Krt.Ek

Pošušňáníčko! Jak obdivuju "kousavost" Věry Chytilové, tak mi musí konvenovat podobná vlastnost i Ester Krumbachové. Její režisérský debut (a pohříchu jediný film, který režírovala) bych si dovolit označit za zpola mytologickou (archetypální), zpola sociologickou črtu o soužití mužů a žen. Potkali se, zamilovali se a žili šťastné až do smrti? Vy jste ale naivkové, pokojné soužití po čase obvykle naruší ten fakt (je to genetický, tudíž se s tím nedá nic dělat, holky!), že z mužů se obyčejně vyklubou nenažraná ďábliska, kteří jsou po způsobu červotočů schopni ohlodat i nohy u stolu. A co pak si s takovým ďasem počít? Leda ho poslat ke všem čertům! A dál? Samota dokáže být neúnosná a víno může plnit úlohu pouze dočasné náhražky, takže to s námi budete zkoušet... zkoušet... zkoušet... zkoušet ad infinitum, jelikož sněžný muž je pořad lepší než žádný muž. Btw. během filmu jsem si do rytmu pobroukával Pánev Terezy Černochové feat. Barbory Poláková aneb Nebál by se použit tenhle videoklip jako neoficiální trailer. ;-)) [dafilms] 85 % Varování: Sledování s prázdným žaludkem, může vyvolat nekontrolovatelné slintání!

Pokud byla Renčovým a Hubačovým společným cílem "rehabilitace" Lídy Baarové v očích české veřejnosti (a má to Lída Baarová dnes ještě vůbec zapotřebí?), tak jí pánové po ní pojmenovaným filmem prokázali medvědí službu. Německou část (předválečná milostná aférka Baarové s Goebbelsem) nedokážu vnímat jinak než jako načančané, žel bezduché melodrama (místy přecházející takřka v telenovelu - ohnivá soulož, wtf?!), jako stále naprosto neuchopitelnou romanci (Baarové dle vlastních slov imponuje Goebbelsova inteligence, přitom nedokáže rozklíčovat nebezpečnost jeho politiky, jaké myšlenky se jí tedy zalíbily, když Markovicsův Goebbels z úst vypouští pouze: a) nicneříkající banality o povaze lásce a krásy a b) rasistické bludy - kde se ten obdiv přerůstající v osudovou lásku vzal?), nadto vykreslující nacistické pohlaváry jako směšné paňáky (Pavel Kříž jakožto Adolf Hitler, tomu říkám cringe; u Goebbelse mě zas tuze iritoval dabing Viktora Preisse, to, jakého z něj udělal uplakánka). Poválečná část (obvinění Lídy Baarové z kolaborace) mně přišla výrazně lepší, ale zase děsně zkratkovitá (dozvídáme se hodně málo o tom, kdo, proč a jak vyšetřuje) - účtování s (údajnými) nacistickými pomahači mně přijde jako stále filmařsky nevytěžené téma (možná proto, že bychom se o sobě mohli dozvědět něco nepěkného?); tak snad příště! A vlastně ani ten rámec, kdy zestárlou Baarovou (Zdenka Procházková) konfrontuje mladá studentka žurnalistiky (Hana Vagnerová), jejíž, jak se v závěru dozvídáme, spoiler příbuzní umírali v koncentračním táboře spoiler se v posledku neukázal zrovna jako šťastný nápad, možná by byl, kdyby film aktivním způsobem pracoval s nespolehlivostí její výpovědi (totiž že její vztah s Goebbelsem mohl být od počátku kalkulem, výtahem k těm nejlepším rolím), ale i spoiler když "sekundární oběť holocaustu" (primárním obětmi mně jsou ty osoby, které zakusily holocaust na vlastní kůži, sekundární ty, kterým nacistický vyhlazovací systém někoho zavraždil, nebo minimálně perzekvoval) konstatuje, že "váš trest byl neúměrné větší než váš zločin", tak aby i nejnatvrdlejšímu divákovi došlo, jaké k "případu Baarová" zaujmout stanovisko, tam o nejednoznačnosti prostě mluvit nelze spoiler. Aspoň ta Táňa Pauhofová se za mě titulní role zhostila se ctí (ale je dost dobře možné, že tím, že na ni mám crush, mám klapky na očích), potěšili mě i Martin Huba v roli jejího otce a Anna Fialová v úloze Zorky Janů, Ludmilině mladší sestry (postava Lídiny matky mně bohužel přišla napsána jako jednorozměrná, Simona Stašova neměla co hrát, mohla pouze karikovat). 40 %

