Martrix

Poslední bizár, tentokrát prodchnutý nostalgií. Aby taky ne. Někdo umře, někdo přestane existovat, jiný odejde, mnohé se změní...Doom Patrol totiž končí. Tvůrci se s postavami rozloučili sice doompatrolovsky...zvlášť v případě Rity, ale s láskou...zvlášť v případě Cliffa. Na poli komiksu, byl DP speciální fenomén. MU i DC nám opět budou servírovat, jen korektní akční násilnosti, bez fantazie a hravosti.

SNI DÁL, PACO, ALE S OTEVŘENÝMA OČIMA! Žoldnéř není zrovna nejlepší western, ale po jeho skončení jsem se usmíval. Díky rozjuchané hudbě s mexickými motivy a prostředí jihozápadu, na mě dýchnul špageťácký smrádek, který ve mě vyvolal nostalgii. Ne snad, že bych tu dobu pamatoval, nebo ujížděl na westernech, ale ... ani nevím. Svůj velký podíl na tom, že jsem se převážně nenudil, mají Franco Nero a Tony Musante. Resp. jedny z nejsympatičtějších postav tohoto žánru, Paco a Polák. Interakce mezi jejich postavami fungovala skvěle. Uhlazený, za všech okolností racionální Kowalski, který nehne prstem dokud nedostane zaplaceno a vedle něj Paco, rozjívený srdcař, který chce dělat revoluci, ale vlastně ani neví co to obnáší. I díky tomu kontrastu byla radost sledovat, jak se snaží jeden druhého využít, ale současně se nenechají ve štychu. V komentářích zazní, že je ten humor cynický. Mě to ani nepřišlo. Snad malinko drsnější a škodolibější, ale jistě nevyčníval tak, abych o tom během filmu uvažoval. Vlastně ho bylo zvlášť v prostřední části málo. Žoldnéřovi tam dost silně docházel dech; byla tam několikatiminutová pasáž bez dynamiky. Zrovna tam mohly střihačské nůžky zaúřadovat a srazit zbytečně nataženou stopáž, na přijatelných 90 minut. Díky tomu jsem byl rozhodnutý, že to za víc než tři hvězdy není. Ale ten pozitivní závěr mě opravdu potěšil, takže všechny cípy té čtvrté hvězdy, jsou prachem zaváté, ale dám ji.

Včera jsem viděl Krále komedie, kde De Niro exceloval jako svérázná postava neodbytného komika a dnes jsem sledoval toho samého herce, navíc o šest let mladšího, jak bravurně ztvárňuje rozporuplnou postavu podivínského taxikáře. I kdyby jste s De Nirem neviděli nic jiného, tak jen z těchto dvou filmů je zřejmé, jak vynikající herec to je. A protože Taxikář je už třicátým film, ve kterém jsem ho měl možnost vidět, mohu k těm superlativům přidat, že má i nesmírně široký záběr. Vidět hned po sobě Krále komedie a Taxikáře je stejné, jako by jste si dali kombo Spejbla a Hurvínka s Hamletem. Scorsese mi až tady vytřel zrak tím, jak dobrý filmař je. Po řemeslné stránce jde o filmovou parádu, jaká se opravdu vidí jen málokdy. Jen ten obsah... . Forma tvořená režisérským umem, dokonalou hudbou, střihem a kamerou, mi sice nedovolila ani na chvíli se nudit, ale moc jsem nepobral, co se tímto filmem tvůrci snaží sdělit. Byla to oslava prostého člověka, který se nesmířil s bující korupcí, kriminalitou a svinstvem ulice? Nebo studie válečného veterána a jeho začlenění se do mozaiky New Yorku? Nebo snad o tom, jak pokřivená je/byla společnost, že udělala s psychicky labilního člověka hrdinu? Je to poněkud zneklidňující připomínka, že i na pohled normální lidé kolem nás, jsou latentní vrazi? Tento film je v dnešní hyperkorektní době nepochybně v ohrožení. Je v něm pár homofobních a rasistických stereotypů...sice plně poplatných době a nejspíš i stavu tehdejšího NY, ale dnes...nůžky amerických cenzorů jistě brzy zaúřadují. Je totiž možné, že jde o jakýsi manifest tvůrců, kdy větou jako: ...je potřeba to tady vyčistit, spláchnout do kanálu..., vyjadřují své znechucení nad některými existencemi a postavu Travise prezentují jako vzor pro ostatní. Možná je vše jinak a já se dozvím ze zajímavostí, nebo na googlu, že jsou tvůrci mírotvůrci a teroristické manýry Travise naopak odsuzují, ale teď, čerstvě po shlédnutí filmu mám za to, že z něj udělali předobraz všech těch střelců v amerických školách a nákupácích. A to je jeden z mála důvodů, proč mě obsahově Taxikář neoslovil tak silně, abych vyplázl 5*.

