Djflash

Dlouho jsem uz zadny komentar nepsal. Zde, ale musim udelat vyjimku. A to z toho duvodu,ze film Bullet Train naplnuje (aspon tedy podle meho nazoru) definici akci komedie. Snimek uz od zacatku dava vedet, ze se rohodne nebude brat vazne, pritom si ,ale scenarista zak olkewicz pripravil pro divaka solidni pribeh jenz vypravi neotrelym zpusobem s potrebnou davkou humoru. Coz pod taktovkou dnes jiz zkuseneho rezisera Davida Leitcha jenz se postaral o precizni akcni cast snimku. Spolecne tak vytvorili nesmirne zabavny koktejl  akce a komedie jenz uz dnesni dobe jen tak neuvidite. Hlavni hrdina s krycim jmenem beruska v podani Bradda Pitta ma za ukol ve vlaku ukrast kufrik, a pri nejblizsi prilezitosti vystoupit. Jenze nez se tak stane zazije opravdu nevsedni dobrodruzstvi, ktere ani on sam necekal. Spolucestujici ve vlaku zde totiz nejsou jen do poctu a kazdy tu je z nejakeho duvodu a sleduje pouze svuj vlastni zamer. Vedlejsi postavy a jejich pohnutky dodavaji filmu potrebnou dynamiku a neustale pohaneji dej filmu kupredu. Herecke vykony jsou tu na vysoke urovni  a hlavne na Bradovi bylo videt jak si pobyt pred kamerou uziva. A pokud to byla  jedna z jeho poslednich roli tak se rozhodne nema za co stydet. Jak tedy ve zkratce nejlepe popsat snimek pro nezasvecene divaky? No je to jako kdybyste vzali Getlemani od Guye Ritchieho smichali to s akci od Johna Wicka a k tomu jeste pridali zbesilost Kill Billa od Quentina Tarantina a vyjde Vam Bullet Train. Ja vim co si ted asi rikate, ze je to az prilis divoka kombinace a vite co mozna mate pravdu, ale ten kdo to neuvidi na vlastni oci tak nepochopi. Pro me je Bullet Train poctiva akcni komedie se vsim vsudy na kterou se vyplati zajit do kina.

K filmu Room je zbytečne cokoli psát to musí člověk PROSTĚ VIDĚT !!!!!! Hlavní kouzlo tohoto snímku totiž paradoxně tkví v tom, že čím míň o něm víte tím větší je celkový emocionální zážitek po jeho skončení

Knižních předloh na postapokalyptické téma s romantickým podtextem je poslední dobou jako šafránu, a proto není divu, že nás společnost Summit postupně zásobuje filmovým zpracováním jednotlivých knižních bestselleru podobného typu. Tentokrát si vzali tvůrci na paškál Sci-fi trilogii od mladé spisovatelky Veroniky Roth. Dějové se nacházíme opět ve vzdálené budoucnosti na Zemi, jenž se vzpamatovává z těžkého válečného konfliktu. Lidstvo se samozřejmě snaží dalším válkám co nejlépe zabránit, a tak vymyslí systém, jenž je založen na rozřazování obyvatelstva do pěti skupin dle jejich vlastní povahy. Začlenění je totiž důležité. Naše hrdinka s tím má ale docela vážný problém, protože nezapadá ani do jedné, z pěti frakcí, a tito lidé se zde nazývají Divergenti. Tato úzká skupina je pro společnost nebezpečná, sice jsem tak úplně nepochopil proč tomu tak vlastně je, ale z příběhu to jasně vyplývá. Důležité je, že zápletka se tak nějak probudila k životu, a snímek má tak o čem vyprávět. Při sledování tohoto počinu u mě převládal pocit, že film se snaží co nejvíce přiblížit fenoménu jménem Hunger Games , a to snad ve všech směrech. Bohužel se to vůbec nedaří, a film tak na to z velké části ke své smůle doplácí. Problém je že v tomto imaginárně vymodelovaném světě vůbec nic nefunguje tak jak by mělo, a proto se zákonitě nemůžeme moc