Otec

Působivý pohled do nemocné mysli člověka postiženého demencí. Musím říct, že mě nenapadá jediný příklad filmu, kde by tato problematika byla ukazována ne ze strany rodiny a přihlížejících, ale právě z pohledu samotného nemocného. Ten vnitřní zmatek, tříštící se a znovu spojující realita i iluze... V tomhle ohledu je to film geniální a velmi originální. A taky neuvěřitelně smutný. Anthony Hopkins to hraje tak přesvědčivě, že až zabolí u srdce. Myslím, že největší hodnotou filmu je právě jeho forma, která tak proměňuje i vidění diváka. Dává příležitost vžít se přímo do zkušenosti hlavní postavy, která ztrácí kontakt s realitou a bloudí a tápe uvnitř své mysli. Vede to k mnohem hlubšímu pochopení a soucitu než kdybychom děj sledovali pouze z pohledu ostatních postav a jejich "zdravé" mysli. Tohle je za mě obrovská přidaná hodnota, kterou film má. A když se tento velký přínos připojí k dalším kvalitám filmu (včetně výborných hereckých výkonů, scénáře, kamery...), tak opravdu nelze hodnotit jinak. (Viděno v rámci Febiofestu 2021.) ~(4,8★)~ (27.09.2021)

Ano, léky jsem si vzal, ale vy jste jako kdo? Náladový, vztahovačný i vystrašený důchodce Anthony Hopkins žije v prostorném londýnském bytě. Na scéně se střídavě objevuje jeho dcera, její manžel, pečovatelka. Informace, které se k divákovi dostávají a které se opakují, jsou ze začátku matoucí. Záměrně. Anthony totiž trpí stařeckou demencí. Ačkoliv jde o adaptaci divadelní hry, výsledek je naštěstí víc filmový než divadelní. Popisuje vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí, a to tím, že se mu dostáváme tak nějak přímo do hlavy. Jeho psychická frustrace je pak hmatatelná hlavně díky legendárnímu Hopkinsovi, který na nás sype další hereckou krasojízdu. V detailech je až mrazivě přesvědčivý. Nominace na hereckého Oscara je zcela zasloužená. Na výsledek se dívá velmi příjemně, ovšem zároveň je u něj divákovi (který tuší, že něco takového bude brzy třeba u svých rodičů také řešit) tak nějak smutno. Přesto gradaci ve finální části bych čekal malinko zajímavější. (06.04.2021)

"The Father" je naozaj vynikajúcim filmom. Vo všetkých ohľadoch to môžem označiť ako vynikajúci film, ktorý si svoje oscarové nominácie naozaj zaslúži. Príbeh je o to fascinujúcejší, že celé je to reálne podané z pohľadu Anthonyho, ktorý postupne viac a viac stráca prehľad o realite a čo sa vlastne okolo neho deje. A to čo sa deje môže trvať len pár dní, alebo to môže v skutočnosti trvať niekoľko týždňov alebo aj mesiacov. Pretože jeho hlava mu mieša minulosť a budúcnosť dokopy a vôbec už nevie kedy sa čo vlastne udialo. A to napriek tomu, že má pocit, že je úplne v poriadku. A nie je predsa hlupák. Anthony Hopkins podáva fenomenálny výkon a veril som úplne všetky momentky. Najmä jeho záverečná časť v izbe, kde sa pýta sestry či pozná jeho mamu je tak od srdca až ma to dojalo. Úprimne dojalo. Olivia Colman je takisto vynikajúca. Vidno ako na ňu celá tá situácia dopadá. Jej otec je v skutočnosti ako ten rozbitý hrnček, ktorý uprace. Rozbitý na črepy. A hoci je to stále ten istý človek, tak už to nie je ten istý človek, ktorým kedysi bol. Neviem čo môžem a nemôžem reálne povedať, no je to skutočne film, ktorý odporúčam vidieť. Táto dráma je smutná, no nie je podľa mňa deprimujúca. A nepôsobí ani pateticky ani gýčovito. Pôsobí to ako skutočne spracované zo života. Hodnotenie: A+ (03.04.2021)

Chvíľku mi trvalo si zvyknúť na obsahový smer filmu. Lebo niektoré sceny sa viackrát opakovali, len sa zmenili  niektoré momenty v tých konkrétnych scénach. A tu som váhal alebo som bol trocha zmätený či sa jedná o stareckú demenciu alebo len o to zbaviť otca svojprávnosti a majetku. Už to, že divák rozmýšľa nad viacerými alternatívami príbehu ukazuje na to, že to diváka zaujíma a je pozorný na všetky skutočnosti, ktoré sa vo filme deju. A tak je rozhodne pútavý, chytí za nejedno srdiečko, lebo príbeh rozoberá starobu rodiča a bezmocnosť dieťaťa, ktorý sa musí prizerať na rozklad osobnosti otca a zabrániť tomu nejde. Na konci filmu som bol rozhodnutý dať filmu 3*, ale ako som si to cele nechal niekoľko dni uležať v hlave som pochopil, že film je štýlom i posolstvom jedinečný a tak som vedel, že si film zaslúži odo mna silne 4*. A rozhodne aj pre bravúrny výkon Anthony Hopkinsa a Olivie Colman, fakt podali dokonalý herecký výkon. (27.07.2023)

Líbil se mi scénář i Anthony Hopkins, který vždycky dokázal hrát role odpovídající jeho stáří. Nejdřív je ale dlužno říct, že "Otec" byl v poměrně dobrém stavu (snad až ke konci se zhrošil), fyzicky byl zcela v pořádku (žádná inkontnence nebo problémy s kruhovým svěračem) a demence měla spíš benigní než maligní formu. Takového "Otce" mít doma je pohoda. Sám jsem zažil těžší situaci a znám spoustu lidí, kteří na tom byli nepoměrně hůře a po velmi dlouhou dobu. Scénář Christophera Hamptona a Floriana Zellera (divadelní hra) je ovšem naprosto unikátní. Samozřejmě jej nelze sledovat v podmínkách klinické normativity. Je to jen problém diváka, jak je ochoten a schopen vstoupit do senilního světa. - V recenzích se často vyskytuje údiv "jak to ustát?" Přitom řešení je pouze dvojí: odvést postiženou osobu do sanatoria (běžné řešení, kterému se nevyhnul ani tento film) a věnovat se dále svým zájmům, nebo se omezit a vzít to na sebe. Ujišťuji, že i druhé řešení je alespoň stejně přínosné. Kromě jiného: takto postižení lidé se často rozpovídají, a co se od nich dozvíte, se nedozvíte jinak. K doplnění vzdělání doporučuji knihu: Bernlef J.- Vyhasínání mozku Martina Kleina (2013) (05.04.2023)