s minimom akcie, ak sa to akciou dá nazvať a tonou dialógov. A toto je niečo, čo môže kopu mainstreamových divákov, zvyknutých na nonstop výbuchy, prestrelky a ploché postavy, či plytký dej odradiť. Naopak ľudí, ktorí hľadajú zaujímavé postavy s dostatkom priestoru na sebarealizáciu v zaujímavom, veľmi chytro napísanom a hlavne podanom príbehu, by mal tento film maximálne uspokojiť. Príbeh je tu hlavným ťahúňom, aj keď sa to tak zo začiatku nemusí zdať. Objemnosť a obmena charakterov postáv tu silnie každou pribúdajúcou minútou a divák sa postupne stráca v tom, kto je ten dobrý a kto je ten zlý. Prakticky do poslednej minúty nie je nič sto percentne jasné. Bližšie sa k tomu písať nedá, bez toho aby človek zbytočne nespoiloval, čo by bola v tomto prípade obrovská chyba, nakoľko film si najviac užijú nepripravení diváci, čo bol a môj prípad. Dobrá hodina a pol sa nesie v nadpriemernom duchu, kde som sa rozhodoval medzi silnými tri až štyri, ale posledných tridsať minút je čistý orgazmus emócií a zvratov, kde sa charaktery a pohnútky postáv menia viac a rýchlejšie, ako mukli za pásom v Kórejskej fabrike. Už keď si človek myslí, že odhadol jednu, či druhú postavu, dostane kopačku do vajec a zistí, že pravda je tak trochu iná. Za mňa naozaj veľká spokojnosť s obsahom aj formou. Japonci podávajú solídne výkony, sem tam sa nejaké prehrávania nájde, ale to už patrí k ich kultúre a naozaj sa nejedná o nič, čo by kazilo vysoký zážitok z film. Takže za mňa zaslúžené štyri hviezdy. ()
Mohlo to být o krapet kratší a i malinko přitvrdit,ale i tak to byl zajímavý námět a dobrá netradiční zábava. ()
Milovníci orientálneho ponímania akčnej vyvražďovačky sa asi zbesnejú od rozkoše, mne to prišlo ohromne zamotané, rozvláčne, zbytočne nezrozumiteľné a patetické, ale to je môj prostý názor provinčného stredoeurópana odchovaného na holyvúdskych brakoch, takže 35%. ()
Dobré. Za tři hvězdy. Rozhodně lze říct, že je na co se koukat, slušný děj, rozvíjející se až do závěrečného procitnutí a samotný úplný závěr to je již jen... třešnička na dortu. Sice malá a dort není moc sladký, ale přesto tam je a tvoří nerozloučitelný pár. Japonci to nevzali za špatný konec, ač když si to představím v taktovce např. Dánů, bylo by to jistě peprnatější v mnoha směrech. I tak nám ale zafoukal čerstvý psycho-zabijácký větřík, slušně ověnčený solidním vyšetřováním svérázné hlavní policistky s falešnými brýlemi. ()
Reklama