divit, že příběh nedává ve větší míře moc smysl. A to přitom sledujeme více než hodinové marné snažení naší hrdinky začlenit se do společnosti, které je doplněno rádoby komplikovaným a nezáživným vysvětlováním o funkčních principech tohoto světa. O něco zajímavější je druhá polovina filmu, kde jsou k vidění vcelku povedené momenty, ať už jde o psychedelické výjevy zamilovaného páru či závěrečnou bitvu o svobodu. To je ale strašidelně málo, na to jak dlouhou stopáží snímek disponuje, a podle mého názoru by zde prospělo více jak půlhodinové zkrácení, které by tak filmu umožnilo mnohem svižnější tempo, a celkově rychlejší spád. Další závažnou chybu shledávám V hlavní představitelce, ze které chtěli autoři udělat stůj co stůj jakýsi nový klon Jennifer Lawrence, což se také minulo účinkem a je to velká škoda, že to tak dopadlo. Celkově vzato je to velice nevyvážené a Kate Winslet jako jedna z hlavních hereckých hvězd se tu objevuje spíše sporadicky, takže po této stránce také nemohu nikoho vyzdvihnout, Jediné co tu stojí za trochu té pochvaly je hudba, kterou má převážně na svědomí Junkle XL, V celkovém součtu je Divergence je tak jen dalším Teenagerovským filmovým románkem pro určitou cílovou skupinu. My ostatní můžeme jen doufat, že do budoucna pro další části již připravované trilogie se autoři poučí z předchozích chyb a další díly budou o hodně zajímavější a napínavější něž jejich začínající předchůdce.

Herkules mytologická postava Antických pověstí polobůh, jenž bojuje s nadpřirozenem proti bezpráví a utlačování chudých. Tak tohle jsem si o tomto bájném rekovi donedávna myslel. Režiser Brett Ratner je však odlišného názoru, a ve svém nejnovějším počinu předkládá divákovi zcela jinou verzi příběhu. Inspiroval se zřejmě komiksem, ve kterém není náš hrdina nic jiného než prachobyčejný žoldák, který se se svou partičkou kamarádů přednostně žene za zlatem a slávou. Takovéto vyobrazení je velmi neotřelé, ovšem v tomto případě to nepovažuji za krok správným směrem. Kdo by čekal nějaké ty nadpřirozené bytosti, bude víceméně zklamán.(ani Zeus se tu neobjeví) Veškeré tyto postavy jsou jen krátce zmíněny na začátku pomocí snů a bezpředmětného vyprávění, kterému scénárista ani sám nevěří. Scénář je kapitolou sám pro sebe je to převážně slepenec nesmyslného a laciného děje, jenž se se snaží z Herkula udělat všechno jiné, jen ne bájného udatného hrdinu. Hlavní postavu ztvárnil Dwayne Johnson, a rozhodně to pro něj nebyla dobrá reklama. Na můj vkus vypadal až moc staře a moc toho ani nepředvedl, a o ostatních postavách darmo mluvit, jedním slovem hrůza. Akce je tu vcelku povedená, i když scenérie, ve kterých se odehrává nejsou zrovna oku lahodící a myslím, že i trochu nepatřičné. To nic nemění, ale na tom, že se film dá s občasnými mírnými bolestmi v pohodě shlédnout. Devadesát minut je tak nějak akorát. V závěru lze jen říci, že novodobá báchorka o žoldákovi Herkulesovi na mě moc velký dojem neudělala. Akce a efekty jsou tu zpracovány dobře a v jistých momentech má snímek i spád, jenomže v konečném výsledku to působí nudně a nezajímavě, ale na to jsem si už u režisérů typu jakým je Brett Ratner stačil již zvyknout A proto můžu s klidným svědomím snímek označit za průměrnou americkou zábavu, u které se ovšem bude bavit jen málokdo.