To se tak občas stane, že se člověk nepotká s vkusem většiny. Někdy je to o momentálním rozpoložení, přehnaných a nesplněných očekáváních, jindy nesednou herci, či forma... . Nic z výše uvedeného mě nepotkalo a přesto pro mě byla první půle Krále komedie utrpením. Vůbec jsem se nebavil, vlezlost Pupkina mi byla krajně nesympatická a jen lenost v kombinaci s vírou, že je to jen zdlouhavější předehra k parádnímu finále(přece to nemá tak vysoké hodnocení zbůhdarma), mi bránila hrábnout po ovladači a to trápení ukončit. Nicméně i přes to uzoufánínudné trapno, prosvítal skvělý výkon De Nira. Kazil mu to jen český dabing, který jsem po cca polovině filmu nahradil originálním zněním. V kombinaci s gradací příběhu, se ta nuda začala pomalu rozpouštět a najednou se začaly objevovat velmi slušné momenty. Stalking v kombinaci s nezdolným pruděním Pupkina, byl dohnán do extrému, který dal vzniknout nemálu pěkných dialogů a pokud by jste chtěli, tak by jste našli i jakýsi úšklebek směrem k šoubyznysu. Poslední třetina byla vysloveně vynikající, ale na úplnou rekonvalescenci po tom strašném úvodu, mi to nestačilo. PS: Nedávno jsem shlédl Nyad...kde jsem projevil nelibost vůči přehnaně umanutým lidem, kteří jdou i přes mrtvoly za svým snem(v USA je to obdivuhodná ctnost) a včera jsem si zreprízoval Truman Show, kde jsem kritizoval TV byznys. Nic není náhoda, ale přesto mě zarazilo, jak moje podvědomí pracuje. Král komedie obsahuje oba mnou opovrhované motivy také, ale v odlehčené a tak nějak neokázalé formě. Za první půlku bych dal sotva dvě hvězdy, ale jedna další jde jen a jen za De Nirem, který tady opravdu zářil. Nemyslím, že se na tento film, ještě někdy podívám.

