Eternals

Jen pro jistotu: budu spoilerovat. --- Můj mozek extrémně bolí při snaze představit si někoho milovat pět tisíc let a potom proti němu bojovat, nebo žít sedm tisíc let a teprve potom se do někoho zamilovat. Bohužel se tyhle filmy vždycky soustředí na bouchání pěstmi a já jsem frustrovaná z nevyužitých možností. (Nicméně nikdy bych nečekala, že Barry Keoghan, kterého mám zapsaného jako představitele absolutního zla ze Zabití posvátného jelena, mi bude připadat takhle moc charismatický a šarmantní.) --- Sakra, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě to rozčiluje. Pokud tohle byl jejich standardní modus operandi, nenastal by tento problém probouzející se "lidskosti" v nich pokaždé? Netvrďte mi, že tak, jak jsou ty postavy zobrazené, by vydržely ve všech ostatních milionech případů nečinně přihlížet zkáze. Plus mi teď ze zpětného pohledu začíná celkem vadit, jak jsou ti hrdinové nekompetentní. Žádný jejich plán nefunguje a na konci stoprocentně ani neví, co dělají, a co se stane, když to udělají. Kdyby nebylo deus ex machina, tak jsou bezmocní. Je těžké je zobrazit jako plnohodnotné postavy, když jich je tam tolik, a motivace některých z nich (automaticky) vyznívají celkem směšně, protože nedostaly žádný čas dávat smysl. Problém je určitě v tom, že se většina, a nebo možná snad úplně všechno, řeší dialogem, a postavy nemají "co dělat". Snažím se vymyslet nějaký film pro srovnání, a nejvhodnější budou Watchmeni. Ačkoliv bych nikdy nevěřila, že se budu aktivně zastávat Snydera, tak jeho one-off skupinový výtvor o skupině hrdinů procházejících "dějinami" označuji za mnohem lépe zkonstruovanou variantu. Určitě bych v jeho filmu nedala ruku do ohně úplně za všechno, a už je to pár let zpátky, co jsem ho viděla naposledy, takže si ho do detailů nepamatuji, ale jisté je, že ačkoliv jsme o jeho mnoha postavách nevěděli mnoho, tak jsme věděli všechno podstatné pro příběh, měli jsme dost času nahlédnout i pod povrch jejich traumátek, byl čas pro vývoj a změnu jejich charakterů, měli svá tajemství a dokonce byli schopni i inteligentních rozhodnutí, příběh se posouval v čase a prostoru, a tak. A tím, že to takhle vyjmenovávám, chci naznačit, že to v Eternals chybí. Zároveň vím, že je ode mě trochu podpásovka srovnávat takhle tonálně odlišné filmy, protože cynický emo příběh bude vždycky působit víc cool než snaha o nevinný/naivní příběh o naději, ale fakt je ten, že po strukturální stránce se to Chloé prostě úplně rozpadlo pod rukama ve snaze pojmout toho tolik. Že hlavní postavy ztvárnili atraktivní neherci taky ničemu nepomáhá. Richard Madden má možná sexy skotský přízvuk, ale promítání emocí do hereckého projevu není jeho silná stránka. Gemma umí působit velmi krásně a zranitelně, ale (minimálně pod tímto režisérským vedením) nedokázala ztvárnit důvěryhodnou proměnu v rozhodnutou, odhodlanou bojovnici. A teď se obloukem vrátím k tomu, když jsem říkala, že hrdinové nemají co dělat a že je tím pádem de facto o ničem. Celé to je krásně vidět na té lapálii s tím novým fancy Deviantem. Ze začátku je hlavním pohaněčem děje, ale poměrně rychle se ukáže, že on není ten big bad a že hlavní boj se bude odehrávat někde jinde. Irský fešák utrousí poznámku, že díky Deviantově nově vzniklému vědomí/svědomí je jedním z nich. Deviant sám vede proslovy na téma, že on sám v podstatě taky chce hlavně žít a obrana útokem je reakce na hrozbu zvenčí. Ale nikam se to neposune, k ničemu to nevede, jen ke zbytečné CGI bitce, která nijak nesouvisí s vyvrcholením filmu, jenom zaměstnává nadbytečné množství postav, a ještě jí předchází výrok snažící se znít superhrdinsky cool, ale místo toho je to snad nejstupidnější věc v celém filmu: Fešák řekne Angelině "Revenge won't bring peace for you.", načež ona odpoví "But killing it might.", jako kdyby mu tím bůhvíjak chytře oponovala nebo dokonce vyhrála tento argumentační spor. That's what REVENGE IS, zatraceně, it makes no fricking sense! --- Mám nutkání se po půl roce vrátit, že jsem od té doby Richarda Maddena viděla v několika dalších filmech a tam z něj emoce jen stříkaly i beze slov, tak proč je tady sakra tak prkenný?! (03.03.2022) (menej) (viac)