"Výťah opäť nechodí, tak zdolať 13 poschodí, zostáva mi znovu po svojich." Pardon, byl jsem myšlenkami jinde! ;-)) Výtah... výtah... co mi to jen? Ano, už jsem doma! To je vlastně ta nahoru dolů jezdící kabina, které se vyhýbám jak čert kříži. Proč? Hoďte óčkem po tomto západoněmeckém akčním thrilleru (v hlavní roli s komisařem Schimanskim), a uvidíte! A některé lidi prostě nechápu, když mají sedět na prdeli, tak pospíchají, a když mají pospíchat (k psychoterapeutovi), tak sedí na prdeli. Pak to tak dopadá! Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 %

Už pro ten - pro kriminální thrillery neobvyklý syžet, kdy divák od prvopočátku příběhu ví, kdo je vrah, a kdy je po většinu doby "nucen" sledovat dvě paralelní, stejně významné narativní linky - vyšetřovatelčinu (Stella Gibson) a pachatelovu (Paul Spector) -, si třísezónní (cca 17,5 h. projekčního času) The Fall trochu té divácké a kritické pozornosti plně zaslouží - ano, vím, že to víte! ;-) Mě osobně na tomto seriálu fascinovalo dvojí. Zaprvé, bezútěšnost Belfastu - jako by nestačilo, že ve městě řádí bestiální vrah žen, ono se i to město samo jeví jako by se spiklo proti bez ideji bezpečí a spravedlnosti (teroristické útoky, policisté ve vleku mafiánů a politiků, sexuální skandály kněží); na náladě to rozhodně nepřidalo. Co však hlavně oceňuju, tak to, že jak strana zákona, tak útočník nejsou vykresleni jako někdo, kdo má situaci plně pod kontrolou a komu se vše daří - i když jak komisařka Gibson, tak Paul Spector mají vysoce nadprůměrné IQ, seriál rozhodně nelze redukovat na souboj dvou geniálních mozků a.k.a. Sherlock vs. Moriarty, ba právě naopak! Oba - jakožto příslušníci druhu homo sapiens sapiens (errare humanum est) - se častokrát dostávají pod tlak a dělají fatální chyby, skoro by se chtělo říci, že právě skrze tyto přešlapy a omyly (obecně: prvek náhody) se k sobě protagonistka a antagonistou pro oba tak osudově přibližují. Za vrchol seriálu považuju druhou řadu, co se týče hereckých projevů, Jamie Dornan byl démonický a Gillian Anderson si po Daně Scullyové připisuje další ikonickou roli. Za 5* to není pouze proto, že jsem seriál sledoval po dobu jednoho měsíce, nestrhl mě k binge watchingu ani k nesnesitelnému těšení se na další epizodu (což je sice malicherné, ale v tuto chvíli pro mě rozhodující). 80 %

Nejen že Charlie Chaplin byl (a stále je!) jednou z největších osobností světového filmu, i jeho životní pouť jako by byla stvořena pro plátna kin - to se to pak filmuje samo, viďte pane Attenboroughe? Projděme si spolu jednotlivé etapy Chaplinova života: z úplného sociálního dna mezi nejzářivější hvězdy, věčný solitér i za času zvukového filmu zachovávající věrnost němým groteskám, ostouzen a vyštván za hranice nejhrubšími a nejzaslepenějšími reprezentanty politické moci snad v celých dějinách Spojených států (Edgar Hoover, McCarthy), aby se mohl za lepších časů vrátit a být spravedlivě oceněn za svůj přínos kinematografii; horská dráha hadr. A jako třešnička na dortu vášeň pro dospívající dívky/ženy! To jsem třeba vůbec netušil, ani bulvár číst netřeba, bohatě stačí uvěřit, že Robert Downey Jr. by mohl být Tulákem (což není tak složité), a člověk se o Chaplinovi dozví i to, na co se bál zeptat... 80 %

Režiséru Bělkovi se scenáristou Daňkem se podařilo prohloubit mé dějepisné znalosti. Celou dobu jsem měl za to, že Břetislav unesl Jitku z kláštera z romantických důvodů, zkrátka kvůli tomu, že její mocní příbuzní bránili jejich sňatku, a ono ne, holomkovi se pouze zachtělo urozené nevěsty! Čemu se však divím, rodová čest je rodová čest, a nikdo nechce, aby jeho milovanému potomkovi nadávali do parchantů. Díky, pánové, u zkoušky to už nespletu. A jelikož film stojí na konverzacích (je ukecaný až běda), je na místě i ta floskule o hereckém koncertu. Vyjma ústřední trojice (Slováček, Balzerová, Řehoř) mě zaujal i Bohuš Záhorský jako mohučský arcibiskup. 75 %

