Jara.Cimrman.jr

"Tenhle vůz mi dal Ježíš. Protože on dává a on taky bere." Jsem si poměrně jistý tím, že když zemřu, tak nebudu lehčí o 21 gramů, ale přibližně o metrák mrtvé váhy. Také vím, že můj pohled na zábavu ve filmu se výrazně liší od pohledu režiséra Iñárritua. Ten se zábavě snaží poctivě vyhnout a já musím smutně konstatovat, že v tomto snímku se mu to podařilo naprosto dokonale. Přesto jsem přesvědčen o tom, že kdybych se při převážení neexistujících 21 gramů snažil hledat objektivní kvalitu, tak ji tam najdu, ale to já zásadně nedělám. Já se chci u sledování filmu bavit. Alespoň trochu.

"Je to jen reklama, pane Cole. To znamená, že vám nechtějí nic důležitého říct." Kdybych byl vybrán jako ideální dobrovolník k cestování časem do minulosti, tak bych osouložením jedné doktorky, meditacemi s dvanácti opicemi a nakrájením jednoho Jeffreyho hravě dokázal změnit budoucnost, i když to prý nejde. Cole na to však nemá pořádné koule, ale za to dokáže do svého dramatického pátrání vpašovat nejeden zábavný moment a to já umím ocenit. Na druhou stranu je to celé na mě příliš chytré a to nemohu ohodnotit jinak než ztrátou hvězdy. Na mě se totiž nikdo vytahovat nebude, protože já jsem nejchytřejší v galaxii a navíc umím dokonale potlačit své ego.

"Je tu vedro jako v prdeli a nerozeznáš ty dobrý od zlejch." Tak s tím já problémy nemám. Dobří jsou domácí Libyjci a zlí jsou američtí vetřelci. Kdyby totiž nerozpoutali občanskou válku v Libyi, tak by si obyvatelstvo dál žilo své poklidné životy, ropa by neproudila za hubičku do USA, ekonomičtí migranti by se nevydávali z Afriky do Evropy a američtí režiséři by neměli o čem točit hrdinské filmy. Přesto mi byli vousáči z GRS celkem sympatičtí a v boji s ozbrojenými Alibaby jsem jim snad dokázal chvílemi i fandit, ale ty nekonečné přestřelky a slzavé vzpomínky na rodinu mne občas donutily k vyjádření odborného názoru formou erudovaného zívnutí.

"Jak jsou v dodávce, jsou to jen těla." V době, kdy drogoví dealeři bojují proti únoscům svých žen a dětí, stojím vždy na straně poldy. A je mi jedno jestli zrovna chlastá nebo chodí na legendární sezení nevyléčitelných závisláků, protože přijatelnějšího hrdinu tento snímek zkrátka nenabízí. Já jsem si ty syrové procházky mezi náhrobními kameny prostě užil, ale pokud by to bylo v reálu, tak bych dealerům i únoscům doporučil, aby se vzájemně zahrabali a použili se jako hnojivo pro hřbitovní kvítí.

"Chceš okrást Popea. Chystej si parte." Zoufalé situace volají po zoufalých činech a kdyby mi chyběly peníze na léčbu mého dítěte, tak taky učiním ten nejzoufalejší čin v mém životě - půjčím si v bance. Jenže Vaughn s Coxem evidentně nechtěli předkládat potvrzení o příjmu a tak jednoduše vzali peníze těm, kteří podobným vykukům láskyplně doplňují nedostatek olova v těle. Já se přitom celkem bavil, adrenalinovou jízdu v autobuse jsem si taky užil a i ten pohádkově pitomý konec mne nakonec vlastně uspokojil. Vždyť celá ta loupež, únos a vražda se dá jistě bez problémů scénáristicky obhájit jako jednání v krajní nouzi, i když to žádný trestní řád neumožňuje.

"Na muže, co si libuje v bezhlavé promiskuitě, si tvoje čtyři sňatky žádají pár otázek." Pochopil-li jsem to správně, tak romantik je cynik, který s chutí propátrává svým radarem o mnoho let mladší jeskyně. Je-li tomu tak, tak je možné, že i já jsem romantik a tak skvělou zprávu jsem od tohoto snímku nečekal. Čekal jsem pouhou romantickou komedii se sympatickými osobami, které občas pronesou cosi přiměřeně vtipného a nakonec dospějí k názoru, že by spolu mohly provádět ty směšné kopulační pohyby. Tohle jsem nakonec taky dostal a víc jsem od toho snad ani nechtěl.

"O našich nejlepších bychom si neměli myslet to nejhorší a hned je házet přes palubu." Tak to je pravda a taky hrozný blábol, kterými se tentokrát ani trošku nešetří. Ono je to vůbec celkem pitomé, protože nejlepší nájemný vrah světa stylově vytváří jednu chybu za druhou a nejlepší expertka na bezpečnost si nedokáže nasadit ani čepici na hlavu, aby se skryla alespoň před jednou bezpečnostní kamerou. Jenže mě to pobíhání v dešti zmatených kulek bavilo tak, že mě výjimečně nestihlo řádně vyprudit ani další zobrazení americké paranoie, ve které je chce kdejaký doktor otrávit, sebrat jim svobodu mlčení a přistát letadlem v mrakodrapu skvěle pojištěné společnosti.

"Promiň, jsem necitlivá. To já jsem vzala telefon manželce, i když jsem s milenkou." Tak špetku sarkasmu jsem dostal, zašmodrchaný příběh jsem dostal a navíc jsem se mohl sledovat sestavu dívek a žen, kvůli kterým jsem si zase po dlouhých letech připadal jako junior - vzrušovaly mne snad všechny a to je velké pozitivum. Jenže tím to taky tak trochu končí, protože celkově to bylo spíš velké tlačení na city a na to mám vrozenou alergii. Já se raději bavím a tomuhle slzavému údolí plnému mrtvých dětí by nějaké to odlehčení určitě nezaškodilo.

"Je čas udělat dětem pápá." Mé děti tyhle čtyři pomatence milovaly, ale když přibližně ve čtyřech měsících dospěly, tak už je to nebavilo. Já jsem se tomuto dílu vždy cítil intelektuálně nadřazen, i když to možná nebylo oprávněně, protože se mi dost líbil modrý vysavač zvaný Noo-Noo a za ten jednu hvězdu dám. Jelikož se však kvůli tomu cítím trošku trapně, tak oficiálně je ta hvězda za odhalení, kterým přispěl jeden z nejchytřejších uživatelů Radek99 - pořad je určen nejmenším dětem se zcela odlišnou percepcí a vnímáním v raném stádiu vývoje.

"Chcete přežít? O to byste měla zájem?" Tak to je tedy nabídka. Jenže Katiu chtějí zabít asi všichni a to je škoda, protože se mi na ni pěkně koukalo. Jenže mě bavil i ten očíslovaný plešoun, který vrhal parakotouly po schodech a titanem zocelený John měl taky své chvilky. Je to zkrátka akční výplach, a jelikož jsem hru nikdy nehrál, tak mě nemělo co zklamat. Mě to prostě vypláchlo dobře.