Krt.Ek

"Výťah opäť nechodí, tak zdolať 13 poschodí, zostáva mi znovu po svojich." Pardon, byl jsem myšlenkami jinde! ;-)) Výtah... výtah... co mi to jen? Ano, už jsem doma! To je vlastně ta nahoru dolů jezdící kabina, které se vyhýbám jak čert kříži. Proč? Hoďte óčkem po tomto západoněmeckém akčním thrilleru (v hlavní roli s komisařem Schimanskim), a uvidíte! A některé lidi prostě nechápu, když mají sedět na prdeli, tak pospíchají, a když mají pospíchat (k psychoterapeutovi), tak sedí na prdeli. Pak to tak dopadá! Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 %

Už pro ten - pro kriminální thrillery neobvyklý syžet, kdy divák od prvopočátku příběhu ví, kdo je vrah, a kdy je po většinu doby "nucen" sledovat dvě paralelní, stejně významné narativní linky - vyšetřovatelčinu (Stella Gibson) a pachatelovu (Paul Spector) -, si třísezónní (cca 17,5 h. projekčního času) The Fall trochu té divácké a kritické pozornosti plně zaslouží - ano, vím, že to víte! ;-) Mě osobně na tomto seriálu fascinovalo dvojí. Zaprvé, bezútěšnost Belfastu - jako by nestačilo, že ve městě řádí bestiální vrah žen, ono se i to město samo jeví jako by se spiklo proti bez ideji bezpečí a spravedlnosti (teroristické útoky, policisté ve vleku mafiánů a politiků, sexuální skandály kněží); na náladě to rozhodně nepřidalo. Co však hlavně oceňuju, tak to, že jak strana zákona, tak útočník nejsou vykresleni jako někdo, kdo má situaci plně pod kontrolou a komu se vše daří - i když jak komisařka Gibson, tak Paul Spector mají vysoce nadprůměrné IQ, seriál rozhodně nelze redukovat na souboj dvou geniálních mozků a.k.a. Sherlock vs. Moriarty, ba právě naopak! Oba - jakožto příslušníci druhu homo sapiens sapiens (errare humanum est) - se častokrát dostávají pod tlak a dělají fatální chyby, skoro by se chtělo říci, že právě skrze tyto přešlapy a omyly (obecně: prvek náhody) se k sobě protagonistka a antagonistou pro oba tak osudově přibližují. Za vrchol seriálu považuju druhou řadu, co se týče hereckých projevů, Jamie Dornan byl démonický a Gillian Anderson si po Daně Scullyové připisuje další ikonickou roli. Za 5* to není pouze proto, že jsem seriál sledoval po dobu jednoho měsíce, nestrhl mě k binge watchingu ani k nesnesitelnému těšení se na další epizodu (což je sice malicherné, ale v tuto chvíli pro mě rozhodující). 80 %

Nejen že Charlie Chaplin byl (a stále je!) jednou z největších osobností světového filmu, i jeho životní pouť jako by byla stvořena pro plátna kin - to se to pak filmuje samo, viďte pane Attenboroughe? Projděme si spolu jednotlivé etapy Chaplinova života: z úplného sociálního dna mezi nejzářivější hvězdy, věčný solitér i za času zvukového filmu zachovávající věrnost němým groteskám, ostouzen a vyštván za hranice nejhrubšími a nejzaslepenějšími reprezentanty politické moci snad v celých dějinách Spojených států (Edgar Hoover, McCarthy), aby se mohl za lepších časů vrátit a být spravedlivě oceněn za svůj přínos kinematografii; horská dráha hadr. A jako třešnička na dortu vášeň pro dospívající dívky/ženy! To jsem třeba vůbec netušil, ani bulvár číst netřeba, bohatě stačí uvěřit, že Robert Downey Jr. by mohl být Tulákem (což není tak složité), a člověk se o Chaplinovi dozví i to, na co se bál zeptat... 80 %

