Tažní ptáci

Ikarův pád na druhou. Výtečné, ještě syrovější pokračování filmu, ve kterém bravurní Menšík dostává posilu v řadě dalších výtečných českých herců. Ať už je to Eduard Cupák, Josef Somr nebo Vlastimil Brodský, který tu vytváří možná jednu ze svých nejsilnějších rolí. Scéna u klavíru, ve které svádí Kára nerovný boj s pokušením, patří k těm, na které se prostě nedá zapomenout. A není jediná. Tažní ptáci jsou zkrátka další z nezapomenutelných televizních klenotů, který navíc odhaluje jak tragicky hlouboko padla televizní tvorba o 30 let později, kdz se potácí někde mezi brakem, paskvilem a klinickou smtí a to přesto, že není omezena žádnými tehdejšími mantinely. (14.09.2013)

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

Ikarův pád jsem vychválil pro jeho syrovost. Tažní ptáci nepolevili, ale ještě přitvrdili. Dějově navazují na předchozí díl, a protože v životě alkoholika existuje jen cesta dolů, příběh je smutnější a atmosféra tísnivější. Herecky jsou taktéž zajímavější. Za všechny zmíním vynikajícího Vlastimila Brodského a skvělého Josefa Somra. Vladimíra Menšíka zmiňovat nemusím. Ten si zopakoval svůj brilantní výkon z minula a znovu ukázal, jaká chyba by byla považovat ho jen za bodrého představitele komických rolí. (07.07.2017)

Ikarův pád mě kdysi nadobro rozložil. Byla jsem jako skládačka rozebraná na kousky. Uvnitř jsem se cítila prázdná, emotivně vysátá a hodnou chvíli pohroužená do vlastních myšlenek. Nedokážu zcela přesně vystihnout a vyzdvihnout tu naprostou preciznost s jakou nás pan Hubač dokázal opět vtáhnout do obyčejných lidských dramat, do našeho nitra, vytáhnout bubáky ze skříně a bojovat s nimi. O Menšíkovi se říká, že svou roli nehrál, že to prostě byl on. Z Brodského jsem rovněž cítila bezvýchodnost a zoufalé volání o pomoc. Chmurnou atmosféru trochu odlehčil hujer Somr, nicméně jsem opět padla na kolena před mistrovským dílem a před výkony herců, kteří se už nenarodí ... (05.09.2017)

Tažní ptáci jsou volným pokračováním filmu Ikarův pád. Hudebník Kára nakonec nastoupil na protialkoholní léčbu a jeho zážitky jsou vyprávěny právě tímhle filmem. Tažní ptáci jsou v mnoha ohledech ještě silnější než Ikarův pád. Již nejde o drama jednotlivce, ale o drama celé společnosti alkoholiků. Přibývají další postavy a další výtečné herecké výkony (Vlastimil Brodský!). Atmosféra příběhu je opět smutně depresivní a na rozdíl od filmu Dobří holubi se vracejí, není ani prostor, kde to odlehčit černým humorem. Boj alkoholika s jeho závislostí není vůbec jednoduchý. Cesta zpět do normálního života je nesmírně obtížná a pro někoho téměř nemožná… Lépe je dát si sakra bacha, aby tam člověk neskončil. Jsem rád, že mé zkušenosti s podobnými případy jsou jen zprostředkované právě podobně silnými snímky. Jako prevenci mohu jen doporučit. (13.12.2022)