Čas vlkov

Pokud Haneke nosí dřevo do lesa, pak by to nemělo být dřevo, které v tomto lese roste. Ale není to jiné dřevo, je jen jinak nalámáno. Ostatně post-apokalyptická/katastrofická literatura už tvoří dobře prospívající lesík s několika hodně starými a mnoha mladými stromy. Haneke je šikovný režisér, ale nejvíc se mu dařilo, když čerpal z nápadů literárních soukmenovců (Handke, Rosei, Jelineková) - tam je cítit synergii. Zde mohl čerpat třeba z H.C. Artmanna: "Krokodýle, krokodýle, obejmi mé hrdlo bílé...", ale rozhodl se pro proroctví norské vědmy Völvy, věštící soumrak bohů (Ragnarök). Wagnerovo zpracování (Prsten Niebelungů) jsem viděl celé (v Lipsku), občas jsem při něm usínal, podobně jako u Henekeova filmu. Nikdy jsem však neupadl v klidný, osvěžující spánek. Ještě jedno porovnání: Konec srpna v hotelu Ozon v režii Jana Schmidta mě zaujal více (18.05.2014)

Plyne to odnikud nikam, ale to docela dává smysl. Co má taky matka z města se dvěma dětmi dělat. Prostě spoléhá na druhé. Vadilo mi, že nebylo řečeno v čem je přesně se světem problém. Pochopil jsem, že měli nedostatek vody, ale to je vše. Celkové živoření mi přišlo vyobrazeno dobře a události, které přerušovaly obecnou apatii byly většinou neradostné. Nejradši jsem měl dceru a jejího kámoše výrostka. Účel posledního záběru z okna vlaku mi zůstal skryt. (27.09.2014)

Zatím nejslabší Haneke, co jsem viděl. Nesympatické postavy v nezajímavém postapo světě řeší nezáživné životní strasti a do toho se občas nudně filozofuje. Nejde mi do hlavy, proč měl Haneke potřebu tohle natočit. Od tvůrce jeho formátu bych čekal, že když už se pustí do žánrového filmu tohoto ražení, tak má v rukávu něco, co jeho záměr opodstatní. Pokud měl v plánu natočit anti scifi, jak jsem někde slyšel, tak se mu to rozhodně nepovedlo. Když bych to srovnal například se Solarisem, ve kterém Tarkovskij využívá vesmírnou sci-fi k rozehrání motivů jemu vlastních, tak jde o hrubý nepoměr. Tarkovskému se povedlo vymanit se z žánrových mantinelů – i když on sám tvrdil, že nedostatečně – a vytvořil něco výjimečného. To samé se mu pak později – dokonce ještě lépe – povedlo ve Stalkerovi. O Hanekeho Čase vlků se podobná superlativa říct nedají. Najdete tu některé jemu typické prvky, ale ve své podstatě film ze žánru postapokalyptických filmů ničím nevybočuje a stal se jeho součástí jako další z mnoha obyčejný příspěvků, což je prostě v případě Hanekeho obrovsky promarněný potenciál. „Postapokalyptický film Michaela Hanekeho“ zní na papíře opravdu lahodně, ale výsledný pokrm je značně nedovařený polotovar. Viděl jsem mnohem lepší postapa od mnohem horších režisérů. Ale tak co, i mistr tesař se někdy utne a já tohle klopýtnutí mistrovi odpouštím. (04.08.2019)

Nie som si istý, že postapo je ten pravý subžáner pre pána Henekeho. Minulosť mu ide, s deckami to taktiež vie. Atmosféra ale nie je až tak skľúčujúca, peniaze v rozpočte boli asi tiež značne obmedzené. A psychológiu to Haneke nedobehol. Klasické situácie, aké od žánru čakáme, každý hrá na svojom piesočku. Skrátka k postapo tu veľa nového povedané nie je. Ale potešili jednotlivosti ako aj otvorený záver, respektíve budete mať dojem, že tu žiaden začiatok, stred ani koniec nie je, rovnako ako by to bolo aj v realite. No a čas vlkov je predsa na Zemi neustále... (21.01.2020)

Toto bolo sklamanie pre mňa. Zúfalý film, kde každý viní každého a každý sa ku každému chrbtom otáča. Dialogy iritujú a z toho neustáleho revu mi už praskali ušné bubienky. Navyše Benny, malý krpatý zmrd, bol iba na obtiaž a konštantne mi pil krv. Zrejme to bol Hanekeho zámer, ale tento film bola jedna veľká nuda, pri ktorej ma mole žrali a svrbila prdel. Haneke by mal zostať pri tých svojich úchylných brutalitách a neprplať sa s nejakými apokalyptickými sračkami. (26.08.2009)