Režiséru Bělkovi se scenáristou Daňkem se podařilo prohloubit mé dějepisné znalosti. Celou dobu jsem měl za to, že Břetislav unesl Jitku z kláštera z romantických důvodů, zkrátka kvůli tomu, že její mocní příbuzní bránili jejich sňatku, a ono ne, holomkovi se pouze zachtělo urozené nevěsty! Čemu se však divím, rodová čest je rodová čest, a nikdo nechce, aby jeho milovanému potomkovi nadávali do parchantů. Díky, pánové, u zkoušky to už nespletu. A jelikož film stojí na konverzacích (je ukecaný až běda), je na místě i ta floskule o hereckém koncertu. Vyjma ústřední trojice (Slováček, Balzerová, Řehoř) mě zaujal i Bohuš Záhorský jako mohučský arcibiskup. 75 %

Rekonstrukce případu Breivik. P. Greengrass se (zřejmě po vzoru Å. Seierstad a její knihy Jeden z nás: Příběh o Norsku) nesoustředí toliko na přípravu útoku a útok sám, nýbrž na proces vyrovnávání se s hlubokým, bolestným traumatem, a to jak na rovině kolektivní (soudní procesy u případů jako je Breivik nejsou pouze o potrestání viníků - protože kdo by pochyboval o uložení nejvyššího možného trestu; daleko zásadnější může hrát pro budoucnost široké veřejnosti, "uzavření" takto děsivých případů by mělo být očistné), tak i individuální (pomalé duševní a tělesné uzdravování Viljara Hanssena, jednoho z přeživších vražedného Breivikova útoku). Upřímně, ten případ mě svou bezmeznou brutalitou a násilím na dětech děsí i po takřka 13 letech, což se určitě podepsalo na mém procentuálním hodnocení - myšleno tak, že jsem filmu zřejmě odpustil mnohé (chybí mu něco esenciálního, co by z něho udělalo TEN film o masakru Utøya, to nejlepší, co o dané události můžete vidět, nebo ještě lépe, co nelze obejít - tak jako se říká, že kdo chce poznat hrůzy holocaustu, musí vidět Schindlerův seznam). Co však nemohu přejít mlčením: Anders Danielsen Lie se Breivikovi fyzicky moc nepodobá, nebo aspoň já tam tu podobu nevidím, což odvádělo mou pozornost (rozmělňovalo autentičnost svědectví). Přesto, jak se málokdy pro viděné dojmu (tím, jak vím, že sleduju fikci, si umím udržovat odstup), tak tady jsem měl v mnoha momentech na krajíčku. 80 %

Bizár i na Jakubiska, film má naprosto rozmlženou strukturu (nerozlišitelné přechody z bdělého stavu do snu a naopak), ale i tak se dá - myslím - snadno identifikovat jeho poselství spočívající v chvále bláznovství a kritice mesianismu (jenž vždy ústí do područenství těch, kteří se ho rozhodnou následovat) - téma je mi to sice blízké, ale zpracování mi tolik nesedlo, jako celek mi to přišlo příliš formalistické, resp. uzavřené samo do sebe. Nicméně pánské publikum by mohlo potěšit, že se ve filmu objevuje polonahá Olga Schoberová. 60 %

Jak nejsem obeznámen s Fitzgeraldovou předlohou (povídkou Berenika stříhá vlasy), tak mě to nutí se sám sebe ptát, za kolik Gedeonův debut vděčí Fitzgeraldovi a za kolik československé nové vlně. Když jeden poslouchá ty bezobsažné dialogy (které jsou však geniální, co slovo, to perla), nemůže si nevzpomenout na Formana, na Papouška, na Passera. Navzdory jednoduché fabuli, překvapivě hluboký film o dospívání (zachycující to tápání mladého člověka, což by měla být univerzální lidská zkušenost). Obrovská škoda, že po Indiánském létu natočil Saša Gedeon pouze Návrat idiota a že už zřejmě nikdy nic nenatočí (talent tu byl, ne že ne; dokázat to může zřejmě nejslavnější, dnes už ikonická, scéna z celého filmu, ve které se Klára Issová potápí ve vaně pokryté jablky). 75 % [dafilms]