Na úplném začátku mého komentáře by bylo vhodné říci, že jsem skalní fanoušek tohoto seriálu. A jako každý správný fanda jsem byl samozřejmě potěšen, že se Jack Bauer po pár letech skrývání opět vrací do akce, zároveň jsem byl i trochu na pochybách. Ze zkušenosti vím, že ani comeback velkého seriálového hitu minulosti nemá předem na růžích ustlánoa pokud se nevydaří, může si tak nadobro podepsat svůj ortel smrti na televizních obrazovkách. Byl jsem tedy moc zvědav, jak to autoři celé vyřeší, kam zasadí děj, a jestli budou chtít propojit příběh třeba lehce z minulostí hlavního hrdiny a jestli se jim to vůbec povede. Moje pochybnosti vzaly za své už po pilotním díle. Seriálu prospěl celkový facelift, tedy změna prostředí, Nové herecké tváře a především snížení celkového počtu hodin z původních 24 na polovinu. To ale neznamená, že by se tvůrci nějak odchýlili od názvu nebo dokonce od základního konceptu tohoto seriálu. Vše je velmi dobře vymyšleno a propracováno. Londýn, jako město, které se znenadání octne pod hrozbou teroristického útoku je tu velmi vítaná změna, a to už je z toho důvodu, že v USA bylo těchto situací už docela dost. Nová důležitá postava na scéně je agentka Katie Morganova v podání australské herečky Yvonne Strahovski. Nejen, že ji to před kamerou velice sluší, ale vytvoří s Kiefrem velmi dobře se doplňující hereckou dvojici. Samozřejmě nesmím zapomenout i na pár starých, známých obličejů (Kim Raver, Mary Lynn Rajskub). Všichni herci tu své charaktery hrají s vervou sobě vlastní, k čemuž jim hodně napomáhá jak scénář, tak i dobře napsané dialogy. Když už jsem se zmínil o scénáři, musím jedním dechem dodat, že osekání děje na pouhých dvanáct dílů byl velmi chytrý tah. Seriál totiž získal zcela jiný ráz , a to především ohledně celkového spádu. Jeho tempo je najednou živější, rychlejší dramatičtější, což zákonitě přidává na jeho zajímavosti, a to je ku prospěchu jeho samotného jen a jen dobře. Série si přitom zachovala to co je jí vlastní, řemeslně výborně zvládnutou akci a nějaké ty zvraty či překvapení na závěr. Na to už jsou fanoušci 24 zvyklý, a nepříjdou o to ani v tomto případě. Příběh na nic nečeká a rychle odsýpá, a proto se v každém z dvanácti dílů vždy něco zajímavého děje. Rejpalové mohou namítnout, že je to pořád o tom samém, Jack Bauer = zachránce celého světa. Já bych však pro tentokrát doporučil seriál i těm, kteří s hlavním hrdinou zrovna moc nesympatizují. Stačí shlédnout třeba už jen zmíněný pilotní díl, a sami zjistíte, že to není až tak úplně pravda. Pro mě osobně 24 Live Another Day je příjemné překvapení. Byl jsem nadmíru spokojen s průběhem celé série, a nebál bych se jí označit jako za jednu z nejlepších. S případnou desátou řadou bych byl přeci jen trochu zdrženlivější, závěr se mi totiž zdál jako vcelku povedený, takže by mi vůbec nevadilo, kdyby se tímto s námi Jack rozloučil. Odejit se má vždy přeci v tom nejlepším, Co říct na závěr restart seriálu 24 se vyvedl nad očekávání, pro fanoušky je to neodmyslitelná samozřejmost. No a pro ty ostatní je to velmi dobrá příležitost, seznámit s jedním z těch lepších akčních seriálů z produkce USA.

