Unavení slnkom

NIKITA MICHALKOV,ktorého prezývajú „ruský Spielberg” nakrúca zrejme jeho najlepší film kariéry Unavení slnkom,ocenený prestížnym Oscarom pre najlepší zahraničný film.Sú unavení,ale z toho nič nerobenia,leňošenia,bezstarostného života,obklopení veľkou rodinou,relaxujú,chodia si zaplávať...O kom to vlastne je reč? Vplyvný plukovník Kotov trávi voľný čas so svojou rodinou,t.j ženou a malou dcérou pokojne,pohodlne,príjemne,pokiaľ sa pri dverách neobjaví Míťa,ktorý kedysi si chcel vziať za ženu terajšiu manželku Kotova,Marusju.Neprišiel,aby vyčítal staré rany,ale preto,lebo o niekoľko hodín si príde pre neho komando KGB,ktorí ho odvezú do lesa,kde ho zastrelia... Napätie medzi dvoma mužmi sa postupne zhmotňuje ich samých,bez toho,aby ťažili svoje okolie,nedávajú nič poznať,ich konverzácia je štipľavá,keď sa ale objaví malá Naďa,ktorá je mimochodom dcéra Nikity Michalkova aj v skutočnosti,tak títo muži sa správajú,akoby sa absolútne nič nedialo.Najlepší výkon podáva práve ONA,ktorá sa nikoho a ničoho nebojí,je smelá,film je vďaka nej taký excelentný,lebo po pravde pri tomto snímku sa pomerne dlho nič poriadneho nedeje,popri tankoch na začiatku,je film jeden dlhý RELAX,posledná polhodina je úplne iná,keď sa objaví auto s komandom,tak film začne meniť tempo a ešte stretnú toho chlapíka,ktorý nemôže po celý čas filmu nájsť cestu,a ten im vojde do cesty! Vlastne plukovník KOTOV je autorita,vzbudzuje rešpekt,obyvatelia sú vlastne radi,že sa majú o koho oprieť,keď nastane problém,ako na začiatku s tankmi,kde vyštartuje na koni,aby zabránil spustošeniu úrody,tomuto dokázal zabrániť,vlastnému osudu už nie! Film s pomalým bezstarostným tempom s trojicou výborných výkonov,keď doplním ešte Oleg Menšikov ako Míťa,ktorý po svojom príchode koordinuje viac početnú rodinu vo veľkom dome,rozpráva príbeh,ktorý sa vlastne stal! Lebo títo protagonisti sú oni samy. Mňa snímok bavil na 60%,ale zmena tempa ma donútila pridať ďalších 20,lebo Nikita je veľký sympaťák! (02.02.2015)

Slušný film, ale nedokázal mi dať toľko ako som si predstavoval. Osobná dráma dvoch mužov na pozadí vojensko-politických čistiek v predvojnovom Rusku je tu utopená v mori nič nehovoriacich dialógov a nudných, všedných činností, ktoré ponúka slnečný deň a voľný čas - hranie sa s deťmi, kúpanie sa, futbal, spievanie s pioniermi... To pravé-orechové sem-tam vykukne (stretnutie starých lások, rozprávanie rozprávky...), aby potom zase zapadlo do všednosti, hlavne zo začiatku. Našťastie ako sa blížil koniec, veci nabrali rýchly dramatický spád a staré rany oboch mužov tak nabrali na sile. Lepší priemer. 65/100 (18.08.2016)

