V moci diabla

Netradičný pohľad na súdny proces, v ktorom nie ľud vs. father Moore, ale fakty vs. zdravý rozum hrajú prim. Nieže by som nejakej strane nadržoval, ale takú výbornú argumentačnú bitku som vo filme dlho nevidel. Keď do toho započítam flashbacky z vymietania (vrcholná scéna v stodole), tak máme 4 hviedzy ako vyšité. Laura Linney je velice sypatická a dobrá herečka, ale pomyselného Oscara snímku vyhráva Campbell Scott, ktorého výrazové a verbálne monológy boli ... uhm, no ďábelsky presvedčivé. (28.03.2006)

Protože film v tv končil o půlnoci, počkal jsem raději s hodnocením až na ráno, je mi tak nějak líp po těle. Nechtěl jsem snímek dramaticky zdrbat, ale je fakt, že plky o temných silách a "skutečných událostech", které jsem měl na jazyku, se píší opravdu lépe za světla....tak nějak je snadněji vidět, nebo co...Tím máme vyřešenou atmosféru. Ta je u mě za bůra. Škoda jen těch "skutečných událostí", ty v mých očích filmu dost ublížily (ač jsou vesměs brány jako super reklama). Je pak jasné, že bylo natáčeno lehce tendenčně. Na druhou stranu ...v Americe je možné všechno. Jennifer byla neskutečná, hrála a blekotala bezvadně a je tedy jasné, proč jí tak miluji nejen v Dextroušovi. Takže za atmo 5, za herce 4/5, za příběh (kdyby byl smyšlený) 5, ale protože to bylo skutečné(!!!!) pak 3. Vychází mi to na slušné 4, velice dobrá záležitost.....třeba tohle v noci zase smažu, až na mě někdo zavrčí. (31.12.2011)

Zdlouhavý souboj vědy a víry v soudní síni. Film je dost dlouhý, ke konci už jsem i kontroloval hodinky, dění u soudu dost nudí, protože je velice předvídatelné (lze přesně odhadnout vývoj případu i rozsudek), o něco příjemnější byly flashbacky zaměřené na ještě živou Emily. Všeho všudy jsou ve snímku tři trochu strašidelné scény, což je na téměř dvouhodinový horor opravdu málo. A je to vážně škoda, neboť zrovna tyto části byly nejvydařenější a nejsilnější. Formálně se nedá snímku mnoho vytknout, herci do svých rolí pasují dokonale, postavy nevyvádějí žádné nesmysly, režie dostatečná. 70% Horror movie of the year (19.01.2008)

Od nynějška přestávám přijímat tekutiny před spaním, abych pak nějakým leknutím při cestě na záchod v hodině duchů krom plného měchýře nevyprázdnil i jiné zásobníky.. Derricksonův thriller o střetu racionálna a mystiky mě v některých momentech zdařile potáhl husí kůží a já mu kromě příliš kompromisního závěru nemám co vytknout. Ve scéně exorcismu podusil v kotli i Friedkina a hlavně se mohl opřít o herecké představitele, jenž dokázali zaujmout i při těch ve filmu obvykle nepříliš napínavých pasážích soudního přelíčení. Přesvědčivý bojovník s temnotou T.Wilkinson, empatická obhájkyně L.Linney a především C.Scott, jenž jako strojově chladný žalobce splnil svou úlohu naprosto dokonale a já mu nepřál nic jiného, než aby se v soudní síni zjevil z obláčku síry Heřmánkův Lucifer a narval mu jako důkaz obhajoby Pekelnou knihu hříchů přímo do prdele. A hřbetem napřed.. (13.04.2010)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)