Utečenec

Naprostá tuctovka. Vážně nechápu, co dělá tenhle film něčím vyjímečným. Naprosto hloupá zápletka. Vražda. Obrovská konspirace všech. Především pak těch nejdůvěryhodnějších. Falešné obvinění a následné odsouzení k trestu smrti. Nehoda při převozu a následný útěk. Efekty z dnešního pohledu totálně zastaralé. Tento film se dokonce neliší ani v samotné debilitě nejrůznějších situací, kde hlavní hrdina, doktor, který je hledaný půlkou ameriky se nepozorovaně dostane do každé budovy, kde se při té příležitosti stihne i oholit, najíst, vytisknout si potřebná data z PC a ještě se převléct. Kde při skoku do přehrady neplatí totálně žádné fyzikální zákony. Kde slovo smrt prostě neexistuje. Děj je totálně předvídatelný a výsostě hloupý. Charaktery postav dost uboze napsané. Za Harrison Forda dávám *. (03.03.2012)

Akční thriller bez jediného nadbytečného záběru funkčně aktualizuje hitchcockovské schéma "nevinný muž na útěku". Film má především neskutečný spád. Ještě než doběhnou úvodní titulky, je Kimble odsouzen k smrti a ačkoli až do čtyřicáté minuty nemáme vizuální důkaz, že zločin opravdu nespáchal, držíme mu pěsti. Díky Fordovi, který je prostě "likeable guy" i díky tomu, že nám film svým tempem, při kterém nezbývá čas na vysvětlování, nedává na vybranou. Duel "kardiochirurg versus federální agent" je vzácně vyrovnaný, a jestli si film občas dovolí humor, pak se smějeme s vyšetřovateli, nikoli vyšetřovatelům. Spravedlivé rozložení pozornosti mezi lovce i loveného dovoluje naplno zapojit paralelní montáž, jejíž zásluhou je film výtečně rytmizován. Prostříhávání mezi dvojicí akcí jako hlavní prostředek k dynamizaci vyprávění přitom využívá od prologu, kdy pouze namísto dvou současně běžících dějů sledujeme přítomnost a minulost. Linie Gerarda a Kimbla se od sebe navíc liší také stylisticky, jak lze nejlépe sledovat na honičce pod tunelem (akčnost hudby, délka záběrů, nervnost kamery) - od této scény je zároveň naznačováno, že jediným východiskem pro Kimbla je kooperace s mužem, který mu jde nemilosrdně po krku (sladění stylů). Velmi důsledný je film také v distribuci informací a míře vědění, které nám v návaznosti na jednu ze dvou ústředních figur zprostředkovává. Podle potřeb vyprávění víme někdy více než Gerard, jindy zase více než Kimble - pořád jsme přitom napnutí a přesvědčeni, že hrdina má náskok jen pár kroků a jeho dopadení je na spadnutí. Uprchlík podobně jako Mlčení jehňátek za účelem vyvolání napětí či překvapení velmi uvědoměle pracuje se žánrovými schématy - více scén je vystavěno tak, abychom si na základě zkušenosti s podobnými scénami v jiných filmech mysleli, že Kimble už už bude dopaden - v jednom případě jdou ale policajti po známých jeho bytné, v jiném běží Gerard do jiného schodiště, než po kterém Kimble sbíhá. Při svém strhujícím tempu, přesně rozvrženým bodům obratu a výtečné gradaci pomocí cliffhangerů, jejichž vinou se ovšem film nedrolí do pomyslných seriálových epizod, Uprchlík zvládá zároveň prokreslovat postavy a přesvědčovat jak nás, tak Kimbla/Gerarda, že ten druhý to vlastně myslí dobře (scéna s chlapcem a rentgenem v nemocnici, důležitá, názorně předvedená skutečnost, že Gerard nevyjednává, sloužící k našemu docenění jeho odlišného přístupu ke Kimblovi, s nímž je ochoten komunikovat). V dětství jsem Uprchlíka sjížděl na VHSce stále dokola. O mnoho let později mi přijde pořád stejně boží a doufám, že jsem jej neviděl naposledy. Je málo takových. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, JitkaCardova (01.03.2015)

The Fugitive je, podobně jako novější Bournova trilogie, dynamický snímek v neustálém pohybu, ve vražedném tempu se přemísťuje z místa na místo a neohlíží se zpět. V jeho středu sledujeme útěk hlavní postavy před zákonem a to ve vědomí, že zákon by měl být správně na jeho straně. Díky tomu a díky klasicky výbornému Harrisnu Fordovi se do našeho hrdiny můžeme maximálně vcítit a prožívat jeho cestu za pravdou a očištěním, jakoby šlo o náš vlastní krk, což spolu s atmosferickou hudbou dělá z Uprchlíka velmi intenzivní zážitek. Tomy Lee Jones si také zaslouží pochvalu a té se mu dostalo dokonce v podobě Oscara... Uprchlík je inteligentní (psycho)thriller, který se ani v neúprosném koloběhu času neztratí(l). 9/10 (30.08.2008)

Skvělý akční film, i když moc akční není. Možná právě proto. Žádní mrtví po desítkách, ale jeden neprávem odsouzený doktor na útěku a v jeho stopách šerif, který je rozumný a koná jen svou práci. Příběh je realistický a uvěřitelný. Nějaké nadnesené scény se také najdou, ale to by nemohl být akčňák. Harrison Ford byl sice jako Indy skvělý, ale Richardem Kimblem se mu s přehledem vyrovnal. Tommy Lee Jones byl v roli šerifa vynikající a právem dostal Oscara. Andrew Davis natočil skoro samá béčka, ale tímto snímkem se nachvíli podíval mezi superligu. 75%. (08.02.2007)

Z Boží vůle rutinér Andrew Davis byl svého času záhadně nadopován nespoutanou a divokou inspirací a rozhodl se, že tentokráte si rozhodně nebude brát servítky, roztočí kuloáry kolem hnízda jejich vlastní krátkozrakosti a konečně dokáže světu, jak lze (s Harrisonem Fordem na koni) z vlažného říčního patoku ukochtit nastávajícího otce zhovadilých epigonů a jeden z nejzásadnějších a nejikoničtějších filmů let devadesátých. Od protřelého a dynamického úvodu vrhl nicnetušícího diváka přímo do víru adrenalinového dění, šponoval napětí, jak jen to bylo možné a ládoval a ládoval a nepolevil, dokud se před příjemcovými zraky nerozeběhly závěrečné titulky a nezbývalo mu, než si upřímně a stále zkoprněle přiznat: "Jsem dojat!". Geniální a učebnicový filmový zlom, který přišel jako blesk z čistého nebe. A něco takového nemohla přehlížet ani slovutná Akademie. (08.08.2007)