Ten námět v sobě skrývá spoustu možností. Dá se zkrze něj nastavit zrcadlo společnosti, mohl být oslavou svébytnosti a svobody, mohlo to být romantické drama, nebo rozverná komedie. Niccol s Weirem se buď nemohli rozhodnout, nebo prostě usoudili že příběh unese, když tam bude ode všeho kousek. A kupodivu to drží pohromadě. Velkou zásluhu na tom má J. Carrey, kterému bylo snadné uvěřit jak bezelstného Trumana, který za třicet let nepojal podezření, tak Trumana, který se vzbouřil. A tento aspekt filmu je velmi důležitý, protože když se zamyslíte, tak je ten koncept mikrosvěta plného kulis a herců velmi přitažený za vlasy i přes tu smutnou pravdu, že „Přijímáme realitu světa tak, jak je nám prezentována“. Jsem analytický typ člověk a jeden z důvodů proč nevěřím mnoha konspiračním teoriím je fakt, že dlouhodobě lhát a manipulovat, navíc se zapojením mnoha lidí, je neudržitelné. Lidi jsou drbny, neudrží tajemství, dělají chyby a navíc je spousta těch, kteří se naopak snaží vyzvídat a ty chyby využít. Proto jsem koncept Truman Show, nebyl schopen přijmout beze zbytku. Díky výbornému výkonu Carreye a kvalitnímu scénáři s režií, to ale nevadilo. Pořád tam zůstalo mnoho jiných kvalitních momentů a soucítil jsem s Trumanem, na kterém byl spáchán ohavný zločin. Tvůrcům se i přesto podařilo dostat do toho všeho člověčenství. Nestvořili jen černobílou kritiku konzumní zábavy. Nenavodili dojem, že by se měli diváci stydět, protože bez nich by takové pořady nemohly existovat. Dokonce ani motiv tvůrce toho pořadu, nebyl úplně padoušský. "Náš svět není lepší, je taky plný lží a podvodů..., v tomto světě jsi v bezpečí". Mnoho rodičů pokývne hlavou a najde pro vrchního žalářníka pochopení. Truman show je výjimečný film i přesto...nebo právě proto, že se mnohých témat dotýká jen letmo. Nechává tedy spoustu prostoru pro úvahy o důležitých, možná i základních věcech. Je jako kaleidoskop, který v sobě ukrývá krásná sklíčka, která pokaždé vytvoří jiný obraz. V hlavě mi to víří myšlenkami a přestože jsem velmi spokojený....Truman show by si zasloužila šestidílný seriál.

Derek Cianfrance mě zaujal Světlem mezi oceány. Takže jsem doufal v podobně audiovizuální a emočně propracovaný film. I proto mě první minuty trochu vyděsily, protože tento film má televizní look, který je silně kontrastní vůči hvězdnému obsazení (a to i v malých rolích). Rozpočet asi padl na platy herců, tak nezbylo na kameramana a pořádnou výbavu. Rušit to bude hlavně v akčnějších pasážích. Ale ono je vlastně jedno, že to vypadá tak lacině, protože jakmile se roztočí spirála špatných rozhodnutí, naivity, viny a odpuštění, bude vaše pozornost jinde. Spoustě diváků to bude připadat přitažené za vlasy. Čím chytřejší divák, tím menší pochopení pro chyby, které všichni udělali, ale já v USA žil, takže vím že velké množství lidí mimo velká města, rozhodně nejsou nejostřejší tužky v penále. A Luke je jako mnoho jiných. Nic nemá. Vede prázdný život ze dne na den, citově strádající mladý muž. A najednou je tady něco, na co se může upnout, co si nenechá vzít, co symbolizuje normální život. Ale k tomu potřebuje prachy ... . Ten příběh je fádní že? Však taky v něm pointu nenajdete. Je to jen polovina stopáže...vlastně jakýsi prequel k příběhu poldy. Nebo spíš pojednává o systému, který generuje zločince jak z řad obyčejných lidí, tak těch na straně zákona? Taky. O nástrahách, které život nachystal a o těch, kteří do nich padli? Ano, krev není voda, ale chyby otců se nedědí. Ve své komplexnosti je to dost krkolomné vyprávění, ale něco do sebe má. 3,72 hvězdy.

Což o to, případ to byl zajímavý, prostředí atraktivní a Poirot je charismatická postava. Jenže to bylo zpracované "jen" rutinně. I když nemělo jít o duchařinu, s atmosférou si šlo pohrát lépe. Vždyť se to celé odehrávalo v komorním duchu. Starý dům, izolovaný díky bouřce a v něm skupinka postav. Některé z nich byly lháři, podvodníci, jiné dokonce vrazi a pár z nich oběti. K tomu urban legend o dětské vendetě. Na jednu stranu se k tomu ten Branaghův staromilský přístup hodí a vlastně to k Poirotovi i patří, na stranu druhou... pokud nejste vysloveně jeho fanoušci, nebo neujíždíte na starých detektivkách, můžete se u toho krapet nudit. Dobře vymyšlený příběh je fajn, ale bez nějaké přidané hodnoty, je to pro mě "jen" dobrá oldschool detektivka.

