Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrajú:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(viac)Videá (6)
Recenzie (57)
Film Jaký otec, takový syn přistupuje ke zvolenému tématu zamění dětí po narození s poctivou snahou pojmout všechny nabízející se aspekty. Ve stopáži dvou hodin se zaobírá soudním procesem, rozvíjejícím se vztahem dvou postižených rodin, rozpoutanou partnerskou krizí, obtížným vytvářením nového citového pouta ke skutečnému potomkovi. K tomu ještě přidává obecnější konfrontaci dvou rodičovských přístupů a otázky "krevního determinismu", jež úspěšnější z otců těžko překračuje, a tím prohlubuje rozpoutanou krizi. Režisérovi se ovšem podařilo všechna témata a motivy provázat tak, že nejsou podána zkratkovitě, ale naopak vytvářejí soudržné drama se zřejmým vývojem a naplňujícím vyvrcholením. Tradiční humanismus japonských filmů nesází na vypjaté situace a konflikty, ale na lehce plynoucí, dojímavý příběh, v němž postavy spíše hledají uklidnění a pozitivní východiska, přičemž tvůrce je rozhodně na jejich straně. ()
Aký otec, taký syn. Aký režisér, taký film. Zaujímavá dráma z Japonska o zámernej zámene dvoch detí v pôrodnici. Z čoho by Američania urobili slzami pretekajúci drámu, Japonci vytvárajú pomalú, pokojnú, ale pritom scenáristicky komplexnú drámu o dvoch odlišných rodinách (vyššia stredná vrstva VS nižšia stredná vrstva) bez zbytočne sileného sociálneho presahu. Silný príbeh, ktorý však zbytočne netlačí na pílu. Človek asi musí byť trocha zvyknutí na tú umiernenú japonskú povahu, pretože tento film ani tak naliehavú situáciu v akej sa rodiny ocitli nerieši prehnane hystericky. Ale rozvážne, s rozumom a citom, tak ako by to s najväčšou pravdepodobnosťou prebiehalo aj v skutočnom živote. Jednoducho film, ktorý prevažne stavia na dialógoch, než aby psychicky deptal postavy. Citlivá, do určitej miery minimalisticky poňatá dráma, ktorá nemusí prvoplánovane diváka emočne vyžmýkať. Niekomu sa to môže zdať možno až príliš nezáživné, ten pozornejší však v jadre objaví „krásu a silu“ tohto príbehu, ktorý dokazuje, že ľudia nemusia byť len večné svine. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
Film o otcovství a o tom, co to vlastně znamená. Koreeda opět citlivě poodhaluje emoce a vztahy mezi lidmi, tentokrát právě pouto mezi rodičem a dítětem a rodičovskou lásku. Na pozadí příběhu se stále řeší otázka, jestli ono pouto udává krev (stejná DNA) nebo naopak láska vybudovaná společně stráveným časem. Bohužel český i anglický název je v tomhle ohledu trochu nešťastně zvolený. Původní japonský název, který se dá přeložit jako "A stát se otcem", mnohem více směřuje k tomu, co se nám zde Koreeda snaží sdělit. Divák to ostatně plně pochopí na konci. Každopádně moc krásný film, který má co říct. Jsem ráda, že Koreeda zvolil tuhle tématiku. ~(4,6★)~ ()
Hirokazu Kore'eda otvoril "pandorinu skrinku" všetkých rodičov, no a zvládol to napodiv s tak podivnou ľahkosťou, že človek prakticky ani nevie, čo si má myslieť. Vážna téma jeho rukami nevzbudila žiadne výrazné emócie, pričom byť na strane jedného z rodičov, lietali by nie len "triesky" ale pravdepodobne aj "plesky". Dva svety odlišného postavenia v spoločnosti môžu evokovať odlišnosť výchovy, no v tomto prípade je to podané asi tak, že väčší kapitál nerobí ešte z rodiča lepšieho rodiča, pričom obaja môžu mať napriek mierne odlišnému spôsobu, respektíve pohľadu na výchovu, rovnako dobré nie len úmysly, ale aj praktiky, ako s malého jedinca vychovať lepšieho človeka, s morálnymi základmi či vysokými hodnotami. Jeden by si myslel, že vnútorné rozpory jednotlivcov či tie vzájomné vzťahové všetkých protagonistov začnú akosi škrípať. No "bohužiaľ", aj toto je podané s akousi noblesou bez akýchkoľvek výraznejších výkyvov. A ja tak teraz nad všetkým premýšľam a pýtam sa sám seba, skutočne som pozeral DRÁMU (??), ktorá by mala zasiahnuť duševne, alebo aspoň chytiť za srdce? No, neviem .. ()
Nějak se mi nechce dát pět hvězd, protože to prostě není ten typ filmu, který by měl nějakou přidanou hodnotu (např. ten správný žánr, který mě opravdu baví téměř vždy), ale velmi hezké čtyři to jsou určitě. Milý film o strastech doprovázejících výměnu dětí v porodnici. A že je hlavně malý Keita naprosto úžasně roztomilé dítě, že i mé kruté srdce jihlo při jeho nevinném vystupování. Děj pomalu plyne, rodiče si pokládají otázky, jak to vyřešit, ale nejlepší momenty byly ty, kdy se opravdu soustředili na děti (scéna hraní si :). Navíc pro mě jako někoho, kdo zatím do Japonska a života jeho obyvatel moc nevidí, to bylo příjemné i v tomhle ohledu. Vidět to, jak to vlastně je s normálním životem jak trošku majetnější vrstvy, tak i té chudší. Doslova jsem si užíval ty exkurze do obchoďáků, po městě i ve "vesnici". Nebo jiné chování mezi muži a ženami, či dokonce jinou řeč těla. Líbilo se mi to velmi. Závěr krásně dojemný. ()
Galéria (17)
Súvisiace novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (viac)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (viac)
Reklama