Moonlight

Veľké oscarové haló okolo filmu mu zrejme viac uškodilo, pretože mnohí chápu politické pozadie za týmito oceneniami a navyše sa očakáva aj zážitok roka. No Moonlight určite podobné ambície nemal, je príliš komorný, citlivo nakrútený a pomalý na to, aby dokázal byť globálne populárny. Mňa ale potešil, a to z niekoľkých dôvodov. Rozhodnutie ozvláštniť relatívne tuctový príbeh outsidera tak, že rozpráva krátke úseky v troch životných fázach, ďalej ukazuje zásadný zlom, ktorý ovplyvní ďalší Chironov život a v poslednej tretine sa nebojí ísť s tempom ešte viac dole a namiesto gradácie poskytuje skôr rozjímanie. To ale nie je späté so žiadnym klasickým happy-endom, ani tragickým koncom, len si hlavná postava uvedomuje, kam jej život skutočne nasmeroval a možno dokonca, kým v skutočnosti je. Žiadne explicitné emócie ani nahlas vyslovené životné múdra fakt nečakajte. (08.03.2020)

Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami. (22.02.2017)

Sociální, rasovou, sexuální tematikou cílené až příliš okatě na vrub všem výtkám, které k oscarovkám mířily o rok dříve. Chironovi musí divák fandit, i kdyby nechtěl, protože jeho nejzásadnějším spoluhráčem je překvapivě přehrávající Naomie Harris. Problém mám ale i s celkovou formou. Ta je zvolená šikovně, i když se nemůžu rozhodnout, jestli její částečné odkoukání od Linklaterova Chlapectví je kladem nebo záporem. Zůstává ale bolestně vyprázdněná, když nešikovně vynechává dějové střípky, které mě zajímají mnohem víc než vztah hlavního hrdiny s nepoučitelnou matkou. S Moonlight tak doteď bojuji, protože mi sice učarovaly absolutní výkony Aliho nebo Hollanda, ale hlasitý dojem dramatu pro drama se ani jim setřást nepodařilo. (06.02.2017)

Moonlight je sice až nebetyčná a dost na sílu tlačená konstrukce. Chudý, černý a homosexuální hlavní hrdina, se kterým prožíváme tři etapy jeho života, vlastně prožívá dost standardní oscarový dějový oblouk. Práce s vynechaným, nedořečeným, zamlčeným to ale zkrátka posouvá na vyšší rovinu. Jenkins si na sebe sice zvolenou narativní strukturou trochu upletl bič, protože po fantastickém začátku a prvním časovém skoku si člověk už jen odškrtává povinné zastávky a zbytek filmu je trochu bolestivě předvídatelný. Nicméně i ve slabších chvílích to zachraňuje forma, která dokáže být naturalisticky krutá, poeticky podmanivá i progresivně dráždivá. No a herci, samozřejmě, tedy až na otřesně přehrávající Naomie Harris, která je tím největším ztělesněným klišé, které Moonlight obsahuje, a že jí Viola Davis přebrala toho povinně černého Oscara kvituji s velkým povděkem. Jinak jsem s těmi třemi soškami pro film relativně v pohodě, měl jsem větší favority, ale výhra Moonlight asi byla potřeba. 80 % (13.10.2017)

Slza pomalu stéká po tmavé tváři, brzy ji bude následovat další a divák se ptá sám sebe, kolik výrazně lepších sociálně laděných dramat už viděl? Hodně. Hloubku to nemělo, emoce chyběly úplně. Tři fáze mladého života. Dětství, dospívání, dospělost. Zamlklý chlapec Chiron ve třech poloprohraných dějstvích. A v každém se poměrně mdle pohybujeme, nedokážeme se s mladíkem ztotožnit, jeho trable spíš kloužou po povrchu, než aby razantněji zasáhly. Mateřskou láskou nenaplněný hoch (Naomie Harris asi jako jediná herecky zaujala, i tak tahle linie není nijak dramaticky zajímavá) a celý tým okolo tak útočí na zlatého plešouna všemi prostředky a já jim to vůbec nezbaštil. Neříkám, že je to nějak uměle přikrášlené, jenže ono to je tak nějak nijaké. Na mě jednoduše pasivní a nefunkční. (03.02.2017)