Na jedné straně ze snímku UNAVENI SLUNCEM vyzařuje pohoda a bezstarostnost letních dní... o to více pak vyniknou a zařezávají se pod kůži absurdní a tíživé momenty ze života v tomto historicky reálném Absurdistánu. Michalkovem skvěle zvládnuté drama, které pro mě bylo chvílemi naplněné Bergmanovským feelingem, chvílemi jsem se skvěle bavil, chvílemi mě mrazilo v zádech... celou dobu jsem se však kochal bravurními hereckými výkony, skvělou atmosférou, nádhernou scenérií... a hlavně mi bylo tak nějak smutno z toho, že i toto se dělo a může dít hluboko ve vesmíru. UNAVENI SLUNCEM je pro mě prostě film, který mě přesvědčil, že fízlovství a beznaděj nemusí být vůbec představeny napřímo, a přesto je člověk vnímá jako reálné a přítomné. Nejednoznačné a o to více reálné postavy, které tu více/tu méně věří v "sovětskou rajskou vlast" a svého vůdce, uvědomují si všechny absurdity s tím spojené a tu více/tu méně jsou tlačeny k jednání, které tyto absurdity plodí a podporují. Shrnuto a podtrženo: Drama geniálně herecky zvládnuté, pomalé a s důrazem na pohodu... přesto však veskrze a každým coulem tíživé. (21.10.2005)

Proslulá stalinská čistka, masová likvidace důstojnické elity sovětské armády. Jeden příběh. Atmosféra prosluněného venkovského domu z ruského románku, vše smíšeno: Sluncem zalitý „svátek stalinských vzducholodí“ (wtf? sic!), starý rudý hrdina přiženěný do klasické ruské vzdělané rodiny a její odchovanec coby agent NKVD. Soudruh Stalin nad tím vším jako takřka neexistující Velký Bratr září na nebi, jeho světlo proniká všude. Propletenost staré dobré Rusi s Rusí sovětskou personifikovaně vyjádřena na druhou, na třetí, na entou. Rozkošná dceruška dědičkou rudých i bílých. Její jméno je Naděje (Naděžda). Marusja = Moja Rossija? Dojem ze zpracování: Po celou dobu skvělá atmosféra, ale trochu mělčina, takže se nemohu ponořit do toho, co se mi předkládá (snad proto, že v tom nejsem doma). Poslední fáze to nejen dokonale vynahradí, ale také zpětně dodá hloubku předešlému příběhu. Mohli se jen trochu krotit se závěrem; dvojmo, trojmo nastavovaný konec by ušel, na pětkrát na šestkrát už je to trochu moc. Naopak celková délka nevadí. Uctívaný bolševický velitel trochu moc plakátový, zhrzený agent trochu moc nekonzistentní, ale tak to má být, aspoň na širé Rusi, matce rodné. Ještěže mi Hirnlego připomněla: duety otce (byť vypadá jako dědeček) s bezkonkurenční dcerou jsou v celém filmu tím nejhezčím. (20.07.2011)

Snímek s tak obrovskou silou ukrytou pod povrchem... Film o nelehké době třicátých let a stalinských procesech v Sovětském svazu, jež předznamenávaly to, co se u nás bude dít v letech padesátých (srovnejte to ale s temným a ledově mrazivým Kachyňovým Uchem), natočený jakoby z druhé strany, z pohledu světa vysokého stranického funkcionáře, válečného hrdiny plukovníka Kotova, hrdiny, ba ikony dělnického hnutí, kdy většina filmu plyne v prozářené a uvolněné atmosféře života komunistické šlechty, mapující jeden jejich prázdninový den, trávený v drobných radostech každodenních rituálů, cyklicky se opakujících výletů, her, pikniků u vody, rodinných vazeb a rurálního způsobu života, a jen někde hluboko a zpočátku neznatelně probublává cosi temného a zlověstného. A pak přijde ten šokující konec... Mrazí při pohledu na pravou tvář v průběhu celého filmu veselého a rozverného Míťi, když divákovi dojde, že to byla jen strhující přetvářka. Excelentní metafora toho, jak krutá doba (a to nejenom komunismu) nasazuje lidem masky pokrytectví. Podobné masky, které celé této epoše nasazovaly všudypřítomné budovatelsky pozitivní portréty generalisima Stalina. Velmi silný a působivý film! (27.01.2007)