Liam Neeson se za posledních pár let vyprofiloval jako herec dramatických akčních roli. Postavy, které hraje, mají ve většině případů pošramocenou minulost i rodinný život. V jeho nejnovějším počinu zvaném Non-stop tomu není bohužel jinak. Ztvárnil zde letového, policejního maršála Billa Marxe, Jenž se životem protlouká od jednoho průšvihu ke druhému. Jeho velká obliba v alkoholu mu to nijak zvlášť neulehčuje, a to ani netuší, že se na něj někdo snaží ušít boudu. Snímek se vesměs celý odehrává v letadle, tedy v uzavřeném prostoru, a proto sto minutová stopáž je zde dostačující. Všechno se to rozjíždí více než slibně. Celková atmosféra diváka příjemně navnadí, a ten ani nemá ze začátku potuchy, jaké zvraty a překvapení si pro něj scénárista připravil. Jenže postupem času zjišťuje, že atmosféra se vytrácí neznámo kam a příběh dostává vážné trhliny, které se snaží uměle zamaskovat tím, že domnělé podezření rychle putuje z jednoho pasažéra ke druhému. To, ale zde působí spíše kontraproduktivně než napínavě, Navíc pozorný a vnímavý divák může tento záměr velmi snadno prokouknout, a s předstihem tak odhalit velkou slabinu celého děje, jenž se pak ve své velké nahotě stejně ukáže v závěrečné scéně filmu, Vyústění snímku je zde jedním slovem hloupé (mírně řečeno), Všechno nasvědčuje tomu, že scénárista tak nějak v závěru ztratil niť, a nevěděl si rady s tím, jakým způsobem to vše zakončit, a aby tomu všemu nasadil pomyslnou korunu, dal tomu nicneříkající název Non-stop. Kromě hlavní herecké hvězdy tu spatříte i Juliane Moore, která se snaží našemu rozpolcenému hrdinovi alespoň trochu pomáhat. Nutno, ale uznat, že na to kolik této dámě je tak vypadá stále výborně. Celkově, vzato nedopadla druhá spolupráce mezi Neesonem a Sierrou špatně a rozhodně Vás tento film nudit nebude. Opět tomu ale něco chybí. To pověstné něco, bude asi nenaplněný koncept, jenž byl ale na začátku velmi dobře nastíněn a měl určitý potenciál, žel nevyšlo to tak úplně podle představ. Pokud je mi, ale dobře známo, tak tohle není poslední spolupráce těchto dvou pánu, tak jen doufám, že jim to do třetice výjde o něco lépe.

V současné době se u filmových diváků žánr sci-fi těší velké oblibě. A po zbrusu novém přírůstku, v podobě nového snímku zvaném Na hraně zítřka se na tomto faktu v nejbližší době zřejmě nic měnit nebude. Já ale půjdu tak trochu proti proudu času a dovolím si utrousit pár vět ke staršímu dílku podobného ražení, a tím je film Oblivion. Šablona příběhu je i tu stále stejná, Lidstvu jde, jako vždy ve většině případů o holé bytí Zde se našim úhlavním nepřátelům slangově říká čističi. A díky těmto rádoby vetřelcům se lidstvo rozhodlo vypálit si pomocí jaderné hlavice svůj vlastní Měsíc, a uchovat tak alespoň pramalou naději na zachování života. Ovšem pravda je někde úplně jinde. Děj je tedy předestřen, a teď přejdu k jádru věci. Režie se ujal Stephen Kossinsky, který již svou prvotinou Tron Legacy ukázal světu, že tomuto stylu zábavy celkem rozumí. Jeho v pořadí druhý Blockbuster se však rozjíždí až příliš pomalu, a ani náš hlavní hrdina technik Jack v podání Toma Cruise s tím taky nic moc nezmůže, Opět se tu totiž dostavil syndrom zdlouhavého poznávání zničené Země, jenž výrazně brzdí tempo, na druhou stranu však dosti přidává na atmosféře. Scénář, ale záhy ukáže svou sílu, a to přesně ve chvíli, kdy se příběh vydá na zcela jinou cestu, než po které doposud kráčel. Překvapivý a nutno říci, že i povedený zvrat je tu víceméně zaručen. Od onoho zvratu teprve začíná ta pravá Sci-fi podívaná. Snímek zničehonic chytne ten správný spád i šťávu a defacto se zastaví až se závěrečnými titulky. Přitom se počin nemusí spoléhat pouze na kvalitní akci, (té je tu přiměřeně) ale je tu již zmíněný scénář, který má ještě pár trumfů v rukávu. Včetně toho závěrečného, a pro mě dosti nepochopitelného, a taky nevysvětleného, prostě typický Hollywod. Herecké výkony obstojné a Panu Cruisovi to s malými digitálními úpravami sluší i po padesátce. Od Nevědomých dostane divák to co jako fanoušek od sci-fi žánru vlastně očekává plnohodnotnou postapokalyptickou zábavu se vším co k ní patří. Snímek nedosáhne nějakých závratných met. Autoři v tomhle ohledu vsadili spíše na jistotu a to se jim také vyplatilo.

