Prvý napravený

Boží mlčení a nářek světa jako bažina, kde člověk marně našlapuje dno. Schrader se na konci své kariéry vrací zpět ke kořenům. V "Zoufalství a naděje" rezonuje nejen koncept "Taxikáře", ale také autorův dlouholetý obdiv k Robertu Bressonovi. Jemu se přibližuje nejen v rovině morálních motivů, ale také strohým úsporným stylem, jenž dává plně vyznít napětí a dramatu v nitrech postav. Před více jak čtyřiceti roky šokoval "Taxikář" obrazem světa natolik zkaženého, že jako hrdina z něj může vzejít impulzivní maniak sám prohnilý zlobou a s pokřivenou morálkou. Ve svém posledním filmu ukazuje Schrader svět a existenci, které děsí nikoli na úrovni bezprostředního ohrožení, nýbrž tím, jakou úzkost a beznaděj v nás vyvolává, když ho přestaneme bezhlavě a egocentricky žít a zkusíme ho racionálně nahlédnout. Trudnomyslnost "Zoufalství a naděje" ještě stupňuje vnitřní bolest ústřední figury, a to nejen emocionální, ale i tělesná, přičemž právě tato bolest se stává katalyzátorem paradoxního procesu nalezení nové víry pro hrdinu, který oddal svůj život službě Bohu. Chvílemi by se mohlo zdát, že Schrader nabízí až příliš snadná východiska, ale je to stejné povrchní šálení jako v případě závěru "Taxikáře", kde také zdánlivě konejšivá normálnost pouze zastírá extrémnost a děsivost všeho předchozího. Tentokrát by se mohlo zdát, že se Schrader spokojí s další bressonovskou aluzí, jenže ta právě v kontextu děsivého světa musí být radši milosrdně utnutá do závěrečných titulků. Na rozdíl od problémů, které viděl Travis Bickle, ty současné totiž nezmizí stiskem spouště, ani políbením. (29.09.2020)

Hodně nepříjemná podívaná, která divákovi nedá nic zadarmo, ale pokud se naladíte na pomalejší tempo, tak vás čeká silný filmový zážitek. Osobně jsem si nic o filmu nezjišťoval, a vám bych doporučil to samé. Prostě si to pustit a koukat. Režisér Paul Schrader odvedl velmi dobrou práci. Jeho film má zajímavou a netypickou atmosféru a velmi snadno se nám dostane pod kůži. Schrader si k filmu napsal scénář, a ten je z mého pohledu parádní a nabízí spoustu výborných dialogů a otázek o smyslu života, o naději, o víře a i o samotného vykoupení. Ethan Hawke má velmi dobře napsanou roli a zahrál jí s přehledem. Amanda Seyfried má zde hodně civilní roli a ta role jí moc sedla. Scény ve kterých si Hawke a Seyfried povídají jsou dost silné a je z nich cítit lidskost, něha a pochopení. Film má několik působivý a znepokojivý momentů. Umí upoutat pozornost nejen dialogovými scény, ale i vizuálně. Zoufalství a naděje je silný a působivý film, který nutí k zamyšlení nad našimi životy. (14.12.2023)

Herecká epopej Ethana Hawka, která s drtivou syrovostí ukazuje, že peníze jsou mocnější než lidské přesvědčení, ideály a samotné náboženství. First Reformed rovněž nabídne skvěle soustružený scénář, který výborně buduje napětí, což v kombinaci s originálním soundtrackem vytváří hutnou a vtahující podívanou plnou skrytých metafor a do očí bijících poselství. Rovněž musím poznamenat, že herecký výkon Amandy Seyfried se řadí k velkému nadprůměru. A konec? Zdá se, že většina uživatelů zde je příliš přízemních a nedokáží ocenit hloubku tohoto díla. No, jejich škoda. „Wisdom is holding two contradictory truths in our mind, simultaneously, Hope and despair. A life without despair is a life without hope. Holding these two ideas in our head is life itself.“ (14.09.2018)

Tak nezvládnutý film. Ozdaj jak režisérové posledné dva počiny minimálne. Ako postaviť proti sebe cirkevných skurvencov a enviromentalistov je vskutku brilantný nápad. Nerozumiem len, prečo to viac nevyhrotil, viac ostrejších dialógov, kde by zrazu milovník chlapcov pochopil, že jeho argumenty stoja na vode oproti vedeckých faktom. Malo to obrovský potenciál, ktorý ale vyšumí úplne do prázdna. A zo záverom mi zjedli nohy. Veľmi dúfam, že bez sošky. 1 z 5 (05.02.2019)

Nakrútiť viac menej voľný remake Denníka vidieckeho farára, zasadiť ho do dnešnej doby a do hlavnej úlohy dať hollywoodskeho fešáka znie ako autorská sebevražda, už len z tohto pohľadu je film veľkým Schraderovým víťazstvom. V stále komplikovanejšej dobe nie je vôbec jednoduché na ňu aplikovať riadky Biblie a už vôbec nie hľadať v starých textoch odpovede. Z tohto pohľadu je nutné oceniť skvelý distribučný názov. Potom niet divu, že si ako duchovný začnete písať denník. A jete a pijete zhruba to, čo váš predchodca vo francúzskom filme. Nezblázniť sa je v podstate zázrak a Ernst zrovna ako vyrovnaný chlapík nepôsobí. Ťažký, ale zároveň bez problémov sledovateľný film patrí medzi to najartovejšie, čo americká produkcia v posledných rokoch ponúkla, i keď ide o koprodukciu. (23.02.2021)