Kaka

A Oscara za non-stop pure redneck neo-westernovskou vypalovačku dostává ? David Mackenzie, který se s nezajímavým materiálem popasoval slušně a vytvořil hláškující retro jednohubku s huhňavým Bridgesem tak, jak ho máme rádi a s pošahaným Benem Fosterem tak, jak ho máme úplně nejraději. Je až s podivem, že to docela funguje i jako zajímavá sonda mezi pracující středozápaďáky s holými pozadími. Nemá to žádné větší ambice, ale na odpolední siestu dobré.

Už od prvního záběru. Ďábelsky sofistikované klamání tělem a grandiózně vyobrazená čistokrevná dehonestace vztahu mezi dvěma lidmi. To celé v depresivních kulisách lodi, či potemnělých uličkách Paříže. Typické neo-noir Polanskiho na přelomu osm/devadesátých let. Fascinující jak emocionálně komplexní freska to je a přitom plyne s lehkostí a mrštností dravého erotického thrilleru. Jeden z nejlepších filmů režiséra, kterému se přichází na chuť postupně, časem, přes tvrdou slupku.

Ani za těch hodně let se nic nezměnilo. Gibson je stále velmi dobrý vypravěč romantických/osobních příběhů, vztahových linek, ale pouze průměrný v práci s válečnou tématikou. Identické neduhy měl i We Were Soldiers (kde Gibson přenechal režii kámošovi Randallovi), který se spíše než etalonem žánru stal jen podpultovou vypalovačkou pro věrné fanoušky. Nevynahradí to ani Melova chuť na krev a ustřelené končetiny. Stačilo přizvat na konzultaci Spielberga nebo Stallona, aby mu ukázali co znamená slovo dynamika a nápaditost akčních/válečných scén. Vše pak završují tradičně idiotské zpomalené záběry vybíhající první linie (opět jak přes kopírák ze staršího filmu), které podprahově křičí "patos" na všechny světové strany. Herecky OK, dvojice Palmer Garfield ideální.

Precizně vedené intrikářské drama, se zajímavou kostrou příběhu, dobovými prvky i vyjmečnými hereckými esy. Osmdesátky byly v emocích trochu neobratné a nejinak je to cítit tady a to nemluvím o skvěle inscenované dobové naškrobenosti a tradičnímu aristokratickém manýrismu - to je vše v pořádku. Sem tam hluchá pasáž, především v první polovině. Druhá je rychlá a dobře vyšponovaná. Konečně jsem pochopil, proč se nikdy dlouhodobě neuchytil moderní remake, na který si mladá generace určitě vzpomíná. Byl totiž cool v kině, pár dnů poté a potom nic. Z tohohle tvůrčí um srší a umělecké hodnota přetrvává.

Tam, kde Nolan sází do diváka alegorické obrazce, těžce uchopitelné teze, černé díry a to nejlepší z Zimmera, Villeneuve uvolněně a s přehledem precizně skládá jeden záběr za druhým s chirurgickou přesností, není zbytečně pompézní a nikam nespěchá. Zároveň se nesnaží diváka okatě ohromit wow efektem. Proč ? Protože je prostě lepší, chytřejší, sofistikovanější a nemá to zapotřebí. Arrival je nejlepší drama za poslední dobu. Je ucelené, osobitě zpracované, místy hypnotické, s dechberoucím způsobem podanou výpovědní hodnotou. Nolan je na tvůrčím vrcholu teď. Villeneuve se teprve rozcvičuje. V takovémhle obsahovém formátu měl být technicky opulentní Interstellar.

Slušná retro jednohubka, jejíž atmosféra a načančaný vizuál osmdesátkového LA je daleko záživnější, než příběh, kolem kterého se dva výborně sehraní hlavní hrdinové točí. Mimochodem takovouhle dceru bych chtěl v novém Jacku Reacherovi a nedostal jsem ji. Výborné hlášky a skvělá akce. O trochu lepší než Stursky a Hutch, leč velmi podobné.

Ex Navy Seals borci dostali nařezáno od Denzela v Equalizerovi, tak si střihli reparát v Accountantovi a dostali nařezáno znovu, tentokrát od Afflecka. Není to zdaleka tak efektní a vizuálně podmanivé jako v prvním případě, ale díky zajímavému kriminálnímu podhoubí a skvělým hercům je to neménně zábavné, leč na trochu jiné notě. Akce syrová, chlapská, přehledná. Scénář vzhledem k pojetí filmu atyp, s několika zajímavými odbočkami, které obvykle dělají ty nejlepší herecké články (Bernthal - bratrské pouto, Simmons - pochybování o sobě, Lithgow - praktiky korporátní politiky), takže dojem z toho ve finále je více než příjemný. Jeden z nejkompaktnějších malých velkých akčních thrillerů poslední doby.

Ukrutně obyčejný, ryze řemeslný Hollywood střední třídy. Herecky tak akorát - dvě tři zvučná jména, zbytek komparz, nějaké to mysteriózno, panoramata slavných měst v Itálii a sem tam náznak akční scény. Hanks je kabrňák, ale Langdonem díru do světa nikdy neudělal. Kdyby tohle byl jediný film, dal by se charakterizovat průměrem. Avšak vzhledem k trilogii, kde jsou všechny tři filmy v podstatě úplně stejné jak přes kopírak (!), je to propadák, který látku nikam neposouvá, tzn., že upadá.

Co si budeme povídat. Cukrkandl jak se patří se všemi svými pozitivy i negativy filmového média. Pořád ale raději upřimné a na nic si nehrající začínající devadesátky, nežli pozdější ultramoderní experimenty všeho druhu. Spilberg ubral tvůrčí rukopis, ale pořád je tam, minimálně v některých pasážích je to vidět.

Ponurý, výhradně interiérový a málo rozmáchlý film. Je to trochu škoda, ale Spielberga holt nepotkáte každý den, takže uměleckost až příště. Anthropoid to naštěstí vynahrazuje zanícením pro danou látku, houževnatostí a strhující poslední půlhodinou. Murphy a Dornan dominují. Výpovědní hodnota samozřejmě next level.