Dom

Nech sa dementovi z toho našeho slovenského “Barandova”, čo rozhodol o predabovaní Krobota do slovenčiny (čo má hlas doslova na Oscara!!), minimálne dva roky cicina nepostaví. Toto mohol odklepnúť len totálne jebnutý slovák. Detail, ktorý mohol dodať snímku úplne inú vážnosť a dostať ho tak na úplne inú úroveň, bol doslova a do písmena pochovaný za zaživa, a tak sa z “Domu” stala priemerno podpriemerná dráma bez mimoriadneho dramatu či pointy. Ostuda kurva. Už nech len za Funesa začne tliachať “vtipný Fero” a budeme nakomplet za kokotov. Slovenskí umelci .. (15.01.2024)

U mě nakonec vyhrála shovívavost a určitý respekt k začínající režisérce. Film si mě získal svou nenuceností a přirozeností. Zuzana Liová prostě nepřecenila své možnosti a zbytečně nenasazovala do filmu víc, než bylo třeba. Někomu to může připadat až příliš opatrné a v podstatě nezáživné, ovšem první krok k tomu, aby mohla režisérka v budoucnu mile překvapit, určitě udělala. Byl jeden kopeček, na který se bez auta či busu jen tak nedostanete, a na tom kopečku stál domeček, co domeček, stály tam hned tři. Taková připomínka toho, že ať se v rodině děje, co se děje, ten dům tu stále je, pro každou jeden. Dcerušky ovšem tatínka nezapřou, a proto souboj několika pravd je každodenní záležitostí. Zuzana Liová připomíná Bohdana Slámu. Je tu jeho klasická zoufalost, rychle získané i ztracené naděje, ale také ona přirozená lidskost, která se dnes v soukromých televizích a jejich počinech schovaná za všemožné obaly a je servírována s největší noblesou. Tento snímek vybočuje z řady obalených. Je jednoduše otevřený. Více dialogů by rozhodně neškodilo, předabování je skutečně zvláštní a hudba mohla být určitě odvážnější. Snad příště. (01.09.2013)

Se špatně rozdanými kartami se blbě hraje, zvláště, když hráči za moc nestojí. 1) 34letá Zuzana Liová (scénář a režie) se zdá být příslibem do budoucna. 60letý Miroslav Krobot (otec) a 58letá Taťjána Medvecká (matka) hráli pěkně. 29letému Marku Geišbergovi (zeť Milan) to slušelo. 2) Výstižný koment: xxmartinxx****. (04.09.2016)

MFF KV 2011. Pro mě překvapení, film se mi líbil. Herecké výkony pana Krobota i hlavní představitelky, Slovenské Maďarky Judit Bárdos výstižně vystihly jejich charaktery. Člověk přesně chápal jejich pohnutky (ačkoli v případě Evy a jejího vztahu s učitelem posléze už ani ne, ale ze zkušenosti - zamilované dívky jednají nelogicky, s tím nikdo nic neudělá). Je to uvěřitelný příběh o dívce, která chce pryč, ven z toho zapadákova, ze světa "kostela, nudy, styrých lidí a neuplatnění" do světa "tam venku", do ciziny - typický sen dnešní mladé generace, a otce, který sveřepě stojí za svojí ideou, že on sám ví nejlíp, co je pro jeho děti dobré. Člověk (alespoň já ano) se dokáže s postavami ztotožnit, i s těmi vedlejšími v podobě učitele, sestry a jejího manžela, "syna nepřítele", a to filmu rozhodně pomáhá. Scénář je slušný a i režie mladé a sympatické režisérky je zvládnuta na jedničku. Snad se nám tu rýsuje tvůrce, na jehož příští filmy se budeme moct těšit. Já osobně jsem zvědavý. Ale jestli příprava tohoto filmu trvala od roku 2003 (jak autorka tvrdila při besedě po filmu na MFF KV), možná si nějakou chvilku bohužel počkáme... (06.07.2011)

Na pozadí nekonečnej stavby nového domu pre dcéru sa odohráva komorná dráma zo súčasnosti, o pomerne konfliktných vzťahoch v rámci rodiny. Sám príbeh sa vlečie asi v takom tempe, ako keď jeden človek sám ukladá pri stavaní domu spolu s vápnom jednu tehlu vedľa seba... Stíha popri tom ale čosi veľa vypovedať o charakteroch postáv, naladiť psychologicky pohnutú atmosféru umeleckými zábermi kamerou či mlčaním. Ide o kvalitnú filmovú drámu, ktorá si žiada od diváka pozornosť a správne rozpoloženie. Druhýkrát by som si už Dom asi nepustil, napriek tomu oceňujem všetky vyššie zmienené klady i herecké výkony, z ktorých vyčnieva hlavne Miroslav Krobot v úlohe večne zachmúreného otca. (70%) (Filmová výzva 2018 - troufalka) (15.08.2018)