Deutschland im Herbst
Germany in Autumn
Obsahy(2)
Povídkový projekt generace Nového německého filmu glosuje nálady ve společnosti po vrcholu aktivit teroristické organizace RAF. Západním Německem na podzim roku 1977 otřásla série událostí, jimiž kulminovaly aktivity radikálně levicové teroristické organizace RAF (Frakce Rudé armády), přesněji řečeno její druhé generace. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace v vazby. Tyto podmínky zazněly v září 1977 při únosu Hannse-Martina Schleyera, vedoucího Německého svazu zaměstnavatelů, i v říjnu, když došlo k únosu letu Lufthansa 181 členy Lidové fronty pro osvobození Palestiny, s níž byla RAF spřízněná. 18. října osvobodila speciální jednotka pasažéry uneseného letadla a v návaznosti na toto selhání možných vyjednávání spáchali členové RAF věznění ve stuttgartském vězení sebevraždy, po čemž následovalo i zabití Schleyera.
Povídková filmová glosa Německo na podzim se rámcově odehrává v týdnu po 18. říjnu 1977 a z různých úhlů pohledu ukazuje tehdejší napětí ve společnosti a nálady různých vrstev populace. Snímek se současně stal utvrzujícím a stmelujícím projektem tzv. Nového německého filmu. Tento termín sdružuje generaci mladých německých autorských filmařů, kteří působili v šedesátých a sedmdesátých letech a ve svých filmech upřednostňovali kritiku, potažmo konfrontaci dobové společnosti a politiky. Jednotlivé části filmu realizovalo jedenáct režisérů včetně předních osobností doby jako Rainer Werner Fassbinder, Alexander Kluge či Volker Schlöndorff. Projekt sestává z hraných i dokumentárních pasáží a někteří představitelé se na něm podíleli bez nároku na gáži. Svého času byli tvůrci za film kritizováni, protože nesměřovali k jednoznačnému odsouzení RAF. Namísto toho se zaměřují na mnohem širší témata a fenomény nejen německé společnosti ve vztahu k občanské svobodě i aparátům kontroly. Celý tvůrčí tým byl v roce 1978 oceněn kolektivní Německou filmovou cenou.
(Česká televize)
Recenzie (19)
Šestnáct let po Oberhausenu dala poválečná generace západoněmeckých filmařů dohromady další manifest, tentokrát filmový. Kolážovitou formou, která měla připomínat televizní vysílání, se vyjádřili k událostem tzv. „německého podzimu“ (název byl odvozen ex post z jejich filmu), jenž začal únosem průmyslníka a bývalého hodnostáře SS Hannse Martina-Schleyera a skončil nevyjasněnými úmrtími zakládajících členů RAF. Svůj politický postoj autoři dávají najevo už jenom kolektivním přístupem, kdy se jednotlivé autorské výpovědi sbíhají do jednoho informačního toku, a jen dobrá obeznámenost s dílem zainteresovaných vám pomůže rozlišit, kdo měl zásadní podíl na kterém segmentu. Bezprostřední reflexi probíhajícího politického dění doplňují filozofické úvahy, přičemž jako referenční rámec slouží téma násilí a jeho oprávněnosti. Přisvojování patentu na násilnou činnost státem vyvolává vzhledem k historickým souvislostem obavy ze zneužití represivního aparátu proti občanům. Záběry z nacistických týdeníků jsou proto „kontextualizovány“ a zároveň dávány do souvislosti se soudobými událostmi. Dvakrát se ve filmu objevuje citát „Když hrůza dosáhne určitého bodu, je jedno, kdo ji páchá. Jen ať skončí." Na konci jej zřejmě budete vnímat v odlišném světle než na začátku. 75% ()