Relativně nenápadný film, dnes možná dokonce trochu pozapomenutý (kdy ho vůbec naposledy reprízovali?), ale za mě - a teď mě berte s rezervou, nesestavoval jsem si žebříček - zřejmě nejsilnější porevoluční film o zločinech komunistického režimu. Podpořeno je to najmě tím, že scénář filmu vychází z autentických prožitků Jiřího Stránského, který v padesátých letech zakusil realitu pracovního tábora a uranových dolů na vlastní kůži. Film má taktéž výborné obsazení (J. Schmitzer, V. Dlouhý, K. Heřmánek, v menších rolích kupř. S. Zindulka nebo L. Suchařípa), exceluje především Jiří Schmitzer v roli férového vězně Svobody (sic!). Nenechte se však mýlit, že snímek funguje pouze jako "zúčtování" s jednou z temných kapitolách našich novodobých dějinách, jeho "tázání se" po smyslu odpuštění odkazuje k něčemu daleko obecnějšímu. 75 %

Alexe Garlanda si minimálně pro sci-fi Ex Machina vážím coby výrazného současného auteura, a tak mě mrzí, že musím napsat, co se chystám napsat, ale přeci sám k sobě nebudu neupřímný, no ne. Tedy zdá se mi, že tenhle film zoufale neví, čím chce být (nebo to ví, ale neumí to naplnit), a tak si v posledku leda protiřečí. Tak se chvílí tváří jako relativně realistický folk horor o tupých vesničanech, kteří na samotě (u lesa) tyranizují krásku procházející procházející po smrti partnera těžkou psychickou krizi (spoiler a to jakožto metafora, že žena je s muži vždy v nebezpečí, v každém se skrývá - zde dokonce doslova, vzpomeňme nejsugestivnější (leč bohužel samoúčelnou, protože nekorespondující s "realistickou" interpretací) pasáž z celého finále, ve které se v posledních minutách muži, jež Harper potkala na vesnici, po způsobu matrjošky rodí navzájem, až porodí Harpeřina mrtvého manžela - misogynní násilník (a)nebo emocionální tyran (a)nebo sexuální loudil spoiler), aby se překlápěl v pseudo-avantgardní, těžko čitelný psycho horor (spoiler který má reprezentovat co? Harpřino vnitřní pnutí? výčitky svědomí? ale jak se to má k událostem v reálném fikčním světem, třeba k tomu nabouranému auto, k podivuhodnému chování vikáře a chlapce v masce, nebo k tomu, že na pozemku toho podivného policie skutečně někoho "odchytila"? spoiler), a zase nazpátek. Podobné zklamání jsem zažil už u francouzského artového hororu Titan Julie Ducournau, tam jsem se sám sebe taky ptal, proč film kombinuje tak nesourodé prvky a přístupy, byl to pro mě však o něco zajímavější film, tedy jsem pro něj tu třetí hvězdičku našel, tady musím být holt přísnější. Chtělo by to méně jinotajů, větší ukotvení v konkrétnu, pak by to mohl být díky formální nápaditosti (excelentní práce se zvukem!) moc dobrý film. 40 %

Dle mých informací zlomový film v kariéře Louis de Funès(e?). Jak můžete vidět, tak film, který byl na počátku Funèsova hvězdného statusu, zde není tak dobře přijat, ale já se vcelku nasmál; kdo má podobný vkus na humor jako já, by tak nemusel být zklamán. Vodítkem k mému komediálnímu vkusu budiž informace, že vidím jisté podobnosti mezi tímhle snímkem a mou nejoblíbenější "funèsovkou" - Oskar(em). Kterak se skrze několik drobných lží zbavit neodbytného nápadníka a nerentabilního pozemku? 70 %