Pre moju sestru

Umírání patří mezi strašně vděčná témata. Nikdy nic nezkazíte tím, když natočíte prvoplánově vydírající film, protože na divákovy slzné kanálky to tak zaútočí, že se budou bát cokoliv kritizovat. Pak tedy nehrozí, že by tenhle druh filmu obdržel nízké hodnocení..Takhle takové filmy prostě fungují, ať si to někdo přizná nebo ne...Já se většinou nechávám ráda citově vydírat, ale tady mi připadalo, že filmu chyběla kapka střídmosti. Ono už to, že se jedná o umírající dítě je dost strašné, ale aby toho nebylo málo, autoři museli přidat lásku mezi dvěma umírajícími, soudkyni, které zemřela dcera a právníka, jemuž vůbec nejde o peníze(nemluvě o tom scénáristickém klišé "Jsem ráda,že jsem nemocná,jinak bych nepotkala Tebe",brr).. Navíc byl celý ten soud přitažený za vlasy. Nejsem žádný kritik, který hledá ve všem chyby, ale mě to tady prostě bilo do očí, bohužel. Samotné téma mě ale i přesto dojalo a ke konci jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. Téma mi tedy nevadí, co na tom, že je neustále omílané dokola, spíše mě moc nebralo zpracování. A Cameron Diaz bytostně nesnáším, ale trpící matku zahrála dobře. (08.06.2012)

Naprosto uplakaný film, sice jsem tak nějak tuto pointu čekala, ale to nevadí. Docela těm sourozencům závidím jejich vztah, tak pěkný ho já a moje sestra mít nikdy nebudeme, ale možná je to vygenerováno nemocí, kdyby nepropukla, nebyli by všichni k sobě třeba tak hodní... kdo ví. Ale nastaly chvíli, které mě moc nebavily - třeba vztah dvou nemocných, prostě už jsem čekala, kdy smrtka zaťuká. Tak nějak jsem si ke konci filmu říkala: "Tak už umři." A když se tak stalo, ani jsem neplakala, smutnější mi přišly jiné věci. Takové slabší 4*. (23.01.2011)

To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí dobře, ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen. (23.11.2009)

Ačkoli podle synopse filmu by člověk mohl pojmout podezření, že to bude typická americká limonáda, není tomu tak. A to zvláště zásluhou režiséra Nicka Cassavetese (Zápisník jedné lásky). Ten má totiž cit pro dávkování romantiky a osobních dramat v dostatečně rozumné míře - což možná neplatí tolik pro jeho dřívější "Zápisník jedné lásky", ale rozhodně to platí pro My Sister's Keeper. A to to postavy tohoto příběhu nemají vůbec lehké - když byly Kate dva roky, diagnostikovali u ní lékaři leukémii. Její matka Sara se ovšem rozhodla bojovat. A protože ani ona, ani její manžel a ani Katein starší bráška nejsou vhodnými dárci potřebné kostní dřeně a krve, rozhodne se Sara pro umělé oplodnění, ze kterého se má narodit dítě - ideální dárce... - Anna. Dnes je Anně 11 a stojí před těžkým životním rozhodnutím: její sestra potřebuje novou ledvinu. Výtečně obsazené jsou zejména role obou sester. Vynikající je nejen Abigail Breslin (líbila se mi již v Malé Miss Sunshine) jako Anna, ale také pro mě naprosto neznámá Sofia Vassilieva jako Kate. Civilním výkonem mě příjemně překvapila i Cameron Diaz. Právě trio těchto ženských hrdinek stojí v centru pozornosti. Vztah matky k dcerám a motivace jednotlivých postav jsou divákovi postupně odhalovány ve flashbacích obou sester. Bylo by příliš jednoduché odsoudit matku, která je rozhodnuta obětovat zdraví jednoho dítěte pro záchranu života druhého. Jak se vyostřují vztahy v rodině (dějová linie se soudním sporem o zplnoletnění Anny k samostatnému rozhodování o vlastním těle), začíná se čím dál jasněji rýsovat, že boj o záchranu života dcery je vlastně to jediné, co dává Saře naději. A že je příliš těžké se té naděje vzdát. Vyústění děje sice není nijak překvapivé, ale ten kousek naděje v něm zůstává. Jedinou drobnou výtku bych měla k typicky hollywoodskému střihu obrázků - ano, všichni jsou krásní, mají krásný dům... Obsah ovšem přebíjí formu - a to je u hollywoodského filmu velmi pozitivní plus ;-) Není to film dokonalý, ale rozhodně zanechá stopu. (04.07.2009)

Je smutný film a SMUTNÝ FILM. Toto je ten druhý, ten, ktorý z vás vytrasie dušu a dva litre sĺz, zvlášť ak ste nežného pohlavia. Bolo by naivné si myslieť, že vďaka slzám partnerky sa jej ľahšie dostanete pod sukničku. Ja som po záverečných titulkoch dostal iba vynadané a zaknihoval som aj manželkin pamätný výrok: "Ja už, ja už...(počkať. utiera si slzy), ja už s tebou nikdy nebudem pozerať smutné filmy". Mimochodom ja som z toho chytil záchvat smiechu, čo ju ešte viac vytočilo... Takže tak som dobačoval. Chcete si poplakať? Tento film ja skvelá voľba. 80%. (06.05.2012)