Kráľovstvo

Ani vo sne by ma nenapadlo, ze raz dám Trierovmu filmu päť hviezd a ešte sa mi bude aj máliť. Bravúrne, excelentné, vynikajúce a čo ja viem čo ešte. Už úvodná znelka sa mi páčila, hlavne jej zvuková stránka. Stará nemocnica pohltila všetky moje zmysly a predostrela predo mňa hotovú alegóriu bizarnosti, mysticizmu, hororu a komédie. Humorná zložka je veľmi zvláštna, pretože najviac funguje tam, kde by ju človek nečakal, na hranici vážnych a smutných vecí zrazu zasvieti iskrička radosti a smiechu. Zvláštne, ale úžasne uhrančivé. Postavy sú rôzna zmes do detailu prepracovaných charakterov, čo umožňuje na pozadí tajomna a mystérií rozohrať šachovú partiu spoločenských intríg a kurióznych situácií s ich následkami. Okrem intríg sledujeme samotný príbeh vyšetrovania jednej starej záhady, ktoré vedie sympatická babička so záľubou v okultných vedách, čo z toho vzíde nechajte sa prekvapiť. :) Nie vždy je pre nás dobré to, po čom najviac túžime. Keď to zrazu získame, ukáže sa to byť hotovou pohromou, to je jedna zo základných myšlienok tohto bravúrne bizarného diela. Posledná časť pri konci ma tak rozosmiala, ako už dávno žiadna čistokrvná komédia, niekoľko minút som sa nemohol zastaviť, jednoducho majstrovská režisérska/scenáristická práca, extrémne návyková, extrémne podmanivá. (12.06.2014)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Jsem milovníkem bizarností. Když je ale někdo psychicky narušená osoba, jako v tomto případě pan Trier, není těžké podobné věci tvořit. Ale kdyby jste byli v pořádku, vytvořte si něco podobného. Proto jen 4 hvězdičky, protože jak už jsem zaobaleně řekl, když jste magor, tvořit úchylárny jde vellice lehce. (08.04.2010)

S tvorbou Larse Von Triera, ještě nejsem příliš obeznámen ale vím, že je pro něj tvorba mainstreamového filmu naprosté tabu. Avšak u tohoto seriálu jsem si po celou dobu říkal, jestli je skutečně tvůrčí záměr aby film vypadal tak neskutečně špatně a co tím vizuálním stylem a pošahaným příběhem chtěl autor vlastně říct. Já mu říkám ať si s tím vytře ... (03.02.2011)

První série je tím nejlepším, co kdy Trier zplodil, i když to nemá ujasněné, čím to chce vlastně být víc. Ta druhá to sice ujasněné má, ale kromě jedné epizody je to jen vaření z vody, která se ničemu jinému, než zvyšovaní bizarního chování postav nevěnuje. Stranou pak jde jak příběh (ten teda hodně), tak i humor, kterého tam není málo nikdy, ale v posledních dvou dílech značně ochabne. Ale co se postav týče, na paní Drusse a jejího přihlouplého syna nikdy nezapomenu, stejně jako na Bratříčka, to je totiž fakt něco nevídaného. Vůbec si z toho panoptika budu dost postav pamatovat, ale ne všechny v dobrém slova smyslu - třeba na to rádobyfilozofické duo postižených jsem si vůbec nezvykl a jejich účel zde jsem sice pobral, ale rád bych je viděl mluvit i s nějakými dalšími postavami... A jelikož je to od Triera, tak si tu samozřejmě neodpustil svůj narcismus a na konci každé epizody vždycky vyleze před oponu s nějakým tím svým obrovským moudrem... Podrobněji u komentářů k jednotlivým epizodám. Silné 3* (19.07.2022)