Aurore

Jsem naštvaný. Od dob dánského Honu jsem neviděl tak prvoplánově natočené drama, které dokáže namíchat silné momenty (koleje, mladá jeptiška, závěr) s absolutním, můj žaludek dráždícím kýčem (měsíční světlo s holubicí, vzpomínkové flashbacky, zpomalované zaběry bití), ovšem chápu, že pro blbce tam podobné scény být musely. S hodnocením si nejsem úplně jistý, ale za dvě ukázkové scény v samotném závěru, nejoriginálněji pojatá sebevražda co jsem ve filmu zatím viděl a monolog smírčího soudce k duševně potracenému knězi. Tolik cynizmu a pohrdání mě velmi potěšilo u srdíčka. Už méně mě potěšilo, že ta největší, nejodpornější zrůda byla osvobozena, jelikož tatínkovi bych opravdu velmi s chutí sám osobně nasadil oprátku nebo bych mu alespoň onu sekyrku zarazil hluboko do týla. Film, jak je natočen, se mi moc nelíbil, lacinost vizuálu a provedení je viditelné a herecké výkony víceméně nezajímavé a průměrné. Jen přemýšlím, co by asi vzniklo za klenot, natočit to Eastwood :)) Čtvrtá za dynamit :) (15.09.2014)

U filmu nelze než trpět při pohledu na to, kterak Aurora dostává od své macechy čočku jako svině v podobě rozžhaveného pohrabáče od krbu. Film diváka tudíž tak poznamená, že na první dobrou bude divák brblat, jak hrozný to vlastně byl film, a to i přes skutečnost, že zpracování je na čistě kanadskou produkci vskutku bravurní. 83 % (14.05.2019)

Jestliže i řešení své situace kněze v závěru bylo podle skutečnosti, tak nemám co dodat. Naprosto vynikající herecké výkony všech zúčastněných v čele s Aurore, kterou vybrali opravdu velmi dobře a s citem pro toto skutečné drama, protože Marianne Fortier nelze vytknout absolutně vůbec nic. Její výrazy ve tváři při jakékoliv situaci jsem brala se vším všudy. Strašně mě iritovala společnost kolem ní, která byla přesvědčená, že něco není v této rodině v pořádku, ale přesto s tím celou dobu nic neudělali, protože každý byl něco Télesphoremu dlužen, tak co by si špinili ruce. A na konci z nich byli najednou velcí hrdinové, kteří zabránili dalšímu vraždění té šílené ženské, která o sobě tvrdila jak umí utěšovat osamělé duše. Nervydrásající příběh, kterých je žel stále velké množství a apatie okolí je s postupující dobou ještě o něco horší. Možná je Aurore jedním obrovským vykřičníkem právě pro takové lidi........to je jejich věc, nám do toho nic není, on to vyřeší ten druhý ! (07.09.2014)

Podobně jako snímek Americký zločin, tak i Aurore poukazuje syrovým způsobem na lidskou zrůdnost a zvrácenost, která je ve svoji příšernosti podtržena skutečností tohoto příběhu. Je až nepochopitelné, jak dokáže někdo takovým způsobem týrat dítě, obzvláště své vlastní, resp. vyvdané. Posledních několik minut filmu bylo nepopsatelně mrazivých a sugestivních. (19.11.2015)

Týranie detí - už len slovné spojenie má v sebe niečo, z čoho vám prejde mráz po chrbte. Ako téma filmu zabezpečuje úspech dopredu. Informácia "podľa skutočnej udalosti" nepríjemný pocit len znásobuje. Aurore je rozkošné dievčatko vyrastajúce v milej rodine, idylka. Tá sa však rýchlo skončí slabým zdravím matky. Jej milujúci (a nadržaný) manžel si veľmi rýchlo nájde ženu, ktorá ju nahrádza ešte pred jej smrťou, ani nehľadá ďaleko. Macocha je totálny netvor a tu začína film pritláčať a desiť. Od prvého náznaku násilia vás nepríjemný pocit a úzkosť už neopustí. Samotný akt sa ani raz neodohráva priamo pred kamerami a predsa mi pri každom výkriku stiahlo hrdlo. Neviem, čo naposledy vo mne vyvolalo toľko emócií. Otec zdvíhajúci ruku na vlastnú, bezbrannú dcéru... Prizerajúce sa okolie mi zdvíhalo tlak najviac, dobre som si precvičila nevhodný slovník. Aurore má skutočne silnú myšlienku, no Luc Dionne, nechce sa mi ani veriť že toto bol jeho debut, ho dotiahol do príšerne skľúčujúcej dokonalosti hereckými výkonmi (malá slečna je výborná), hudbou a hlavne precíznou kamerou, ktorá fascinujúco schováva to najhoršie a dáva priestor iba výkrikom. Odzbrojujúci koniec mi zrejme nedá spať. (20.10.2016)