Zostaň so mnou

Velmi dojemný příběh, který ukazuje na jedné straně rodinou idylku, úžasné přátele a pozoruhodný vztah, ale na straně druhé, jak se to všechno může zvrtnout a o někoho můžeme přijít. A najednou se nám zhroutí svět pod nohama a všechno, co pro nás předtím něco znamenalo, pro nás teď už nic neznamená. Ale ti, kteří zůstanou nám mohou pomoci se se ztrátou vyrovnat, začít bojovat a neodejít. Tento film snad naplnil vše, co jsem od něj očekávala. Jestli si chcete pobrečet, vřele doporučuji ;). (24.11.2015)

„Na světě existují dva druhy lidí, Kim. Ti, kteří mají rádi opravdovou kávu, a ti, kteří mají rádi slaďárny se směšnými jmény.“ Hláška definující celý tento film. On hraje na kytaru, ona na cello…ji zastihne tragédie…to jsou jediné, řekněme „odchylky“ (nebo spíš variace) od neustále kopírované hollywoodské šablony na romantické drama pro teenagery, resp. teenagerky (přítomnost pana ultra Dokonalého). Klišé na klišé, pár úsměvných momentů, fajn hudba (+ propagace cella), a to je tak všechno. Vlastně (bohužel) ne, ještě jedno otravně dlouhé a snad nikdy nekončící slzavé údolí, u kterého jsem se už musel chvílemi i smát (ne, vtipné to být asi nemělo). Za mě to budou 2*. „Vážně se ve mně snažíš vzbudit pocit viny?“ – „Můžeš vybrat hudbu.“ – „A teď mě uplácíš.“ – „Zlatíčko, pocit viny a úplatky jsou lepidlem, díky kterému drží rodiče a puberťáci při sobě už po několik generací. Nevzpírej se tradici“. (14.12.2014)

Podobný propadák jako nedávný slaďáček Hvězdy nám nepřály (The Fault in Our Stars). Nato, jak mám Chloë Grace Moretz rád (dobře, miluju jí!), mě bohužel v roli, kterou hraje v tomto filmu poměrně iritovala. Ovšem Zůstaň se mnou (If I Stay) se může pochlubit alespoň slušným a líbivým songtrackem. (16.11.2014)

Dobře no, tak teda gratuluju Chloë k prvnímu dospělýmu filmu. Co na tom, že byl spíchnutej nad Slovníkem pravdoláskaře; že ho v podstatě vypráví duch stále žijícího člověka (což se v praxi rovná cheatování), jemuž neni blbý svou návštěvou poctít i flashback; *SPOILER* a že se tam čistě pro neschopnost scénáristů posunout děj někam dál nakonec usmrtí uplně všechno, co zrovna na lůžku leží. (A nejmenuje se Mia, samo sebou...) (09.11.2014)

Bohužel, z mého pohledu tentokrát forma ublížila obsahu. Neustálé přeskakování z komatu do středoškolské romance rozbilo obě linie, takže jsem se nedokázal ponořit ani do jedné z nich. Sotva jsem navázal kontakt s jednou, byl jsem z ní vytržen a vržen do té druhé a za pár minut zase zpátky. Po čase už to bylo skoro až otravné. Přitom, kdyby se příběh odehrával lineárně, mohl to být hodně silný film a jistě by uhrál minimálně jednu hvězdu navíc. Náznaky silných emocí tu byly velmi výrazné a občas předvedly, co by mohly dokázat, kdyby měly čas. (23.11.2016)