Malarkey

Native Son jsem si pustil, aniž bych věděl, o čem film vlastně bude. V půlce filmu jsem ale zažil docela solidní příběhový šok, který mi popravdě znechutil zbytek celého filmu. A to i přesto, že se vlastně jedná o nosnou kostru celého děje. Přitom film začíná jako takový osudový příběh mladého kluka, nutno podotknout, že černocha, který je poměrně dost inteligentní, ale má těžký život. Dostane šanci svůj život změnit a té se chopí. Všechno funguje, film docela i baví. Tedy až do jednoho momentu, který je natolik brutálním skokem v rámci celého námětu a ještě tak hloupým momentem, až se nechce věřit, že tenhle jinak inteligentní kluk se do takového průseru vůbec dostane. Logika pak v příběhu nemá místo a všechno se zde začne dít tak jako víc živočišně. Dokoukal jsem to, ale přiznám se, že jsem po shlédnutí filmu byl docela otrávenej z toho, co tvůrci v tomto filmu s tím klukem provedli. Dlouho mě scénář neotrávil natolik, jako v případě tohoto filmu. Jako kdybych sledoval dva naprosto rozdílné filmy s dvěma naprosto rozdílnejma postavama, které jinak mladý hlavní herec ztvárnil poměrně zajímavě.

Atraktivní námět je zpracován do podoby pomale vyprávěného a silně staromilného filmu, který v mnoha ohledech není špatný, ale celkově vzato jsem chvílemi měl co dělat, abych film vůbec dokoukal. Herecky na nikoho z hereckých legend nemůžu říct ani popel. Naopak musím sklonit poklonu Robertovi Redfordovi a Sissy Spacek, že se takových rolí chopili se ctí. Každá z postav je ale svým způsobem něčím vysloveně zvláštní. Nevím, jestli je to tím, že čím starší osobnost jsme, tím specifičtější se stáváme, nicméně kupodivu nejdivnější tu nebyl právě Robert (i když o něm to vlastně je), ale Casey Affleck, který hraje brutálního flegmatika vyšetřovatele a všechno mu je docela u prdele. A ano...v dnešní době je velice populární točit s hereckými legendami příběhově kvalitní a pro jejich filmografii významná dramata, nicméně v tomto případě se to bohužel nestalo.

Je patrné, že režisérka v tomto filmu vypráví svůj vlastní život ženy narozené v Libanonu, ale žijící většinu života ve Francii. Zaujalo mě, jak představila život v Libanonu. Pěkná kamera nicméně vynahrazuje jinak docela nepříjemné chování lidí k hlavní herečce. Je mi jasné, že návrat do prostředí, které mi není blízké, může být velice těžké, kór, když Vám s tím nikdo nepomůže. Myslím si, že jako taková forma terapie tento film pro režisérku zapůsobil dobře. Z filmařského hlediska to ale kromě hezkých záběrů na exotickou zemi je poměrně průměr.

James Franco je z té Hollywoodské partičky takový nejčinnější a nejtvořivější. Kromě komedií často dokáže zaujmout i vážnějšími tématy a Disaster Artist je v podobně vážném duchu, i když je vlastně naprosto absurdní záležitostí. Líbí se mi ale, jak se toho chopil. Hlavní postavu ztvárnil tak, že by si zasloužil minimálně nominaci na Oskara. Dokonce i při natáčení je brán detail na každou scénu filmu, který je v tomto filmu natáčen. Ono nenatáčíte každý den film o tom, jak se natáčí film. Takže film navíc nabízí i řadu scén, které ukazují, jak se takový film, i když brak, vlastně natáčí. Určitě filmový počin, který si zaslouží pozornost a určitě bude lepší, když se podívám i na originál. Takový filmový příběh může vymyslet jenom život sám.

Natočit o sobě v dnešní době seriál si podle mě může aktuálně dovolit jen Dejvické divadlo, které je zřejmě asi komerčně nejúspěšnějším českým divadlem současnosti. Kde jinde naleznete tolik hereckých perzón a génia loci něčeho, co se zřejmě jen tak někde opakovat nebude a i v Dejvickém divadle jednou skončí. Teď to ale jde, tak proč o sobě nenatočit mírně sarkastický a silně absurdní seriál a udělat si legraci ze všech, včetně sebe? Dílů je celkem šest a na podobný úlet je to akorát. Některé díly jsou výborné (třeba Šmejdi), jiné jsou třeba totálně ulítlé (třeba poslední díl). Celkově vzato ale hodně slušný počin se specifickým humorem, u kterého se ani nedá říct, že je reklamou pro divadlo, protože popírá vše, co by správná reklama měla mít.

Ještě, že to Prince v té filmové branži tolik nepřeháněl a zůstal u té hudební. Jak je skladba Purple Rain dobrá, tak tenhle film je totální úlet. Víc, než film, je to směs záběrů z koncertů, což není určitě na škodu. Po příběhové stránce je to ale šílenost nejtěžšího kalibru, která se musí řadit mezi vztahově nechtěné legrácky, které nelze myslet vážně. Prince s knírkem a motorkou na mě nepůsobil jako největší ranař pod sluncem. Svojí životní láskou mě ale uhranout dokázal. A to nemluvím o Apollonii, ale o muzice.

Fien Troch je údajně uznávaná belgická filmařka. Osobně musím říct, že na tomto filmu je to docela znát, i když je to moje první setkání s ní. Už ten formát, jakým je film natočen, působí velice filmově. Stejně i přístup k filmu, který je natočen stylově (například záběry z mobilu) a evokuje ten náraz dvou nepochopených generací. Pokud bych něco ocenil u příběhu, tak rozhodně syrovost, bezemotivní prázdnotu a brutálnost, které jsou dány nejen jednou zásadní scénou, ale obecně přístupem mladistvých, kterým bych okamžitě dal pár facek a byl by klid. Jenže to by se příběh nesměl odehrávat na západě, speciálně v Belgii.

Lucembursko je sice malá země, ale není natolik malá jako třeba Island. Na rozdíl od Islandu ale příliš netočí filmy, když už ale něco natočí, tak by mě nenapadlo, že to bude vypadat jako podprůměrnej českej film z hlubokejch devadesátejch let. Technicky fiasko, vztahově brutální nuda. Nebejt v tom filmu stylová současná hudba, tak je prázdnější, jak čerstvě vypitej sud od piva.

Nejsem si jist, jestli jsem z Egypta zažil nějaký film, který by mě tak učaroval, jako Ali, koza a jeho kámoš. Ali totiž věří, že jeho snoubenka je převtělena do kozy, jeho kámoš pro změnu slyší hlasy z hůry. Oba jsou psychicky dost labilní a tak se vydají na pouť napříč Egyptem za sebepoznáním. Kamera je třeba naprosto skvělá. Ukazuje Egypt z té lepší stránky, i když domy, ve kterých tu herci bydlí vypadají, jak u nás ten nejhorší squat. Film vykresluje egyptské extrémy i co se týče například samotných postav a sem tam do toho dokáží zahrnout docela solidní humorné jednohubky. Jako celek jsem byl opravdu docela spokojený.

Těšil jsem se na hezký filmový zážitek s odkazem na to nejlepší z Amélie a ona to tu zazdí hlavní postava, která je totálně nezajímavá. Jediné světlé chvilky má v knihovně, kde pracuje a se svým autistickým přístupem každému návštěvníkovi dopodrobna poradí, kde co hledat, přičemž do práce chorobně přichází pozdě. Doma ale, jako kdyby se film zlomil do naprostého fiaska. Škoda, promarněný potenciál.