Filmový Vesmír z tak trochu jiné perspektivy, takto stručně by se dal l charakterizovat nový počin Alfonse Chuarona, jenž nese název Gravitace. Umožnit divákovi co možná nejreálnější a nejautentičtější pohled na tento nekonečný prostor, byl asi jeden z hlavních důvodů, proč tento snímek může děkovat svému vzniku. Tento záměr se povedl na výbornou. Gravitace doslova uhranula valnou část filmové veřejnosti, a to především díky svému technickému zpracovaní. V tomhle ohledu bych se nebál označit tento snímek jako přelomový či novátorský. Autoři zde udělali opravdu velký kus kvalitní práce, za což jim vlastně poděkovala i sama filmová akademie v podobě mnohačetného ocenění (střih, kamera, zvuk atd.) Je jasné, že v tomto případě, kdy je film výhradně založen na technickém podkladu, tak nemůže být řeč o nějakém duchaplném příběhu. Jde tu jen o holé přežití a v něm se v hlavní roli ocitá Sandra Bullock. I když je po většinu času na plátně sama, nemá tu moc možností, naplno ukázat své herecké umění (tedy až na světlé výjimky). Na druhou stranu věřím, že i bez toho to musela být pořádná fuška, takže za odvahu určitě palec nahoru. Celkově na mě Gravitace působí, jako technologicky nadčasový filmový skvost, ke kterému bude mnoho filmových tvůrců ve Sci-fi žánru vzhlížet a s pokorou se od něj učit. Jedno je už teď jasné, a to že tohle dílo posunulo hranice filmařského umění o pořádný kus dopředu, a tohle pomyslné prvenství snímku už nikdo nevezme.

Režisér Michael Bay se po dlouhé době rozhodl natočit něco, kde nebudou ústřední postavu hrát roboti a s nimi spojená apokalypsa celé naší Zeměkoule. Jaká to úleva, tedy alespoň na čas. Pro jednou si vybral příběh podle skutečné události, který se odehrál v devadesátých letech na slunné Floridě. Jeho hlavním protagonistou je jistý Daniel Lugo. Takový typický Američan, jenž si vždy myslel, že nedostal možnost žít svůj vlastní americký sen. A tak jednou už mu došla trpělivost, a vzal svůj vlastní osud konečně do vlastních rukou. To co zprvu vypadalo, jako cesta do ráje se záhy změnilo na šikmou plochu. Po té cestě se ovšem nevydal jen on sám, ale přizval k ní i pár svých známých z posilovny. Idea bohatství byla velká a neodolatelná. Tolik málo k samotnému ději. Snímek se sám o sobě pohybuje někde mezi akčním dramatem a komedii, ovšem ani jeden z daných filmových žánrů není dostatečně zastoupen. Vyskytuji se tu pouze určité atributy, jenž nedokáží držet pospolu, což má za následek spoustu hluchých míst, která jsou převážně vyplněna bezpředmětnými a nezáživnými dialogy. Toto spojení se tedy tak úplně nepovedla. Na vině může být i celková časová stopáž, která mi v tomto případě přišla zbytečně dlouhá. Musím ovšem jedním dechem dodat, že si nepamatuju, kdy Bay naposledy natočil film s časem pod dvě hodiny. Zde by to však počinu výrazně prospělo, a to hlavně s ohledem na celkovou plynulost tempa, a vůbec spádu celého filmu