Filmům ze světa Marvel Cinematic Universe se v podstatě pořád vyčítá, že jsou pořád stejné a že tvůrcům v podstatě moc volné ruce nedává. I proto mnohé zaujmulo angažování režisérky Chloé Zhao k nejnovější marvelovce Eternals. Zhao se totiž předtím ve své kariéře věnovala sociálním dramatům o lidech na okraji společnosti a za nezávislé drama Země nomádů si dokonce odnesla Oscara za nejlepší režii a stala se tak druhou ženou v historii, která Oscara v této kategorii získala. Už dopředu se poté avizovalo, že jsou Eternals sice marvelovkou, zároveň v nich ovšem bude rukopis Chloé Zhao poznat. Jde ovšem skloubit klasickou marvelovku a přístup Chloé Zhao dohromady? Vizuálně krásná, emocionálně silná, velkolepá, napínavá a především originální marvelovka. I takhle by šlo Eternals v klidu shrnout v kostce a jít dál. Jenže tak snadné to není. Osobně jsem si při sledování několikrát vzpomněl na rok 2017, kdy Rian Johnson natočil Posledního z Jediů. Spousta fanoušků Star Wars tehdy začali naříkat, že jim Johnson svým filmem ze světa předaleké galaxie zničil jejich milované Star Wars a nebáli se mu dokonce na sociálních sítích vyhrožovat probodnutím světelným mečem. Ano, Johnson tehdy Star Wars v mnohem výrazně redefinoval, zároveň ovšem pořád zanechal esenci klasických Star Wars. A takhle nějak to právě je i s Eternals. V Eternals je tedy cítit esence klasické marvelovky, zároveň ovšem Zhao skutečně přináší něco nového a svěžího. Skutečně to působí jako její film, který zároveň opět v sobě lehce skrývá esenci sociálního dramatu. Hlavními hrdiny jsou sice mocné postavy, které jsou na Zemi vnímáni jako bohové, i oni ovšem mají své problémy a jejich speciální schopnosti a fakt, že po staletí nestárnou jsou pro ně spíše překážkou. Eternals přitom stojí v rámci celého Marvel Cinematic Universe tak trochu stranou, brutální pojítka na zbytek vesmíru zde nejsou. Zmíní se sice Thanos či Thor, dorazí po Strážcích Galaxie staří známí Nebešťané a svět se ve filmu pořád vyrovnává s následky událostí v Avengers: Endgame, Zhao si ovšem hraje na vlastním písečku a nemusí brutálně odkazovat na širší vesmír MCU. Po Jezdci a zmíněné Zemi nomádů jde o další vizuálně vypiplaný film Chloé Zhao, který od počátku zavře pusu tím, že jsou si všechny marvelovky vizuálně podobné až na kost, Ben Davis za kamerou odvádí velmi dobrou práci. I po příběhové stránce se ovšem Eternals vydávají v rámci MCU zcela neodvyklou cestou. Ano, hlavní premisa opět tkví v bandě hrdinů, kteří musí zachránit svět. Prim tu ovšem hrají především postavy, jejich morální dilemata a v součtu téměř pomalejší tempo. Právě i v tomhle ohledu dojde nejspíš od výrazné části fanoušků marvelovek  k řečem ve stylu ´´ tohle není moje marvelovka´´. Lidi volající po změně ovšem tu změnu dostanou. A to velmi výraznou. V Eternals jde v rámci všech marvelovek i nejvíc o herecké výkony. A i zde Zhao neselhává ve svém pověstném schopném vedení herců. Nejvýraznějším členem obsazení je ve finále Richard Madden, který do role Ikarise dává hodně a i jeho výkon dělá tuto postavu nejzajímavější ze všech nových tváří v rámci Eternals. Chválit se ovšem musí i zbytek. Gemma Chan jako Sersi, Angelina Jolie jako Thena, Barry Keoghan jako Druig či Kumail