Německo na podzim je dokument, který nepotřebuje a ani nechce zahrnovat diváka tunami faktických informací. Ty si může každý vyhledat sám a nepotřebuje k tomu režiséry jako Fassbindera, Klugeho nebo Schlöndorffa. Tvůrci chtěli zejména zachytit zjitřenou atmosféru onoho vypjatého období německých dějin a pokusit se ji zprostředkovat pomocí nevšedních formálních postupů. Mě se na tu vlnu podařilo naladit nad očekávání dobře a kusé informace či probleskující názory tvůrců byly už jenom jakýmsi bonusem k dokreslení této velmi originální dokumentární féerie. ()
Celým fikčním dokumentem (což není protimluv) se vine zvláštní sklíčená atmosféra, film vypovídá o rozhořčení i bezradnosti svých autorů, zjevně v celé věci levicově angažovaných. Bezradnost a smutek nad rozporem, ve kterém se sami octli: na jedné straně touha změnit a ještě více demokratizovat stát a společnost, na druhé zabíjení civilistů, (náhodně) ztělesňujících zlo kapitalistické společnosti, ze strany pohrobků nadějeplného hnutí roku 1968. Proto motto filmu "když hrůza dosáhne určitého bodu, je jedno, kdo ji páchá. Jen ať skončí," znamená bolestné vystřízlivění z myšlenky, že existuje snadná cesta k lepší společnosti, aniž bychom se museli bát toho, že se v boji proti zlu nestaneme také zlem. Svůj boj proti státu a kapitalismu, od sebe neoddělitelných, nahlížejí tvůrci jednak obecně jako ironii nad "demokratickou" podobou státu, který se vždy řídí svobodně přijatými zákony, kromě situací, kdy dojde k jeho ohrožení (což určuje sám stát, a možná s ním průmyslníci z Mercedesu...). A jednak specificky německy: tradiční zbožštění státu vinoucí se německými dějinami od Pruska po nacismus, pojímající s Hegelem stát jako morální a racionální sféru bytí národa, je autory vystopováno i v poválečné společnosti. Z filmu si však i divák neznalý dobových okolností může odnést inspirující otázku, ironicky formulovanou Marxem v r. 1875: "Svobodný stát - co to je?". ()
Pravdupovediac by som si Nemecko na jeseň najradšej pozrel ako film RWF. Jeho úvodné hádky s matkou(?) pri stole a uvažovanie nad podstatou terorizmu, demokracie a menšieho zla majú tie správne gule. A to nám tie svoje Rainer dokonca aj ukáže (vtedy sa nepozerajte). Film vo mne vzbudil úvahy nad tým, aký zmysel tieto udalosti mali, teda aký zmysel malo umierať pre....pre čo vlastne. Zmenilo sa niečo? Neumierajú myšlienky vyslovené pred popravou typu Nemecko môže mať buď socializmus, alebo anarchiu ihneď po odvisnutí? Najskôr áno, rovnako, ako sa veľmi rýchlo zabúda na bezprávie na konkrétnom mieste a zajtra sa už revoltuje proti bezpráviu niekde inde. Z tohto pohľadu dosť smutný film. ()
Bez mučení přiznávám, že při sledování filmu jsem neměl takřka žádné povědomí o RAF a oné zmiňované události, a když přihlédnu k faktu, že je snímek pravděpodobně určen téměř výhradně německému publiku (to ho ovšem neomlouvá, stejně jako moji neznalost; na druhou stranu by trocha informací pro nezainteresovaného diváka, u alespoň z mého pohledu nepříliš známého počinu, docela bodla), objektivně jednu hvězdu dám. Ale jinak? Německo na podzim je totálně nefungujícím a nanejvýš otravným slepencem scének/pasáží, které spolu (prý) mají nějak souviset, avšak když vám vlastně žádná z nich nenabídne kromě nudy nic jiného, dokonce ani pointu (kterou by člověk tak nějak, v mém případě značně naivně, čekal), co si má divák z tohoto filmu odnést? Režisérův názor na danou problematiku, se kterým se ani náhodou (!) neztotožňuju? Ne, jen útržky, ze kterých si složím jakousi (dost povrchní a nedostatečnou) představu o tématu, a to mi opravdu nestačí, proto tak nízké hodnocení. A Fassbinder mě po jeho 2 mnou viděných filmech, které nebyly vůbec špatné, opravdu hodně zklamal. ()
Galéria (43)
Fotka © Filmverlag der Autoren
Reklama