Společný znak všech herců je ten, že jsou hodně z nich cítit steroidy. Jejich herecké výkony jsou však dosti protichůdné. Zatímco Mark Wahlberg si zde našel svoji polohu, u Dwayna Johnsona si nejsem tak úplně jist. Prostě mi to k němu nesedělo. To samé mohu z velké části tvrdit i o Edu Harrisovi. Posledních čtyřicet minut je asi z celého filmu nejzajímavějších. Do té doby to byla spíše nemastná neslaná podívaná, plná rozporuplných pocitů. Na druhou stranu nevíme, jak dlouho bude Michael Bay pokračovat v sérii Tranformers, s takovým zápalem jako doteď. A tak se může klidně časem stát, že na tento jeho počin budeme ještě v dobrém vzpomínat. A to jednoduše proto, že tento snímek je úplně něco jiného než na co jsme od tohoto režiséra poslední dobou zvyklí.

Komentář ke druhému pokračovaní komedie Machři, jsem chtěl napsat vzápětí po jejím zhlédnutí. Avšak moje zklamání a zároveň i naštvání bylo tak obrovské, že jsem si dopřál trochu více klidu na utřídění myšlenek, o čem že to vlastně budu vůbec psát. V případě prvního dílu se totiž jednalo o příjemně odlehčenou zábavu přesně ve stylu komika Adama Sandlera a spol. Škoda, že toto mé tvrzení, už ale zdaleka neplatí u zmíněného druhého dílu, a hned Vám sdělím proč. Hlavním kamenem úrazu vidím bohužel v samotném nápadu natočit pokračování. U prvních machrů nebyl děj kdovíjak silnou stránkou, ale dalo se na něm alespoň trochu stavět. Zde pro změnu není po příběhu ani zmínka všechno je to jen čistá improvizace, takový americký komediograf. Scénáristy evidentně nic lepšího nenapadlo, a i když herecké osazenstvo se dalo dohromady skoro v nepozměněné podobě zalepit tak velkou díru je velmi těžký úkol, jenž právem zůstal nenaplněn a, to se na kvalitě filmu musí zákonitě projevit. Americký humor se tu dostavil v plné formě se všemi klišé a nechutnostmi, které k němu už dlouhodobě neodmyslitelně patří, a to jen proto, že se někomu nechtělo u psaní přemýšlet a nechal to víceméně osudu. Předně jsem si myslel, že hlavní náplní bude nějaké to prázdninové dobrodružství. Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že všechno co budu moci během těch bezmála sto minut mít možnost vidět, se může odehrát v jeden den, jenž vyvrcholí tou nejvíc trapnou párty, jakou si můžete představit. Když k tomu připočtu naprosto zpackaný český dabing v podobě nepřirozeného výběrů hlasu k jednotlivým postavám, mění se tato komedie rázem v jedno velké utrpení. U tohoto počinu nemohu jinak, než ho zařadit po bok jiného Sandlerova propadáku a tím je rádoby komedie Jack a Jill. A co říci na závěr, pokud chcete vědět, kam až pokleslý americký humor může zajít, pak Vás machři do toho s radosti zasvětí. Na druhou stranu, kde se nic podstatného neděje, tak věřte, že na tom místě rozhodně nenajdete žádnou zábava natožpak legraci. A právě takovýto mdlý dojem ve mně bohužel tento snímek zanechal, což zrovna u komedie není vůbec dobrá vizitka.