Výheň

Podarilo sa mi niečo neuveriteľné- stiahnuť nemecký film s ruským dabingom! To sa môže stať len mne! Len si dovolím uviesť aj release, aby ste sa neojebali tak jak ja: [ IronClub - Hell (2011) ]. Inak film je to taká správna postapokalyptická jednohubka. Ani sa nenazdáte a už je koniec. Na to, že to je nízkorozpočtový film, je natočený fantasticky podľa mňa a ako som už spomínal, jediné, čo mi dosť vadilo, tak dabing a k tomu ešte rusácky. (22.05.2012)

Germánská variace na téma světa po apokalypse není ničím výjimečná, ale film má především bavit a tady se furt něco děje, není toho moc, není to nijak kulervoucí, ale je to chytlavé a prostě zábavné levnější postapo, vytknout se snad dá jemně nedomrlý konec. Vždycky mě ale při těchhle levnějších filmech od sousedů mrzí, proč sakra nedokážeme natočit něco podobného. (07.08.2012)

Je vidět, že nejsou třeba žádné sci-fi efekty, ale stačí nápad a přeexponovaný film a je na světě slušný lehce postapokalyptický film stačí, který má hlavu a patu. Není to o záchraně lidstva, ale o osudech skupiny lidí v daném prostředí. Pro mě to byl vnitřní souboj mezi uvažováním civilizovaného člověka proti člověku, který uvažuje racionálně, pragmaticky, vzhledem k těžkým okolnostem. Jinak řečeno se tu řečeno kloubí pohledy diváka, který stojí o děj; herce, který děj prožívá, plný emocí; a herce, který se dokáže od emocí oprostit a zvolit nejlepší cestu v dlouhodobém horizontu. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 4 | humor 0 | akce 2 | napětí 4 | pustil bych si znovu 6 (23.09.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)

Máme štěstí, že se autorova vize na život v roce 2016 alespoň prozatím nenaplňuje, nicméně postapokalyptické výjevy působili opravdu věrohodně. S lidí se stává postupně divá zvěř a k užitku přichází i voda z radiátoru. Celkově minimalistická záležitost, která působila celkem ponuře, přesto velmi věrohodně. Nebylo to ale nic, co bych už dříve neviděl jinde a co bych si pustil někdy znova. (24.01.2016)