Tažní ptáci

[3,5*]     Ešte depresívnejšie ako Ikarův pád (1977), divák tu prežíva nepríjemné, skľučujúce pocity takmer neprestajne, bez možnosti aspoň krátkej úľavy. Pokiaľ predtým hlavný hrdina  mal aspoň z času na čas normálny život a choval malú nádej, že sa z tej závislosti dostane, teraz už len prežíva v tvrdom režime liečebne s vedomím, že aj keby sa vyliečil, jeho predchádzajúci život mu to už nevráti. Prostredie liečebne je bezútešné (niečo ako Dobří holubi se vracejí bez humoru), divákovi sa naskytuje zúfalý pohľad na zúbožené bytosti, starých chlapov, ktorí stratili posledné zbytky svojej ľudskej dôstojnosti a chovajú sa ako malé deti. Menšík tu už nemá až taký priestor na svoje herectvo (o Hanzlíkovi, či Hlaváčovej ani nehovoriac), našťastie nastupuje Brodský, ktorý vo svojej role priam exceluje. "Tažní ptáci" sa mi javia o trochu slabší ako "Ikarův pád", viac z nich cítiť televízne spracovanie, nejdú až tak do hĺbky. Mimochodom, Hlaváčovej sa už ani neunúvali prirobiť šediny, takže spoločné scény s Hanzlíkom, ktorý má byť akože jej syn, pôsobia ešte úsmevnejšie. (25.10.2021)

Vynikající herecké obsazení a vynikající herecké výkony. Snímek ale celkově působí dost depresivně, stejně jako předešlý. Pokud je určen především abstinentům, aby nezačali chlastat, tak to se režisérovi Filipovi celkem podařilo. Ale pochybuji, že odradí nějakého alkoholika. Těm už většinou nepomůže ani protialkoholní léčebna. Ale jako zamyšlení o účelnosti vynakládání obrovských finančních prostředků na léčení alkoholiků dobrý. Z tohoto pohledu je film hodně nadčasový. Dnes se navíc k alkoholu přidali v doslova masovém měřítku i drogy. (23.04.2012)

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

Na televizní film je to zcela nadprůměrný počin, navíc když vezmeme v potaz dobu vzniku. V pokračování příběhu pana Káry ustupuje Vladimír Menšík jako hlavní protagonista poněkud do pozadí a zdatně mu sekunduje Vlastimil Brodský. Zejména v úvodu filmu se jedná spíše o kolektivní pohled, který se pak střídavě i společně zaměřuje na tyto dvě ústřední postavy. Těžko říct, čí osud je pohnutější a hlubší. Vzniklo vynikající dílo, které je stále aktuální a stále udivuje diváky svým lidským pojetím. (19.05.2018)

Ikarův pád jsem vychválil pro jeho syrovost. Tažní ptáci nepolevili, ale ještě přitvrdili. Dějově navazují na předchozí díl, a protože v životě alkoholika existuje jen cesta dolů, příběh je smutnější a atmosféra tísnivější. Herecky jsou taktéž zajímavější. Za všechny zmíním vynikajícího Vlastimila Brodského a skvělého Josefa Somra. Vladimíra Menšíka zmiňovat nemusím. Ten si zopakoval svůj brilantní výkon z minula a znovu ukázal, jaká chyba by byla považovat ho jen za bodrého představitele komických rolí. (07.07.2017)