Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Juliette Binoche, Benoît Régent, Florence Pernel, Charlotte Véry, Hélène Vincent, Philippe Volter, Claude Duneton, Hugues Quester, Emmanuelle Riva (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti. Její jediný kontakt s bývalým životem představuje Patriceův asistent Olivier, jenž je do Julie už dlouho zamilován. Aby ji vytrhl ze samoty a izolace od vnějšího světa, rozhodne se dokončit Patriceův "Koncert pro Evropu". Krok za krokem se snaží pomoci Julii zbavit se všeho, co ohrožuje její svobodu... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (247)
Modrá je sýta farba temnoty smutnej duše, aj blankytný odtieň neistých zajtrajškov. Snáď v každej scéne je tak desať pocitov na jeden náznak deja. Silný zážitok. Ale vyhradzujem si právo zmeniť hodnotenie v kontexte ďalších dvoch častí trilógie. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň v Strednej Európe). ()
Kieslowski tentoraz natočil netradičný film, ktorý postráda realizmus a prevládajú tu expresionistické prvky. Natočil film, ktorý plynie pomaly a zameriava sa len na hlavnú hrdinku v podaní vynikajúcej Juliette Binoche. O to viacej prekvapí záverečná sekvencia, ktorá nám ukazuje všetky postavy , ktoré stáli za pochopením a vyrovnávaním sa so smrťou muža a dcérky ktoré Juliu posúvali vo vlastnom vývoji dopredu. Je tu badateľné množstvo minimalistických prvkov, a mnohých closeupov, ktoré majú zvýrazniť danú depresívnosť snímky. Minimum dialógov, ktoré vlastne ani nie sú podstatné, pretože toto je film o pochopení a skutkoch , konfrontácií so sebou samým takže dialógy sú úplne zbytočné.A keď sú vety sú jednoduché a krátke. Kieslowski použil strašne veľa symbolizmov dá sa povedať že celý film je zložený zo symbolizmov, ktoré sa skrátka na prvý krát zachytiť nedajú. Tiež je patrná inšpirácia Francúskov kinematografiou a je to tu badateľné s každej scény. Veľmi ma zaujal už spomínaní symbolizmus. Stará pani prechádzajúca popri hlavnej hrdinke je jasným symbolom na značnú beznádejnosť a neochotu žiť spolu s ťažobou , ktoré odkazujú na momentálny stav hlavnej hrdinky. Fantastická scéna keď prstom prechádza po notách a znie hudba , ktorá je doslova nabitá emóciami. ()
Zajímalo by mě, co se honilo Kieslowskému hlavou při psaní scénáře. Tenhle film totiž není o moudrech, ani o pokání, ba ani o lidském vzestupu a pádu, prostě a jednoduše ukazuje, jak moc je lidskej osud vrtošivej. Juliette Binoche hraje rozpolcenou ženu, která přišla téměř o všechno. Jenže ona se rozhodla, že chce přijít i o to slovo "téměř". Maže, zpřetrhává svazky, ničí, a já, ač jsem fanda filmových orgií ve stylu: svět se ke mě chová svinsky, ale přesto ho mám rád, mě nechala Modrá v klidu. Snad příště, snad u červený! Mimochodem, scéna, kdy Julie poslouchá noční výtržníky u sebe doma, je nezapomenutelná, geniálně zformulovaná. ()
Sice to pomalu utíká, ale pod kůži se to člověku dostane stoprocentně. Opravdu sugestivní zážitek, který se první hodinu s divákama nijak nemazlí a je tak velmi mrazivým zážitkem plným emocí. Po technické stránce taktéž excelentní. Zakomponování modré snad do každého záběru je výborné, hra se střihem nápaditá a práce s hudbou mě zaujala úplně nejvíce. Největší potlesk si ale stejně zaslouží fenomenální Juliette Binoche. Bez té by byl film, i když Kieslowskiho režie je výborná, téměř poloviční. ()
Film ma príliš neoslovil. Ide o klasickú drámu, kde manželka príde o muža a dieťa a po smrti sa dozvie isté tajomstvá, no tie nijako dejom nehýbu. Ak to má byť len o utrpení, tak som ho nikde nevidel. Nie že by Binoche permanentne nevyzerala smutne, to nie, to je práve jej večná poloha. A takisto je to jedna z mála herečiek, ktorej pristane účes Majky z Gurunu. Ale predsa, ja tom tu žiadny veľký žiaľ nepozoroval. Takže ak to zhrniem, smutný príbeh neprinesie smútok aj do duše diváka, dejová línia je viac umelecká než epická a celkový dojem je naozaj len priemerný. ()
Galéria (66)
Zaujímavosti (13)
- Ve scéně, kdy je Julie (Juliette Binoche) nucena usnout na schodech, si lze všimnout obrazu francouzské šansoniérky Édith Piaf, který se objeví za sousedčinými pootevřenými dveřmi. (Panfilmex)
- Slova písně „Song for the Unification of Europe“ Patrice de Courcyho (Hugues Quester), kterou po jeho smrti dokončují Julie Vignon-de Courcy (Juliette Binoche) s Olivierem (Benoît Régent), jsou založena na obsahu 13. kapitoly („Hymnus o lásce“) „Prvního listu Korintským“ (54 - 56) apoštola sv. Pavla z Tarsu, který je součástí „Nového zákona“. (JoranProvenzano)
- Pro evropské televizní vysílání byla vystřižena scéna s kočkou žeroucí myši. (džanik)
Reklama