Thor: Ragnarok

Absolútna masovka, ktorá do sveta Thora zaťahuje detské prvky Star Wars a kostýmami a mejkapom je pestrofarebnejšia než Piaty element. Ale ja som nechcel, aby Thor išiel týmto smerom. Aby 70% stopáže v ňom bol situačný, mierne infantilný humor, kde sa nerieši nič dejové. Čo neznamená, že masy milujúce Guardians of Galaxy, sa nebudú kráľovsky baviť. A o to ide. (13.11.2017)

Možná nejlepší komedie roku. Taika Waititi šanci využil na sto procent a svůj mimoňský humor protlačil i do marvelovské mašinerie. Kamenné stvoření Krog, nebo jak se jmenoval byl fakt skvělej. A vůbec celej tenhle film je nehorázná sranda, co se vůbec nebere vážně, ale přitom je naprosto skvěle udělaná po všech stránkách. Za mě prostě bomba. (05.11.2017)

Párty marvelovka. Megaporce srandózní pitomosti, která je vtipná i epická přesně tak, aby vám rozryla první signální na padrť a omluvila se slovy "dyť já to neberu vážně". Může to bejt přes čáru, může to bejt nevyžádanej nášup v momentě, kdy už jste přežraní - prostě typickej úlet. Pár outlocitnějších diváků možná utrpí nějaký ty rozpaky a pohoršení, nicméně spousta jiných se nezapomenutelně pobaví. No a ta herecká skvadra, ta je na medaili - boží jsou bez výjimky všichni, včetně věčně nalitý Valkýry. Všechno je o to lepší, když si člověk vzpomene, jak leklý ryby byly první dva díly... (18.01.2019)

Barevné, vtipné a do toho i zvláštním způsobem osudové. Thor se konečně našel a je tím tahounem, který jeho sólovky potřebovaly. Waititi do filmu narval neskutečnou režisérskou osobitost, která převrací žánrová pravidla na podobné úrovni jako Strážci Galaxie (ne vždy povedeněji, ale nebojí se přitlačit na pilu). Dětinské fotky dokonale sedí k videoherní atmosféře i nově představeným planetám. Inspirace Planetou Hulk je očividná jen si hrdinové prohodili role. Hláškuje se jako o život, akce je nápaditá (kladivo konečně dostane prostor) a hravá. Cate je tady kus a hraje dobře, ale moc prostoru se jí nedostává. Neskutečná péče je věnována i vedlejším postavám (divadelní scénka) a drtič Korg si září kdykoliv je na scéně. Ragnarok nemůže fungovat samostatně, zároveň nepůsobí jako finále trilogie - na to je moc rozverný, přesto je nejlepším filmem o Thorovi, který jsme dosud na plátnech viděli. (28.10.2017)

O nositeli ceny Zlaté maliny za nejhorší filmový počin roku 2017 je definitivně rozhodnuto a Thor: Ragnarok patrně zaboduje hned ve všech soutěžních kategoriích. Tato slabomyslná adaptace severského mýtu o konci světa vyústila v očekávaný Ragnarok. Scénáristé motají páté přes deváté a působí dojmem školáka vařícího z vody. Publikum se musí připravit na zkomolená jména (Hel, nikoliv Hela), zásadní neznalost příbuzenských vztahů (Hel není sestrou Thora a stejně tak nemá za otce Odina, jelikož jde o dceru Lokiho), ale i na neomluvitelné překroucení samotné příběhové osy. Přestože zde zaznívají slova o nevyhnutelnosti Ragnaroku, tvůrci vůbec netuší, o čem vlastně mluví, a že tato nevyhnutelnost mimo jiné obnáší smrt Heimdalla, Lokiho a samozřejmě i Thora. Do nebe volající hloupost týkající se obohacení severského panteonu o postavu Hulka už raději ani nekomentuji a přičítám ji zjevnému absintovému opojení scénáristů. Schopnější režisér by takto slibný námět přetavil v temnou fantasy s prvky hororu a pomyslným vrcholem v podobě strhující epické bitvy bohů s obry a Wagnerovou Jízdou valkýr coby hudebním doprovodem. Taka Waititi se však o vybudování ponuré atmosféry ani nepokusí, jelikož od úvodních minut ubíjí diváky "troškovským" humorem, který absolutně nekoresponduje s vážností dané látky. Mytologickou vyprázdněnost snímku lze názorně dokumentovat i na multikulturním Asgardu, do kterého černý strážce brány Heimdall vpustil černou valkýru. Odpad! (25.10.2017)