Jeden z těch vyhajpovaných filmů, který je dnes náramně trendy a kterým (objektivně) nemáte moc co vyčíst. Hlasitá kritika z vás automaticky dělá homofoba, rasistu, incela, nebo aspoň blbce. Mmj. i tak se pozná žhavý adept na oscarové nominace. Jak by taky ne? Hlavní postavy jsou lesby, navíc je i o traumatech z dětství, jako je sexuálním zneužívání a ztráta otce. A samozřejmě je tady ten přesah ...vytrvalost, plnění si snů.... . A to není zdaleka všechno. Máme tady skvělé herecké výkony polozapomenuté Bening a stále hvězdné Foster. Hudbu Desplata. Je to příběh o ženách a je i ženami napsán. Je životopisný. Ten film je přenaditý vším, co má dnešní Oscarák splňovat. A jako takový je i cpán divákům. Jenže já díky scénáři a excelentním hercům, viděl starou umanutou, sobeckou mrchu, jejíž posedlost neomlouvá vůbec nic. V jejím úsilí jsem při vší úctě ke skutečné Dianě, nic ctnostného neviděl. Její vytrvalost byla na úrovni bezohlednosti a hlouposti; devalvuje ji nulová empatie vůči svému okolí. Ta postava mi byla nesympatická. Jak bych tedy měl vnímat její příběh jinak, než jako pouhý produkt cílený na typického hollywoodem zblblého diváka? Takže pro mě emočně víc než polovina filmu 0 bodů. Až v poslední třetině mi to tvůrci vynahradili, resp. jen úplné hovado by zůstalo emočně nezasaženo. Ale to bylo dílem výjimečnosti toho okamžiku, kdy to nakonec dobře dopadlo. Jako celek....scénáristicky i obsahem, mě to většinu času míjelo. A to jsem si jistý, že si filmaři hodně připomohli a spousta věcí byla ve skutečnosti jinak. Víc se mi líbila kultovní Magická hlubina a třeba i ruský Odin vdoch. Nicméně uznávám, že Bening si zlatého prdeláče zaslouží nejen za předvedené herectví, ale i za tu obrovskou dřinu, která je za jejím výkonem vidět. A za vedlejší roli, si minimálně nominaci, zaslouží i Foster.

Pozoruhodná epizoda nejen tím, že se nečekaně setkáme s postavami, které už dávno odvál čas. Mnoha lidem to přešlapování na místě a jakýsi terapeutický smrádek nevyhovuje. Je to mix bizáru a užvaněnosti, který jakoby nikam nevede. Díky hrátkám s časem nejde ani tak o kruh, jako o spirálu. Tato řada by měla být poslední, takže pokud sledujete osudy této party od začátku, nejspíš oceníte jak v této epizodě zapadly některé dílky do sebe. Dozvíte se, jak Niles skončil na vozíku, jak nejspíš dopadne Larry, linka s Jane je dokonce velmi působivá... . Nikdy jsem nebyl z Doom Patrol vysloveně odvařený, ale oceňuji tu tvůrčí kreativitu a zpracování, stovky dobrých nápadů, neotřelost. Po takto dobré epizodě dokonce soudím, že mi bude DP chybět. V záplavě mdlých komiksáren je to výjimečný počin. A vše nasvědčuje, že loučení bude mít úroveň.

Poslední epka řady, jak se patří. Masakr, šílenství, eliminace některých postav, pořádný twist, otevřená brána pro druhou řadu a jako bonus prolínačka s Boys...symbolické předání štafetového kolíku pro nadcházející návrat Houmího a Bučránka. Urban pro mě už navždy zůstane vousatým fuckerbutcherem. Je zajímavé, jak pár vteřin dvou postav z Boys připomenou, že Gen V bylo jen takové mladické kočkování a přestože pobavit umí, na první ligu ultrahajzlů, prostě nemá.