Pan Smith přichází

Nesúhlasím s názormi že sa jedná o obyčajné propagandistické dielo. Predsa len nám Capra ukazuje politický systém, ktorý majú v rukách bohtí vlastníci novín a nie tzv. obyčajní ľudia. On je to tento film dosť zvláštny, ak by sa niečo takéto natočilo teraz,bolo by to roznesené na kopytách. Keďže to však bolo natočené v roku 1939, pozeráme sa na tento snímok celkom inými očami. Aj preto mi tá naivnosť nevadí, skôr sa mi páči- skutočne film, po pozretí ktorého sa človek cíti lepšie. Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (27.02.2009)

Začátek nic moc. Jestli něco nemám rád, tak to jsou přespříliš uvědomělé děti. A o těch, kteří přesně vědí, koho jmenovat za nového senátora, to platí obzvlášť (i když to je jejich vedoucí). O hlouposti s mincí nemluvě. Pak mě však film konečně začal pořádně bavit a nadšený naiva si mě postupně naprosto získal. A konkrétně jeho zprvu plamenný později už zoufalý projev strhne snad každého a divák mu s jiskřičkami v očích visí na rtech. Ale přestože se mu z mé strany dostávalo bezmezného fandění, neignoroval jsem naivitu, která se do filmu pomalu začala vkrádat (jejím vrcholem je senátorův „vstup“, jenž pochází z žánru sci-fi). Poselství snímku rozhodně důležité je, avšak jak píšu výše, několik "ale" mi brání ten plný počet dát, proto "pouze" silné 4*. (12.08.2013)

Místy trochu přehnané. Do půlky fajn, pak se komediální ráz pozvolna vytrácí, coý je škoda, ale vzhledem ke svénáři to patrně ani jinak nešlo. Rozhodně to neni špatný kosek, nenudil jsem se, jen ta politika a obstrukce nejsou zrovna šálek mého čaje. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 7 | humor 3 | akce 1 | napětí 3 | pustil bych si znovu 7 (10.07.2012)

Musím souhlasit s Dougem a možná bych šla ještě dál než on, protože tenhle film je lepší než výborný. Je třeba jen přimhouřit oko a uvědomit si, že Pan Smith se natáčel na konci 40. let. Nejsem žádný americký nadšenec, spíš naopak, ale i tak mě dokázal snímek o americkém patriotství vytáhnout do těch největších výšek. (25.03.2006)

Nikdy bych nevěřila, že mně takto provařený příběh o naivním snílkovi, který svým vstupem do politiky přichází o iluze dostane do kolen. Mladý senátor Smith možná svádí donqijotskou bitvu, ale Frank Capra je ke svým hrdinům milosrdný, v jeho filmech ještě vítězí povznášející idealismus a já se jím pro jednou nechala zcela pohltit, odsunula jsem svou cynickou stránku, abych alespoň na chvíli uvěřila, že se spravedlností a čistými úmysly je možno skály lámat. Ale zvláštní je, že pod vší tou naivitou se ukrývá víc společenské kritiky než by se na první pohled zdálo a ačkoliv jsem byla na konci opravdu dojatá i tak ve mně přetrvává jakási pachuť něčeho velmi smutného a reálného. Nesmím ještě zapomenout na poslední půlhodinku a Smithův proslov v kongresu, nejen, že to bylo velmi působivé, ale navíc ještě nesmírně vtipné, já se bavila jako už dlouho ne. A romantická linka s báječnou slečnou Clarissou? Paráda. Nakonec jsem si nechala Jamese Stewarta, tohle je po celkem krátké době čtvrtý film, co jsem s ním viděla a ve všech případech mně nadchnul jak svým nesporným charismatem, tak i skvělým hereckým výkonem, takže to určitě není z mé strany poslední setkání. Stejně tak jako s Caprou. (07.09.2013)