DaViD´82

Cunk on XY po dvacáté. Stále mrtě vtipné, o tom žádná. Brooker z jím samým stokrát vymláceného konceptu spolehlivě něco "vyhláškuje" i tentokrát a Diane to opětovně náležitě prodá lépe než Baťa cvičky, ale... Chtělo by to po všech těch letech oživení. Na druhou stranu, když i nadále každá epizoda obsahuje nejeden obrat, frk a fór, který se zaryje do paměti, tak na co si vlastně stěžuji, když dobře vím, že ani u příští Philomeny nebudu chybět.

Příprava a konzumace pokrmů v malé kuchyňo-jídelně jako stmelující element osudů, snů a tradic v gejším "internátu". Absolutní Koreeda, absolutní melancholicky poetický feel-good, absolutní food porno. | S1: 5/5 |

Jak málo stačí, aby se vyspělá západní společnost propadla do hlubin, kde skrze nedostatek informací, odpovědnosti a zdrojů začnou krůček po krůčku vítězit paranoia, dezinformace, anarchie, panika a nižší pudy. Jak málo stačí, aby pojmy jako etika, morálka, lidskost pozbyly významu. Těžko někoho kritizovat, hledat viníky (byť právě o to tu jde), ovšem chybná rozhodnutí učiněná v dobré víře vedou ke katastrofickým důsledkům. Jsme zvyklí to sledovat v (zombie) apokalyptických sci-fi a nikoli v ani ne dvě dekády staré události z instituce "na výslunní lidského pokroku". Rekonstrukce událostí několika dní po Katríně na ploše jedné nemocnice, kde se pokazilo co mohlo. S echt tragickými důsledky. A následný hon na viníka skrze procedurální vyšetřování a soudní ukazování prstem. Nejlepší katastrofická záležitost od Černobylu, se kterým to sdílí část společné DNA. Mrazivé, působivé, vypovídající. Na škodu jedině délka (sedlo by tomu prostřihání napříč epizodami tak, aby to celkově bylo o díl kratší), zlom nemocnice/soudní patálie (obě pasáže vynikající, ne že ne, za mě však lépe promíchat je než půl tak a půl onak) a nepasující melodramatičnost druhé epizody. Sice to slouží jako "klid před bouří" (po bouři), ale nesedne to do jinak syrového konceptu ani za mák.

Přenádherně (roz)animovaná zasněženě melancholická povídka, která by tuze moc chtěla být novodobým Malým princem. Ovšem otravně přemoudřelá takovým tím "Paulo Coelho způsobem" plným floskulí a mramor seroucích velkých životních jakože pravd deklamovaných namísto dialogů.

Když ji/ho miluješ, není co řešit aneb romantický víkend na chatě by Tommy Wirkola.

Suverénní, hravé a s naprosto přesně vystiženou Dahlovou nadčasově střihlou "la résistance contre les adultes" poetikou. Muzikálový háv tomu sedne až nečekaně přesně, což by jeden neřekl ani v těch nejdivočejších snech... Přeci jen co může být papírově odpudivější než muzikálová předělávka dětské klasiky, kde většinu partů zpívají prvním stupněm povinní. Všichni si to ovšem užívají na maximum. V čele s Thompsonovou, která tomu nasazuje korunu, nasazuje korunu, nasazuje korunu nebývalým způsobem. A že s ní třináctiletá Alisha naprosto drží výkonem krok, je nepochopitelná záhada. Film "paddingtonského ražení" pro celou rodinu (česká verze se povedla), který i největšího brblajícího dospěláckého morouse "proč ta děcka sakra zpívají" energií strhne natolik, že na konci si u "Revolting Children" bude pobrukovat s přiblble spokojeným úsměvem na rtech i on.

Artová vánoční povídka o drobných radostech a strastech během svátků vánočních v italském dívčím katolickém sirotčinci za války. A to skrze nevinný dětský pohled sympatické rebelky. Vánoční atmosféra z toho vyloženě dýchá, navzdory zasazení se to ani na moment nepřikloní k citovému vydírání, a vůbec je to celé takové... Mile vánoční.

Kámo, ouplnej akademickej slovník kontemporární (anglo)czechstiny 2.0; akorát vo/k šitu.

Fašismus, válka, propaganda, křesťanství, ztráta, dospívání, smrt, problémy s otci... A přesto je to hlavně pro děcka. Vyspělé, stylové. Nejlepší verze klasiky. V první polovině. Není to však dotažené. Na to co vše se nakousne, se mnohé nechá v závěrečné třetině vyšumět. Každopádně zpracování a vizuální pojetí dechberoucí.

"I burn my decency for someone else's future." Dospělé, špinavé, chladné a procedurální. Záměrně v každém ohledu zcela "antistarwarsovské"; mnohdy až k vlastní škodě. Andor je svůj v dobrém i špatném slova smyslu a s nekompromisní vizí, která není poplatná tomu, co jsme pod touto značkou zvyklí vídat (jedno zda ve filmech, seriálech, komiksech či hrách). Nedivácké a svojské do míry, kdy z Andora bude záhy kult, který přetrvá. A jako každý kult, nebude pro každého, ovšem zatímco si nikdo nikdy nezasteskne po Fettovi či Obi-Wanovi, tak po skončení Andora tu již vždy bude poptávka po dospělých Star Wars. Ovšem nemá cenu chodit kolem horké kaše, přes veškeré nepopiratelné kvality, si to nejvíce podráží nohy v podobě otrávení diváka úvodním kvartetem epizod. Nuda, šeď, rádoby temná dospělost, nezajímavé charaktery. Jde to však nevídaně nahoru, a to až do té míry, kdy speciálně segment šesté až desáté epizody je to nejlepší, co kdy pod hlavičkou Star Wars vzniklo. Jen to s nimi nemá lautr nic společného; pro mě klad, pro jiného zápor. Oprávněně, jelikož chcete-li vážné dospělé sci-fi, tak přeci nevyhledáte Star Wars. Jede se na vlně, kdy účel světí prostředky pro obě strany, je to především o v rozhodnutích chybujících jedincích sakra dobrých ve své práci, kde není prostor pro emoce a žvatlání. Funguje politické zákulisní vrážení si kudel do zad pod hávem přetvářky, neméně funguje zaklekávající aparát Impéria, jeho vnitřní půtky i tenze vzešlá čistě z dialogů či nevyřčeného mezi řádky. Pod povrchem to vře. Nikdy bych se nenadál, že uvidím něco natolik le carreovského (nemluvě o evidentní inspiraci u Melvillovi Armády stínů) ve sci-fi hávu; natož pak v hávu Star Wars. Gilroy má vizi a všechno se jí podřizuje (stylizace, hudba, režie, výprava). Někdy je to na škodu, někdy naopak ku prospěchu. Druhé převažuje nad prvním. Andor nenechává chladným a bez názoru. Což neříká, zda vás (ne)bude bavit. Pokud však přetrpíte nepodařenou úvodní třetinu a máte chuť na "echt dospělé Star Wars", tak šance že objevíte svoji "next favourite thing", je větší než malá. | S1: 4/5 |