Posol budúcnosti

Většinu filmu jsem si říkal že to vlastně není tak zlé - že je to sice rozplizlá patetická břečka hrající si na postapo western, ale že mě to jen nudí, a ne něčím přímo sere. Ale finále to dokázalo úspěšně zvrátit, až jsem z toho skoro zvrátil - tak vehementní mávání vlajkou nejvíc nejlepších Spojených států, až mám chuť jít jednu rovnou zapálit. Takže jo, nejenže mě to nudí, ono mě to i sere. 2/10 (12.04.2015)

Mám Posla budoucnosti hodně rád. I když mi na něm vadí to přehnané vlastenectví, tady nejednou šponované až do nechutných obrátek. Ale to už je takový US národní sport, no. To se nedá nic dělat. Pak mi taky brutálně leze na nervy mladej Ford. A stopáž je takřka vražedná. Jinak se mi to ale líbí, prostředím (v kině na plátně to vypadá prostě hezky), herecky (skvělá Olivia Williams, Daniel von Bargen, výtečný Will Patton a když se ve filmu objeví Tom Petty, srdce až poskočí). Ono to není úplně hloupé, myšlenky to má dobré, jen by to nemuselo být tolik obaleno kýčem a podlézavou samoúčelností (scéna s malým klukem čekajícím na pošťáka, samotný závěr apod.). ale jo, pokaždé to vidím rád a pokaždé mě to chytne. 3.5* (04.10.2017)

„Takže máte dobré semeno.“ – „Čo?!“ – „Len sa pýtam.“ Tu zostáva rozum stáť. Tesne predtým, ako otrasný Posol budúcnosti v roku 1997 prešumel kinami, nachádzal  sa narcis Costner v zlej situácii. Na jednej strane sa ako herec prepožičal viacerým bombám (Nepodplatiteľní, Oosbný strážca, Pole snov) a ako režisér/producent stvoril Tanec s vlkmi. Zároveň ho ale začala ovládať temná sila. Prehnané režijné ambície, škaredé správanie ku kolegom, až trápna sebadôvera a samodeštrukčná láska k plytkým scenárom (a samozrejme k samému sebe). To pochovalo jeho priateľstvo s režisérom Kevinom Reynoldsom a jeho „herecké" filmy prepadli (Strom snov, Wyatt Earp, zelený svet). Keď ho nadchol post-apokalyptický scenár Erica Rotha (Oscar za Forresta Gumpa) a Briana Helgelanda (Oscar za L.A. - Utajené skutočnosti) a rozhodol sa ho režírovať a zahrať si v ňom titulnú rolu, diváci nevedeli, či majú čakať návrat kráľa alebo definitívne potvrdenie, že Tanec s vlkmi bol náhoda. Ale i Kevinovi najväčší nepriatelia čakali prinajhoršom priemerný film. Sračku roka nečakal nikto. A predsa sa dostavila! Scenár šokuje vysokým stupňom kreténizmu (chlap naháňa druhého chlapa, zrazu z kríka vyskočí lev a zožerie ho, k tomu fakt ťažko niečo dodať), herci obvykle schopní podať dobré výkony (Olivia Williams, Will Patton, Giovanni Ribisi) sú jedným slovom hororoví, akčné scény ako keď sa deti v družine naháňajú po lúke a mávajú pri tom palicami (občas vzadu precvála kôň s jazdcom, aby sa nepovedalo), triky nekomentujem, príbeh hlúpy, sci-fi trápne, dialógy sa nedajú počúvať, vzťahy medzi postavami vás poriadne naštvú, dej nemá logiku (ústredný hrdina si na polievku zarába hraním Shakespearea) a hnilou čerešňou je vražedná dĺžka (tri hodiny ku*va). Nevraviac o televíznych kostýmoch, zaliečavej a podliezavej hudbe a patetických scénach (americkú poštu Costner chápe ako základný pilier, na ktorom stojí celý civilizovaný svet). Film som si (i kvôli mimoriadne negatívnym recenziám) nechal v kine ujsť a keď som to s ním riskol na VHS, zasa až také zlé sa mi to nezdalo. Ale keď som si túto kravinu v roku 2010 zopakoval v televízii... skutočne fuj. Ale skutočne, Kevin. Plusy: pekná kamera, občas fajn post-apokalyptická výprava a paradoxne práve celková blbosť scenára. Tá je taká mimoriadne vysoká, až je to svojím spôsobom zábavné. (29.12.2004)

Současná mladší generace ani neví, že tento film existuje. Asi jako ani nevnímá Costnera coby někdejšího oscarového laureáta a filmovou superstar. Sladké devadesátky. Tento megapropadák mu tehdy coby režisérovi a producentovi zlomil vaz. Není divu, je to film pytomoučký a naivně patetický, a koukat na takovej film tři hodiny není pro každého. Vidět ho ale poprvé teď, po více jak dvaceti letech, mu paradoxně prospívá. Přes spomenuté negativa je totiž milou spomínkou na výpravná filmová dobrodružství, kde důležitou roli hráli monumentální přírodní exteriéry a širokouhlá kamera létala nad davy důkladně nainscenovaných živých komparzistů a zvířat za velkolepé orchestrální hudby Jamese N. Howarda. A to se srdcařským zápalem štábu pro zprostředkování diváckeho zážitku tvrdou prací tam venku v reálné divočině. Nic z toho už dnes ve velkých hollywoodských filmech nevidíme. Proto mě dnes, na domácím kině se 4-metrovou uhlopříčkou The Postman jistým způsobem pohladil - i přes kroutění hlavou a usmívání se nad tím, co se v něm dělo. (31.10.2020)

Vím, že ten film měl velmi špatné kritiky, ale mně osobně se dost líbí. Má svojí velmi temnou vizi budoucnosti, atmosféru, zajímavý děj, Kevin Costner je přesně ten typ hrdiny, který se jím stal proti své vůli. Po celou dobu má ve tváři ten zachmuřený výraz, který jeho postava má mít. A také je to film o naději. Mám ho prostě ráda. A ten patetický závěr? Přijde mi docela milý . (16.06.2005)