Killing Ground

Tak trochu nevydařený campingový pobyt v buši. Nečekejte ovšem něco tak drsnýho a syrovýho jako třeba slavný britský Eden Lake, tihle Australáci zvolili jinou filmovou řeč - ospalé pomalé tempo se zajímavým střihem a opravdu dlouhou předehrou před hodně decentním exploatačním finále. To bych já osobně považoval spíš za plus než mínus, pomalý filmy mi většinou sedí. Ale neseděli mi pan doktor a jeho nastávající. Zatímco hippie rodinka z první dějový linie mě zajímala, vzbudila moje sympatie a následně i soucit, páreček zaláskovaných měšťáků mi byl od začátku protivnej, svými xichty i kecama, hlavně ten chlápek. Jo, chápu že měl bejt vykreslenej jako srábek, kterej ani neumí vyměnit rezervu, ale čeho je moc... (SPOILER) Zaprvý jsem soptil, když nechal ležet na zemi kulovnici u chcípajícího aboridžinskýho mulata (šmarja i když neuměl střílet, tak použít by jí snad nějak zvládl). A zadruhý tehdy, když srazil na zem nadrženýho blonďáka a vzápětí začal utíkat pryč. Kristepane tyhle scény mě fakt derou - i když se třeba neumím prát, tak mu aspoň v tom momentě třeba narvu prsty do vočí, nebo prokousnu krk, nebo tak něco, prostě se ho budu snažit vyřadit... Blbec. A nejvíc mě naštvalo, že taková hnida to nakonec přežila. Nejlepší scéna - budoucí pí doktorová jde k autu a za ní se na několik nekonečných vteřin mlčenlivě objeví potácející se polomrtvé batole, fakt síla. (24.07.2018)

V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno? (08.09.2017)

Australský thriller inspirovaný skutečnými zločiny na australském zapadákově, kde si vesnický redneck po vzoru kun(d)y, která neloví domácí kuřata, vždy vychytrale obhlídl nebohé zahraniční turistky, ty znásilnil, brutálně zavraždil a ponechal znetvořené v divočině. S vědomím, že se v Austrálii něco podobného skutečně stalo (a stává), nabýval film zcela jiných rozměrů, alespoň pro mě. Film za tři koruny každopádně umně pracuje s budováním napětí, prolínáním časových linií a ačkoliv představil vrahy v prvních deseti minutách, přesto si jakousi děsivost ponechali většinu filmu, což je v krásném kontrastu se všemi ubohými horory současnosti, kde 90 % stopáže nudně a bez napětí straší vzduch a když se to digitální monstrum v posledních pěti minutách ukáže, člověk se akorát posere smíchy. Závěrečná naháněčka po lese výsledný dojem z filmu ale dost sráží, stejně tak fakt, že zmiňovaná skutečnost byla mnohem děsivější a krvavější, a i když to má být nekompromisní horor o vraždách a znásilnění, nic vysloveně šokujícího zde člověk neuvidí. Přesto si film získal mé sympatie, především atmosférou před akčnější částí filmu, kterou i s mizernými prostředky dokázal vybudovat. 70 % (10.08.2017)

Mladý pár oslavuje nový rok v lese, u vody, kdesi v nějakém vidlákově, půlnoc zaspí, takže si přetočí hodinky o 5 minut zpět, odpočítávají, dají si pusinku a jdou zase spát - kvalitní silvestr. Potěší originální příběh ve dvou dějových linií, solidně nepříjemná atmosféra a tím to vlastně u mě skončilo. Napětí je zde nulové, na nikom mi nezáleželo, téměř nikdo mi nebyl sympatický, Gore tu není vůbec, scény znásilnění také nebyly ukázány (jsem už v tomhle rozmazlený) a to mimino mi bylo upřímně u prdele. Na Australský lesní hixplo hodně slabé a zítra už si na film ani nevzpomenu. (16.09.2018)

.....drsné, ale nie extra brutálne...ani jedno ani druhé nie je na dobrý film potrebné, ale tu nebol ani extra príbeh....taká klasická schéma idem na opustené miesto za účelom stretnutie degešov....tak mňa napadlo čo by by bolo dobré robiť, čo by sa malo robiť ak by ste mali tú smolu, že stretnete takýchto agresívnych psychopatov, ktorí sú presile, ozbrojení a úplne v hlave vygumovaní.... (09.10.2022)