Malarkey

Prvně musím říct, že mě young adult fantasy vůbec neuráží, naopak je příjemnej relax pozorovat, jak se mladí a neklidní potácejí v dystopických světech plných nechutenství a zla s nejasným koncem. Temné síly jsou třeba v podobném duchu a i bych byl svolnej k tomu dát třeba tři hvězdy za snahu něco takového zfilmovat. Nicméně problém je, že tu je dost ulítlá milostná linka, která je jak ze Stmívání a navíc tu tvůrci použili fakt hodně špatný digitální efekty, které z celého filmu dělají docela slušnou béčkovou záležitost. A to ve výsledku nepomůže ani příběhu.

Ulítlí Maďaři vtrhnou na scénu naprosto neuvěřitelnou akční sekvencí záběrů, kde jeden dvou a půl metrovej Maďar vymlátí půlku vesnice, aby se následně rozjel evropský western. Ten je připomínán vyprahlým prostředím, což dokazuje, že i v Maďarsku mají v současné době problémy se suchem a zároveň samotnými postavami, kde je nad míru jasné, kde je zlo a kde je dobro. To, co se ale děje v průběhu, to je to zábavné, leč místy ne tak efektivní, jak přepálený úvod. Rozhodně se ale jedná o zajímavou maďarskou jednohubku, která chce být jiná a docela jí to prochází.

Nemůžu si pomoct, ale Turci mě neustále přesvědčují o tom, jak zajímavou a západně orientovanou kinematografií vládnou. Příběh mladých, se kterými se chce náhle rozloučit otec, kterého půl života neviděli se nese v duchu pěkné roadmovie ukazující kus severního Turecka, včetně rodné dědiny, aby se příběh ve druhé půlce trošku zpomalil, přidal na dramatu a v závěru diváka učaroval krásně vymyšleným koncem. Vše je protkané nenápadným, ale o to zábavnějším černým humorem, který dokáže udeřit v momentě, kdy byste to nečekali a celé to má takový zvláštní duch jedinečného rodinného dramatu, který má v rámci filmařského umění vše, co je potřeba, aby diváka, pokud možno, co nejvíce poznamenal. V tom pozitivním smyslu slova.

Skvělé zpracování absurdního příběhu ze světa Ameriky. Skoro si až říkám, že nikde jinde, než v Americe by podobný příběh nevznikl. Využívání systému, balamutění sousedů, psychologická nálož, kde nestíháte zírat, jak někdo dokáže žít. Do toho skvělé herecké výkony, výborné zpracování a sem tam až geniální scény, které v osmi dílech kvalitou drží ve svrchních místech a diváka vysloveně baví. Chvílemi je to sice až moc natahované, ale v rámci psychologického dramatu je toto absolutní top. Nakonec jsem zvědavý, co se bude dít příští sérii, protože seriál The Act by měl zveřejňovat podobné absurdní případy americké justice s každou další sérií. Námět dobrý, uvidíme, kam se to dál posune.

Na seriál jsem šel s tím, že na mě působí mysteriózně a popisek toho taky moc neříká. Hned v první díle mě zaujalo, že na diskotéce hráli ryzí trance. Říkal jsem si, že u tvůrců je asi někdo, kdo umí svoji práci dělat pořádně a ví, co to znamená, když se to má na diskotéce pořádně rozpumpovat a nevypadá to, z filmařského hlediska, jako diskotéka pomocné unie neslyšících. Nicméně během dvou dílů jsem zjistil, že celý příběh je daleko obyčejnější a úplně není mysteriózní, jak to na první pohled, po shlédnutí plakátu s maskami prasat, vypadá. Spíš se jedná o psychologické drama, které má tak trošku náběh jak Velmi nebezpečné známosti a celé to má mít geniální zaobalení v podobě toho, že vážná témata mají připodobňovat známé světové pohádky. Ty jsem v tom osobně nenašel a po shlédnutí celé série jsem byl rád, že už na to nemusím koukat. Přišlo mi to jako totální průměr.

