Vzpomínky na lásku

Jihokorejská filmová telenovela. Neříkám, že se mi to nelíbilo a že to nedokázalo vyvovalat nějaké emoce, ale na plný počet to není. Ocenil bych větší propracování jejich vztahu, bylo to takové moc urychlené, hlavně zpočátku. Zavěrečné události dokáží dojmout, ale na mě to je až moc silný kafe, aby to zapůsobilo nějak reálně. 75% (04.11.2011)

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)

DIRECTORS CUT: Bohužel jsem si omylem stáhla dvou a půl hodinovou (!!)verzi,takže ode mne nelze čekat žádné silné dojetí jako od ostatních. Jsem hodně citově založený člověk,ale tohle mi maximálně párkrát nahnalo slzy do očí.Nic víc.Téma Alzheimerovy choroby je smutné samo o sobě a ještě smutnější v případě, že jí trpí mladá dívka,jenomže tady se po většinu doby nic nedělo, když nepočítám konfliktní vztahy mezi hlavním hrdinou a jeho rodiči,to si autoři mohli odpustit.Když už se přišlo na to,že je Sun-Jin nemocná, tak tam všichni pořád brečeli a já odolávala nutkání mlátit hlavou o stůl.Nejsem žádný necita,ono to dojemné vskutku je,ale někdy až přespříliš.A když se na pláč díváte přes dvě hodiny,vaše smysly to trochu otupí.Každopádně musím přiznat,že ač se jedná o korejskou tvorbu,svoje kouzlo a kvality to určitě má. (06.03.2012)

"Odpuštění je obětování malého kousku srdce na oltář svojí nenávisti." Já jsem velký romantik, ale nedá se to poznat. Také jsem hodně odolný, možná jen zabržděný, vůči vyvolávání emocí a nesnáším citové vydírání. Ve prospěch snímku, jehož originální název 내 머리 속의 지우개 mi učaroval, musím konstatovat, že jsem z něj necítil kalkul. Nicméně ždímání emocí probíhalo na příliš vysoké otáčky, které mi nebyly moc příjemné. Abych však jen nehaněl, tak musím vyzdvihnout Ye-jin Son, která dokázala z očí vykouzlit lásku, radost, smutek i prázdnotu a když se k těm očím přidal zbytek herečky, tak to byla docela síla. Já jen nejsem tím pravým divákem pro tento druh filmů. (15.04.2016)

I přes svou délku, viděl jsem director's cut, si mě dokázal snímek Nae meorisokui jiugae udržet od začátku do konce. Nefalšovaný romantický příběh bez jediné vady a zbytečného patosu dokonale ukazuje, jak asijské filmy dokáží pracovat s emocemi diváka. Něco tak krásného a smutného jsem neviděl pořádně dlouhou dobu, pokud tedy někdy. Cítil jsem, jak mi hrdinové mluví přímo do duše, chápal jsem jejich chování a litoval jsem je. Narozdíl od Rob Roye si nemyslím, že by prostřední pasáži něco scházelo, ba právě naopak, označil bych ji za nejpovedenější a film by bez ní nemohl fungovat tak bezvadně. Srovnávání s My Sassy Girl bych se ale vyhnul, neboť se jedná o snímky pracující s naprosto jinými city a fungující na jiné fázi. Zatímco Moment to Remember lze označit za citové vydírání, neboť pracuje zejména s těmi nejniternějšími pocity smutku, beznaděje a zoufalství, My Sassy Girl člověka příjemně zahřeje, protože se jedná o snímek radostný s příjemným koncem a hřejivým dějem, kde skoro nemáme možnost smutnit. Jasných 100% (26.06.2006)