Nine

Ledabylé listování životem a dílem Federica Felliniho. Někdy jsou stránky otáčeny tak zbrkle, že nestačíte číst, jindy (a to častěji) máte čas zamyslet se nad každou větou a uvědomit si, nakolik je banální a doslovná. Ilustrace, vyjma těch pár divadelně-muzikálních, jsou poměrně odbyté, pan Marshall má zjevně cit spíše pro režii na prknech než za kamerou. Jednoduše není nač koukat a teď samozřejmě nemám v hlavě herecké divy všech generací, „objížděné“ kamerou lascivně ze všech úhlů, ale ostatní objekty v mizanscéně. Stejně prázdný, hlavně pokud jde o emoce, je celý film. Nepomáhají mu ani herečky, neboť každá musí dostat jistý prostor, film se tříští na sled roztodivných muzikálních čísel a složit dohromady jej nedokáže ani Daniel Day-Lewis, nejistě usazený někde mezi hyperaktivním Italem a existencialistickým Francouzem. Jeho italský akcent a Sophia Loren jsou pak tím jediným, co Devítku přibližuje zemi, na niž je neustále odkazováno, ale kterou jsem ze snímku necítil. Zavírám tuhle kýčovitou omalovánku (proč pořád to odbíhání k černobílé?) a jdu si s Felliniho čtivou autobiografií dopřát trochu autentické Itálie. 50% Zajímavé komentáře: Bluntman, novoten, mortak, Almásy (03.10.2012)

Rob Marshall ví, jak ženám snížit sebevědomí a pánům zvednout… ehm… mandle? :o) Vystoupení dámského hereckého osazenstva ve spoře oděných kostýmech s dokonale sexy postavou jim může žena jako já jedině závidět, ale zároveň to může být motivací a pány uspokojit(?) Takže mě každé jejich číslo připadalo dokonalé, páč prkno jako já (když nejlépe rozpohybuji svůj zadek, když mě svědí :o) nemá velké nároky na taneční kreace :o) Se zpěvem to mám podobné, takže i když mě písničky neučarovaly, hlasy totálně :o) Bohužel ale příběh pana Maestra je propadák celého filmu. Já osobně nedokážu sympatizovat s někým, kdo není ani trochu příjemný či charismatický? Bože co na něm ty ženy viděli? Peníze, sláva? Fuj ale! :o) Takže jsem se v nemuzikální části filmu lehce nudila. A když se snažím vzpomenout na nějakou scénu, nenapadá mě nic jiného než http://www.youtube.com/watch?v=foqgaD6-ERI nebo http://www.youtube.com/watch?v=6jTBjlAWbmk&feature=related nebo http://www.youtube.com/watch?v=jT0zb47bR50&feature=related . O čem to tedy svědčí? (23.06.2010)

Asi mám problém s muzikálmi...Interpreti by mali byť minimálne dobrými hercami, spevákmi a tanečníkmi súčasne. A tento zážitok som od Nine nedostala...dej ma bral, Daniel Day - Lewis a jeho ženskými popletená myseľ tiež, z herečiek sa ako tak blysla Nicol Kidman, Marion Cotillard, tie ostatné tanečné a spevácke číselká boli len ženskou exhibíciou, ktorá vyznievala na škodu neprofesionálne (v poprednom zastúpení Penélope Cruz). (12.03.2010)

Núúúúdaaaa! Film bez duše, muzikál s mizernými písničkami a nulovým tempem. Děj se vleče jako hlemýžď, kterému vyschla slina, nevýrazná hudba mě vůbec nezaujala (čestnou výjimkou jsou "Be Italian" a "Take It All") a o textech písniček radši škoda mluvit. A další faktor, který by k muzikálu měl patřit, je dobrá choreografie... no a opět vyjma dvou již zmíněných písní postrádají taneční výstupy jakoukoliv originalitu, náboj, nápad a ještě ke všemu nechápu, proč ve VŠECH písničkách tančí dámy ve spodním prádle. Vlastně vyjma kostýmů a herců stojí celý tenhle film celkem za nic a docela mě překvapuje, co po výborném Chicagu dokázal Rob Marshall nyní natočit a vypustit do světa... (04.04.2010)

Chtělo by se napsat, že Nine je nejvíc sexy snímkem, který jsem v roce 2009 viděl, ale to bych lhal sám sobě, protože o tohle se (od teď) dělí s filmem Bitch Slap (tady ovšem podobnost končí… :-)) Ještě malá poznámka: Jsem rád, že tahle devítka byla mnohem lepší, než tato 9. ____ Myslím, že Marshallovi se povedlo zachytit Itálii v tomto snímku více než dokonale. Z tohoto filmu přímo tryská uvolněnost a pohoda (samozřejmě se tam najdou i vážnější scény, kdy to tak pohodové není). Čím si mě ale film opravdu získal, bylo obsazení. Daniel Day-Lewis - perfektní režisér, který má trable. Nicole Kidman mi potvrdila, že od dob Moulin Rouge sice uplynul nějaký ten rok, ale na ní (a jejím zpěvu) to nejde vůbec poznat. Z Penélope Cruz sexappeal přímo tryskal, k sakru, ta ženská je fakt božská. Marion Cotillard mi předvedla, že vážnější polohy jí nedělají problém. Stacy Ferguson mi potvrdila fakt, že nejen že umí zpívat, ale umí také být více než sexy a přitom i hrát. Neříkám, že to bylo, bůh ví co, ale fakt mě mile překvapila. Kate Hudson - jak já ji někdy nemusím, tak tady byla roztomilá. A Judi Dench společně se Sophii Loren tomu dávaly ten správný nádech té starší (nechci napsat staré, obě dámy vypadají na svůj věk úžasně) Itálie. A i když na vrchol žánru (který pro mě představuje již zmíněný Moulin Rouge a My Fair Lady) něco chybělo, tak s čistým svědomím tomuhle svižnému, sexy a příjemnému snímku udělím 4 do ruda rozpálené hvězdy. P. S. Ne, že by na tom nějak záleželo, když Oscara vyhraje písnička "The Weary Kind", ale myslím, že písni "Be Italian" by oscarová nominace slušela více. Přesto chápu, proč tam je "Take It All". (26.02.2010)