Nanjiani, který si jako bollywoodská hvězda Kingo krade spousty momentů pro sebe. Všech 9  Eternals má ovšem ve finále alespoň jeden moment, který si krade pro sebe a každý z Eternals je něčím výrazný. Velkou kontroverzí již dávno je pochopitelně fakt, že se Eternals snaží o velmi výraznou diverzitu. A to takovou, že členem hereckého týmu je i hluchoněmá Lauren Ridloff v roli hluchoněmé Makkari a především je Pastos Briana Tyree Henryho prezentován jako gay muž s manželem a dítětem. Dle očekávání jde poté o věc, která spousty lidem dopředu lezla krkem a film se díky tomu nebáli bojkotovat. Je to ovšem zcela zbytečné, protože prezentace první oficiální LGBTQ+ rodiny v Marvel Cinematic Universe je naprosto v pořádku a nikdo tím vyloženě nebije do očí. Je to prezentované jako přirozená věc, na kterou si jen budou muset lidé zvyknout. Už jen díky tomu, že samotný ředitel Marvel Studios Kevin Feige prohlásil, že představení Pastose a jeho rodiny je jenom začátkem diverzity v MCU. Samotný scénář poté obsahuje spousty zajímavých témat, které jsou ve filmu výrazně využité. Lehký božský komplex, ono vyrovnávání se s nesmrtelností, sem tam i neschopností i přes vlastnictví velké moci. Eternals jsou filmem o lásce a rodinných poutech, většinu stopáže je to vlastně celé takové skutečně komorní i přes to, že se hraje o záchranu světa. V průběhu se Eternals čím dál tím více jeví jako zajímavý experiment, který Zhao dokáže naprosto skvěle využít. Když ovšem dojde na epické akční scény, Zhao  svůj debut v rámci blockbusterů zvládá solidně a akční scény jsou parádní. Především, když se v akci objeví Ikaris v podání Richarda Maddena, který by se z fleku mohl stát novým Supermanem. Jeho Ikaris je ovšem ve finále přeci jen zajímavější charakter. Na tom scénáři je poté též velmi zajímavá ona lehká volnost v rámci interpretace. Na první dobrou je snadno odhadnutelné dobro od zla, v tom druhém ohledu se ovšem ukáže, že nic není tak černobílé. Celé se to sice neobejde bez velkolepého finále, i to je ovšem obalené komplexností  a výraznými ambicemi. Tenhle přístup poté nebude sedět každému a právě zde pravděpodobně dojde k nářku výrazné většiny, že tohle přece není marvelovka. Jenomže mě osobně přesně tohle bude vyhovovat. Utvrdí se totiž, že vzniklo něco výrazného jiného a speciálního, přičemž pokud budou lidé nespokojeni i přes tak výrazný odklon, nic než pořád dokola to samé si dost možná ani nezaslouží.  Soundtrack Ramina Djawadiho je poté příjemný na poslech a i když možná není nejvýraznější a úplně neobstojí samostatně, v rámci filmu funguje solidně. Výprava, kostýmy a celkové production values jsou poté pochopitelně parádní a první setkání Zhao s blockbustery nejspíš nemohlo dopadnout líp. I proto, že vznikla jedna z nejlepších marvelovek.   Eternals nejsou dokonalí. V jistých momentech se přeci jen najdou lehké šmouhy na kráse (těch motivů je v součtu možná až příliš) a posledních pár minut pořád musí naznačit, že se Eternals pochopitelně vrátí a celé to přeci jen tak trochu narušuje vše, co tomu předcházelo. Na druhou stranu má ovšem tahle skvadra takový potenciál, že to divák Eternals vlastně odpustí strašně snadno. Především i díky pocitům, které Eternals v divákovi v průběhu můžou vyvolat. Je to krásný, napínavý a ve finiši skutečně velkolepý.  Zhao si natočila svůj film, který je zároveň marvelovkou a ukázala, že svou vizi jde u Marvelu výrazně prodat. Po vzoru Riana Johnsona a Posledního z Jediů se sice Zhao nezavděčí u všech, dost lidí ovšem v Eternals najde to nejlepší. A bude doufat, že podobně výrazných a osobitých komiksových blockbusterů bude v následujících letech jen přibývat..... Viděno v kině: 2x (04.11.2021) (menej) (viac)