Před lety jsem filmy od Marvela vnímal sem tam na jedno brdo. Je ale neuvěřitelné, kam se za posledních let celé univerzum posunulo a já i neoblíbené postavy začal mít postupně rád. Vrcholem pak nastal tímto dílem Avengers, který podle mě patří na filmový chodník slávy v Hollywood Boulevard. Tohle je prostě totální filmařská epika. Deset let Vás američtí filmaři drtí komiksovými filmy, aby se to všechno spojilo v jednu nekonečně skvělou závěrečnou bitvu, na jejichž opačné straně stojí Thanos, který je asi nejstrašidelnějším protivníkem komiksových hrdinů, který kdy vůbec byl. Jeho záměr totiž není vytvořit zlo, ale nastolit neutrálno a nejhorší je, že pro to má pádné argumenty a bezmezně tomu věří. Měl jsem k němu obrovský respekt. Stejně tak, jako jsem si užíval tříhodinový zážitek, který měl dobrý námět, myšlenku, bavil a hlavně tu dal prostor každému z hrdinů, což si zaslouží potlesk. Dát tohle dohromady muselo vytvořit neskutečně práce a já jsem rád, že tomu dnes můžu vrazit absolutní pětihvězdu. Mohl bych hledat argumenty, proč se mi to úplně nezdá, ale proč bych to dělal? Byla to prostě bomba!

Jak kdyby v Americe někdo chtěl prožít, pro Evropana známý Americký sen, a na základě značky starý už takřka dvacet let, se rozhodl natočit film, který bude lautr némlich to samý s nekonečnými odkazy na první díl a s takovejma trapákama, že Vám za ně bude trapně víc, jak jim samotným ve filmu. Hrůza a děs. Nechápu, kam tahle série dokázala zajít.

Neučasaná a poměrně brutální verze Bohemian Rhapsody, která si nebere servítky a ukazuje, jak žít Heavy Me(n)tal. Kapela Mötley Crüe je totální klasika klasik a myslím si, že málokterá kapela zažila tolik eskapád, jako právě kluci z týhle kapely. Pro někoho to může být legrace, ale pro druhý to bude zaručeně noční můra. Divím se, že se všichni dožili natáčení tohoto filmu. Herecky je to bomba, hudebně bez námitek. Některé scény jsou na pomezí geniality. Například ta s Ozzym nebo když se filmaři rozhodli v bodech ukázat rockerův běžný den. The Dirt je ale pořád totální úlet, ale kvůli způsobu vyprávění nemůžu říct, že by se jednalo o běžný životopisný film. Naopak. Kdybych přeci jen jejich muziku měl radši a našel bych si jeden jedinej bod, proč bych ty kluky měl mít rád i po lidský stránce, tak dám pět hvězd. Takhle je to za hodně slušný čtyři, ale jenom proto, že vlastně nevím, co v tomto filmu znamená pojem kamarádství. No a navíc v tom má zase prsty Netflix. To není náhoda...

Tyvole, koho by napadlo, že tohle bude tak radikální průser? Přitom Shane Black coby režisér? Vždyť to je absolutní výhra. Co se tedy zesralo? Snad asi to, že si tu Shane z Predátora udělal tak trošku prdel. Predátor je drsňačina. Je to jako kdybyste partu těch nejdrsnějších vojáků vhodili do vietnamské džungle a chtěli po nich, aby si proklestili cestu těmi nejhoršími sračkami. Oni totiž půjdou a tu cestu si proklestí. Stejně tak, jako když Arnold kropil kulometem do džungle a nevěděl, co se kolem něj děje. Ta podstata ale byla jasná. Ne nahnat strach k absurdnosti, ale nahnat strach k realističnosti a k tomu přidat kopu vostrejch hlášek, které budou legendární ještě po třetí pokolení. Jenže tady? Tady hlavním tématem Predátorů je autistické dítě a celé se to ještě k tomu točí kolem kopy pošuků, kteří se vůbec neberou vážně a dělají z filmu strašnou parodii. Chápu, že tak to bylo myšleno, ale musím říct, že to mi k Predátorovi prostě vůbec nesedí. Já původního Predátora neznat, tak asi spokojenej víceméně jsem. Třeba Keegen-Michael Key je komik povedenej...patří ale komik do Predátora? Podle mě kurva ne. Pardon, že jsem sprostej, ale tenhle film si vytříbenější komentář nezaslouží.

Přirovnal bych to k jedné knize, kterou tu stejně podle mě nikdo nezná. A tak snad jen dodám, že je to po příběhové stránce takové levné, až brakové, ale v rámci hlavní postavy Luny a celého toho technického zpracování, nemůžu jinak, než dát tři hvězdy. Já se docela i bavil. Takový young adult thriller, co je technicky docela i na úrovni.