Rekonstrukce případu Breivik. P. Greengrass se (zřejmě po vzoru Å. Seierstad a její knihy Jeden z nás: Příběh o Norsku) nesoustředí toliko na přípravu útoku a útok sám, nýbrž na proces vyrovnávání se s hlubokým, bolestným traumatem, a to jak na rovině kolektivní (soudní procesy u případů jako je Breivik nejsou pouze o potrestání viníků - protože kdo by pochyboval o uložení nejvyššího možného trestu; daleko zásadnější může hrát pro budoucnost široké veřejnosti, "uzavření" takto děsivých případů by mělo být očistné), tak i individuální (pomalé duševní a tělesné uzdravování Viljara Hanssena, jednoho z přeživších vražedného Breivikova útoku). Upřímně, ten případ mě svou bezmeznou brutalitou a násilím na dětech děsí i po takřka 13 letech, což se určitě podepsalo na mém procentuálním hodnocení - myšleno tak, že jsem filmu zřejmě odpustil mnohé (chybí mu něco esenciálního, co by z něho udělalo TEN film o masakru Utøya, to nejlepší, co o dané události můžete vidět, nebo ještě lépe, co nelze obejít - tak jako se říká, že kdo chce poznat hrůzy holocaustu, musí vidět Schindlerův seznam). Co však nemohu přejít mlčením: Anders Danielsen Lie se Breivikovi fyzicky moc nepodobá, nebo aspoň já tam tu podobu nevidím, což odvádělo mou pozornost (rozmělňovalo autentičnost svědectví). Přesto, jak se málokdy pro viděné dojmu (tím, jak vím, že sleduju fikci, si umím udržovat odstup), tak tady jsem měl v mnoha momentech na krajíčku. 80 %

Bizár i na Jakubiska, film má naprosto rozmlženou strukturu (nerozlišitelné přechody z bdělého stavu do snu a naopak), ale i tak se dá - myslím - snadno identifikovat jeho poselství spočívající v chvále bláznovství a kritice mesianismu (jenž vždy ústí do područenství těch, kteří se ho rozhodnou následovat) - téma je mi to sice blízké, ale zpracování mi tolik nesedlo, jako celek mi to přišlo příliš formalistické, resp. uzavřené samo do sebe. Nicméně pánské publikum by mohlo potěšit, že se ve filmu objevuje polonahá Olga Schoberová. 60 %

Jak nejsem obeznámen s Fitzgeraldovou předlohou (povídkou Berenika stříhá vlasy), tak mě to nutí se sám sebe ptát, za kolik Gedeonův debut vděčí Fitzgeraldovi a za kolik československé nové vlně. Když jeden poslouchá ty bezobsažné dialogy (které jsou však geniální, co slovo, to perla), nemůže si nevzpomenout na Formana, na Papouška, na Passera. Navzdory jednoduché fabuli, překvapivě hluboký film o dospívání (zachycující to tápání mladého člověka, což by měla být univerzální lidská zkušenost). Obrovská škoda, že po Indiánském létu natočil Saša Gedeon pouze Návrat idiota a že už zřejmě nikdy nic nenatočí (talent tu byl, ne že ne; dokázat to může zřejmě nejslavnější, dnes už ikonická, scéna z celého filmu, ve které se Klára Issová potápí ve vaně pokryté jablky). 75 % [dafilms]

Relativně nenápadný film, dnes možná dokonce trochu pozapomenutý (kdy ho vůbec naposledy reprízovali?), ale za mě - a teď mě berte s rezervou, nesestavoval jsem si žebříček - zřejmě nejsilnější porevoluční film o zločinech komunistického režimu. Podpořeno je to najmě tím, že scénář filmu vychází z autentických prožitků Jiřího Stránského, který v padesátých letech zakusil realitu pracovního tábora a uranových dolů na vlastní kůži. Film má taktéž výborné obsazení (J. Schmitzer, V. Dlouhý, K. Heřmánek, v menších rolích kupř. S. Zindulka nebo L. Suchařípa), exceluje především Jiří Schmitzer v roli férového vězně Svobody (sic!). Nenechte se však mýlit, že snímek funguje pouze jako "zúčtování" s jednou z temných kapitolách našich novodobých dějinách, jeho "tázání se" po smyslu odpuštění odkazuje k něčemu daleko obecnějšímu. 75 %