Réžia:
Uli EdelScenár:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrajú:
Bushido, Elyas M'Barek, Moritz Bleibtreu, Hannelore Elsner, Mina Tander, Karoline Schuch, Karel Gott, Katja Flint, Uwe Ochsenknecht, Werner Daehn (viac)Obsahy(3)
Bushido je na koncertnom turné po Nemecku, keď sa mu dostane do rúk list od otca. Vtedy sa mu v hlave začnú vynárať spomienky: na jeho detstvo a život v gete, keď sa musel prizerať ako otec bije jeho matku, na to, ako v škole predával drogy, ako sa stal kriminálnikom až po momenty, keď sa dostal do väzenia.
Aj na vrchole svojej rapovej kariéry musí Bushido čeliť démonom minulosti. Film je adaptáciou knihy "Bushido" a ide o biografiu najúspešnejšieho nemeckého rapera súčasnosti.
(Slider)
Videá (1)
Recenzie (48)
Takový výrazně chudší německý příbuzný 8. míle, kde jsem měl zejména zpočátku velký problém se naladit na vlnu filmu kvůli divnému střihu. Úplně nedovedu ohodnotit přínos arabáče s japonskou přezdívkou žijícího v Německu, který se proslavil pouze tím, že skládal nějaké píčoviny v rámci nejzbytečnějšího hudebního žánru - rappu a měl štěstí, že v Německu zrovna žilo dostatek ještě hloupějších jedinců, kterým se jeho sračkoidní tvorba líbila. Typickým publikem byly fanatické školačky očekávající svoji první menstruaci. Do filmu jsem pronikal velmi pozvolna a trošku mě bavit začal asi až někde za polovinou. Nejlepší byl rozhodně závěrečný koncert, kde se objevil božský Kája a poprvé tak byla slyšet skutečná hudba. [60 %] ()
O Bushidovi jsem nikdy neslysel, i kdyz je film misty docela zkratkovity, ma to atmosferu a divak pochopi, o co tvurcum slo. Je zde hned nekolik zajimavych momentu a dialogu, ale pomyslnou tresnickou na dortu je az sam velky Karel Gott! To fakt pobavilo a vlastne i dojalo. Rap je pro me spanelskou vesnici, ale hudba mi nijak nevadila. Ve finale je to dobry zivotopisny snimek. ()
Nejprve bych rád zmínil fakt, že nejsem žádný fanoušek rapové hudby, ale spíše její kritik a odpůrce. 99% všech rádoby drsných raperů si jen na něco hraje. Mezi1% zpěváků tohoto žánru, které jsem schopen akceptovat patří právě Bushido a Eminem. Oba to v životě neměli vůbec lehké a jejich cesta ke slávě rozhodně nebyla jednoduchá. Vzhledem k mé subjektivní averzi k danému hudebnímu žánru, jsem se shlédnutím dlouho otálel. Režisér Uli Edel mi však připravil opravdu příjemné překvapení - poutavě zpracovaný životopis, který je o to víc autentický, když v něm Bushido hraje sám sebe. Rozhodně nečekejte 94 minut plných tupého rapování! Za zvláštnost považuji i to, že na pódiu můžeme vidět dokonce i bubeníka. Tenhle tunisan rozhodně není žádnej Arschloch! ()
Perfektní Bushidova biografie, kde hraje sám sebe, což je u tohohle typu filmu stěžejní. Já jsem byl mile překvapenej, tenhle arabák je charizmatickej, životní příběh má zajímavej a film to umí řádně zmapovat a podat. Von taky Edel není žádný vořezávátko, takže to není až takový překvapení. No a dojde i na Káju, což je hvězda navíc. 85% ()
Jeho matka milovala Karla Gotta, on zase rap. Měl muslimské vyznání, ovšem hned od mládí si přivydělával prodejem drog, rád se popral, rád sprejoval. Nakonec ovšem u téhle výbušné povahy vyhrála hudba. A je tu další divácky vděčná variace na téma, jak se někdo dostal z nehostinných poměrů až na pozici respektovaného člověka. Životopisný kousek o rapperu Bushidovi se nevyhýbá klišé a prvoplánovým momentům, své kvality ovšem má. Chlapík je to zajímavej, navíc s hudbou, která sice není moje srdeční, ale tady mému uchu lahodila. Pohublé čtyři hvězdy. ()
Reklama