Malarkey

Točeno u nás, tak tomu musím trošičku pomoct, protože jinak je to hrozná sračka :)

Film, který dokazuje, že Němci jsou zvrhlí úchylové, tudíž plno myšlene z Klubů sráčů má plno skrytých pravd.

Nezapomenutelný film, jako malý jsem to žral a dneska si na to rád vzpomenu, no a ta titulní melodie? To je věc absolutně geniální.

Není to žádný zázrak, což se dá rozhodně čekat a i když autoři věděli, že žádný zázrak nezplodí, hrdě se do toho všeho opřeli a nechali vzniknout fantasy příběhu, s komediální vsuvkou, která mě docela potěšila, ale beztak mi to všecko přišlo, jako by to ušili pro děti, protože je to chvílemi docela nesmysl, a hudba se do toho všeho vůbec nehodí. Pokus se známými herci, kteří zahráli, co uměli s průměrnými efekty. Prostě jednoduchý průměrný film na nedělní odpoledne, tak mi to všecko příjde. Tak nějak na jedno brdo.

Tak na tohle jsem koukal ve dvanácti letech, když to televize Prima pustila na Silvestra a musím se přiznat, že horšího Silvestra jsem si ani užít nemohl, i když popravdě přepnout na Novu by taky nebyla žádná sláva.

Závěrečný díl jedné velké dekády je vlastně jedna velká depresivní historka, kterou si napsal sám Alan Alda a která už mi nepřišla tak suprácká, jako celý seriál. I když na druhou stranu to chápu. Nejde stále dokola se bavit o válce s vtipem....hlavně jde o ty následky a ty následky zrovna moc hezký nejsou. Náshledanou, sbohem a ámen je ale nádherné zakončení celého příběhu, kde mi prostě jenom chyběl vtip, ale nejen Hawkeye, ale celého seriálu. Né že by se jim to už ohrálo, spíše prostě chtěli zvážnit, což bylo dost potřeba, ale já od seriálu čekám přecijen něco jiného než od filmu a tak tomu dám o hvězdičku méně.

Úchylárna na entou. Kam se na tohle hrabe jakýkoliv jiný český film. Tohle už je extrém, na který se ALE nezapomíná. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil v celkem svižné road-movie, která se nečekaně zvrhne do dost nechutné bláznivé, ale docela povedené komedie, u které jsem nedokázal poznat, s čím na mě příjde pak. Zase se jim se životem naloží tak jak bude zdrávo a vše se srovná do vah osudu tak jak to má být. Pasti, pasti, pastičky je kravina, s povedenými herci, která je, nechci řikat špatná, možná jen relativně nepovedená, ale těžko se na ní zapomeno. A takových českých filmů je málo.

Naprostá klasika. Jan Werich, Vlasta Burian, Boženka Němcová...Když už nic jinýho, tak tohle je klasická česká lidovka, která nezestárne ani za tisíc let.

Každé sobotní ráno jsem na to koukal a relativně mě to bavilo, tak nevím proč bych to takto neohodnotil i když je to jeden z nejhorších seriálů tady na čsfd. Každopádně to takové rozhodně je, jenom jsem si na to všecko zvyknul. Tak nějak bych to zhodnotil. Ta druhá věc je, že ten Delfín je všeuměl a občas dokáže dost neskutečný věci a to rozčiluje, asi jako celý seriál (4/10)

Je opravdu málo komedií, které dokážu milovat tak moc, že pokaždé když je vidím, se musím smát jako tenkrát, když jsem je viděl poprvé. Trhák pana Bowfingera je ztřeštěná komedie o partičce, která chce natočit film. Ta ironie je už obsažena ve filmu samotném a pokaždé, když je vidím, musím se smát. Steve Martina jsem nikdy extrémně nemusel, ale tady jakoby se změnil, z věčně hrajícího strachujícího se tatíka na brilantního režiséra Bowfingera. Stejně tak jako Eddie Murphy. Za poslední dobu si nepamatuju tak dobrý film, kde by on mohl představit své sklony ke komice. Tady se mu to podařilo, dokonce v dvojroli naprosto dokonalým způsobem. Výborná komedie, kde dva, v dnešní době, vcelku průměrní herci, dokázali zahrát tak dokonale, že bych byl rád, kdybych je v podobně ztřeštěné komedii ještě někdy viděl. Tedy Eddieho určitě. Ten, dle mého názoru, v poslední době padá na držku hodně solidně a je pomalu na čase aby se probral. Doufám, že se tak stane a že se opět budu moci podívat na nějakou komedii, která mě stejně pohladí a potěší na srdíčku, jako to udělal Trhák pana Bowfingera, který jsem jednoho parného večera shlédnul v malé místnůsce na chorvatských ostrovech plné lidí matně čekající na zábavu, a do dnes se toho nedokázal zbavit.