Lovec ľudí

Nepatřím sice mezi skálopevné příznivce Mannovy dosti specifické tvorby, přesto byla právě jeho vize Harrisovy série tou, v níž jsem po fenomenálním seriálu vkládal největší naděje. Proto mě docela zaskočilo zaměření na samotné procedurální vyšetřování na úkor prakticky jakékoliv psychologie. Toto překvapení nad dnes už více či méně nezajímavým pojetím kriminálky nicméně nakonec bledlo vedle pravidelných šoků ze soundtracku, který dokázal zkazit i jinak slušné scény se samotným Červeným drakem, jehož obsazení ani provedení sice nestačí na Richarda Armitage, ale když nic jiného, svou podivností se mu ve výsledném dojmu alespoň blíží. A protože zbytek dojmů, Coxe v roli Hannibala nevyjímaje, nijak výrazně nenadchnul ani nezaujal, na tváři mi kvůli té zprasené hudbě zůstal jen rozčarovaný výraz, Manhunter totiž až nepříjemně moc zestárnul. (12.09.2015)

Tak tohle tak úplně nevyšlo. Počátky geniálního filmaře Michaela Manna jsou alespoň v Lovci lidí oproti jeho současným projektům silně neatmosférické. Utahaná kriminálka s mizerným napětím sleduje agenta FBI Willa Grahama, který se vydává po stopách rituálního vraha likvidujícího za úplňku celé rodiny a k dopadení mu má pomoci jiná hyena – za katrem sedící labužník Hannibal Lecter. Pokud dnes leckdo Mannovi vyčítá, že své filmy „přerežírovává“, tak tady jakoby usnul na vavřínech. Tísnivý thriller podle slavného stejnojmenného románu Thomase Harrise má alespoň nálepku, že vznikl jako první, jenže třeba oscarové Mlčení jehňátek je úplně jiná liga, i rutinér Ratner se v remaku (2002) s látkou vypořádal mnohem lépe. (16.05.2010)

Ačkoliv je jméno Hannibala Lectera spojováno s Anthony Hopkinsem a oskarovou klasikou "Mlčení jehňátek" málokdo ví, že tento známý vrah se ve filmové podobě ukázal o 5 let dříve ve snímku, který svým názvem (tím méně používaným) poukazuje na poslední díl známé Lecterovské trilogie a první knihu o tomto slavném "gurmánovi". Ve své době ne tolik známý Michael Mann obsadil ještě méně známého (po přidání několika kil jistě poznají fanoušci CSI svého oblíbeného hrdinu) Williama Petersona, který pátrá po psychopatickém vrahovi, který vyvražďuje rodiny. Na pomoc navštíví "starého známého" Hannibala Lectera, kterému propůjčil démonickou tvář Brian Cox. Až mě překvapilo jak moc je zřejmá podoba s novějším Ratnerovým filmem, který se tak stal remakem. Ratner film okopíroval obraz po obraze a slovo po slovu jen s malými kosmetickými změnami jako byl drsnější hlavní hrdina, menší prostor pro Lectera i samotného vraha a největší změnou prodělal jinak pojatý a méně napínavý konec. Celkově mi však více seděla novější verze, která má větší tempo, zajímavější obsazení a lepé natočené nejzásadnější scény. V mých očích se jedná o ojedinělý případ, kdy remake překonává originál. (15.04.2010)

Jako bych koukal na jiný film, než většina hodnotících. To, co tady víceméně všichni odsuzují, se mi právě líbilo. Namátkou: hudba, Coxův Hannibal (i když Hopkinsův je bezesporu lepší), napětí, atmosféra, slizký hlavní záporák. Vadil mi jenom příliš předvídatelný konec. I když na druhou stranu jsem to tomu poldovi docela přál... (23.03.2010)

Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. (19.05.2009)