Malarkey

Je to stejné, jako kdybyste Ivetu Bartošovou vytasili před italským davem. Not great, not terrible. Ale pro nás? Legenda. O Gianna Nannini jsem jaktěživ neslyšel. Příběh ale měla zajímavý, takový tradičně bouřlivý. Filmově je to ale spíš průměr, byť hlavní herečka hraje naprosto fantasticky. A i švarná zpěvačka je, to ano. Jen to tady na mě bylo příliš patetické, příliš plné nesmyslných scén, které mají za úkol uměle vyvolávat emoce. Nepřesvědčilo mě to, ale je možné, že pro Italy to bude mít úplně jinou váhu.

Po sérii diskuzí s kamarádem Enšpíglem jsme se odhodlali Voyo zkusit i my. Také jsem produkci Novy, potažmo Voya, měl obecně za průměrnou. Především tím, co vysílali v televizi. Jenže to, co vydávají na Voyu je úplně jiná liga. Metoda Markovič: Hojer je perfektní kriminálka. Hned, mi vytanuly na mysl Mindhunters: Lovci myšlenek. Jen v československém prostředí 70. let. A to je, musím říct, veliká pocta pro českou produkci. Sice tu autoři v šesti dílech vypráví vztah Jiřího Markoviče s Hojerem v rámci jednotlivých časových úseků, rádoby vytržených z jakéhokoliv plynulého příběhové vyprávění, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Je to trošku jiné, což se v rybníčku českých kriminálek počítá a navrch je tu obří porce kvality, která je dána překvapivě dobrým scénářem, herci (Lněnička, Uhlík geniální), ale i kamerou. Toto se opravdu povedlo a už se těším na další seriály, které mi Voyo nabídne. Kéž by i nadále bylo více takové kvality v českém prostředí.

Nizozemský sexuální thriller, který v mnohých ohledech atmosférou připomíná 50 odstínů šedi. To, co se v devadesátých letech psalo a plno ženské populace si u podobných knih odpočinulo, se dnes i točí. Jenže na plátně to podle mě nepůsobí úplně dobře. Kdyby tohle byl akčňák, tak je to chováním všech zúčastněných béčko jak vyšitý.

V dnešní době, když americký seriál neláká nějakou hvězdou v hlavní roli, tak se k němu nemáte šanci jen tak dostat. Prostě musíte hledat. A už vůbec to neznamená, že když už nějaký známý herec seriálu dělá reklamu, že to bude nutně kvalitní záležitost. Třeba zrovna zde - Muž na vrcholu. Jeff Daniels v hlavní roli. Jenže v tak průměrné roli, že průměrnější snad zahrát ještě nemohl. Opravdu se to tváří jako jistá variace Vlka z Wall Street nebo Boje o moc. Jenže vše je tu tak nevýrazné a nevtipné, že Vás každý rádoby vtipný moment spíš otráví. Doslova nepovedená záležitost.

Nápad by byl za milión. A kdyby se toho chopila vizuálně zručná ruka, mohlo to být stejně tak dobré jako Karlík a továrna na čokoládu. Jenže zatímco Tim Burton je génius doby, Jerry Seinfeld naverboval stand up komičky, které z námětu udělali klasickou komediální frašku. Docela trága.

Popravdě nevím, jaký rozdíl v tom hledat oproti Toulavé kameře. Nicméně i zde se setkáte s pěknými reportážemi (když nepočítám fakt, že ze začátku měli podobné, neřku-li stejné, reportáže jako v Toulavce) a tak se z tohoto pořadu stala další stálice nedělního rána. Jen, kdyby si Prima odpustila po těch deseti minutách reklamy. Do 25 minutového pořadu se to úplně nehodí, ale soukromá televize je soukromá televize.

Talentovaný pan Ripley v seriálovém provedení a audiovizuálním černobílém opojení. Přiznám se, že původní film jsem si už moc nepamatoval. I proto jsem si možná o to víc tento seriál užil. Netušil jsem totiž díl za dílem, co dál se bude dít. A že tady se, vzhledem k výkonu pana Ripleye, dít může naprosto cokoliv. S tou fantastickou kamerou, která si geniálně pohrávala s atmosférou nejen jižní Itálie, ale i s tamními architektonickými detaily, jsem to tvůrcům sežral i s navijákem. Po dlouhé době opravdu hezká filmařina. Ve všech ohledech.

Hodně nápadité a zřejmě to díky tomu vyhrálo cenu za nejzajímavější námět posledního měsíce na Netflixu. Sobíka je totiž všude plno. Zároveň ale také skákající mezi žánry tak výrazně, že to námět nakonec i vytrestalo. Z podstaty věci se totiž jedná o drama o stalkingu. Jenže se do toho fušuje životní příběh jednoho zoufalce, který vměstnal znásilnění a drogy do nejzajímavější epizody celého seriálu, která ale zároveň se samotným dějem nemá nic moc společného. Zbytek se pak dost opakuje a dokud nedojdete k finální katarzi v posledních minutách poslední epizody, zjistíte, že se tu hlavní postava pořád plácá ve sračkách a vlastně z nich ani vylézt nechce.

Další z řady typických českých komedií, které jsou hrozné, ale lidé je zřejmě milují. Tak moc, že jsou několik dní za sebou mezi nejsledovanějšími filmy na Netflixu. A nebo je to jistá sebetryzna našeho národa. Ostatně jako v mém případě, kdy jsem si film se zájmem taky pustil. Slavného tenistu Koháka totiž nevidíte každý den. Ale vtipné to stejně moc není.

Atmosféra legendárních mysteriózních Purpurových řek se tu mísí s takovým, dnešním young adult hororem, kde hned v prvním díle Vám vysvětlí, proč je francouzská mládež napříč Evropou nejméně oblíbená. Na hlavní postavy si ale ve výsledku docela zvyknete, a to i přesto, že jsou střelené, divné a ulítlé. A navíc dojde i na naprosto zbytečnou gay scénu, která by asi v podobně laděné hororové kriminálce západního charakteru chybět nejspíš už ani nemohla. Pro tu atmosféru, perfektní prostředí alpského podhůří a zajímavý námět ale stojí za to tenhle seriál zkusit. Dokonce bych i řekl, že to má na úkor žánru docela solidní finále. Pokud tedy víte, do čeho jdete, musíte být spokojeni.