Killing Ground

Prožít pěkný romantický čas v australské přírodě je pro mladý pár ideální plán následujících dní. Nečekali žádnou společnost, ale u vody je nakonec postavený i jiný stan. Je ovšem prázdný. Idylku lehce naruší noční návštěva divokého prasete a už docela dost zkomplikuje píchlá pneumatika. Zároveň sledujeme o pár desítek hodin starší příběh osazenstva druhého stanu, kdy společným jmenovatelem obou skupin výletníků je duo místních násilníků. Režisér Damien Power rozhodně nezklamal, poměrně chytrý námět předložil u své prvotiny i aktuálního (2022) dobře přijatého thrilleru No Exit. Sledujeme osudy páru, jiná časová linie zobrazuje, co se stalo druhé rodině. Mezery se postupně zaplňují, napětí začíná stoupat. A přichází prostor na fyzické i psychické mučení, na „tradiční“ chyby i zbabělé kroky. A výsledkem je poměrně intenzivní „co bych asi dělal já“ divácký zážitek. (14.03.2022)

Náročný hororový divák, kterému povrchní australské survivaly z dílny Grega McLeana nemají co nabídnout, může konečně zbystřit, jelikož Killing Ground zcela odmítá převládající subžánrové postupy. Nelineární narace se dvěmi časovými rovinami a jejich pozvolným prostorovým překrýváním výrazně napomohla rozvinout přítomné napětí. Režisér Damien Power se však prezentoval i jako znamenitý scénárista a obohacuje příběh o nevídanou míru psychologického realismu, kdy se zaměřuje na vnitřní pochody postav, jejich morálku či výčitky svědomí. Úvod naštěstí není uspěchán, takže se o postavách dozvíme dostatek informací na to, abychom si je oblíbili a záleželo nám na jejich osudu. Ze snímku vyzařuje opravdovost, divák je konfrontován s autentickou skutečností, což zásadně umocní jeho výsledný prožitek. Přítomné násilí překvapí svou syrovostí a sugestivností některých scén, jako například u implikovaného znásilnění. Během projekce hororu Killing Ground jsem pociťoval hluboké znepokojení, které si místy prorazilo cestu až do mých kostí. Jakožto zdejší hororový expert takovému intenzivnímu prožívání čelím opravdu málokdy, a proto snímku zcela po zásluze uděluji slabších pět hvězd a autoritativně ho označuji za jeden z nejlepších hororů roku 2016. (25.07.2017)

Od doby Plivu na tvůj hrob jsem již zhlédla pár filmů, které se zabývají tématem pošahaných a zvrácených vidláků, jejichž koníčkem je vybíjet si své choutky na místních turistech. Tady jsou chlápci pouze dva, ale zato je to opravdu dvojka k pohledání. Člověk si řekne, že jsou něco mezi "fuck buddies", a Harrym a Marvem na "killing spree." :) Aaron Pedersen coby German a Aaron Glenane coby Chook předvádějí výborné výkony. Člověk by jim to všechno klidně i uvěřil. Snímek se v daném žánru docela vymyká zažitým klišé. S násilníky i s jejich obětmi se setkáváme v úvodu snímku, takže divák od začátku zná identity hlavních postav. Většinou se magoři schovávají v lesích a jsou odhaleni až později. Člověk tak jen může čekat, nakolik budou oběti důvtipné, chytré a jak silně budou mít vyvinutý instinkt přežít. Stejně jako čeká, nakolik šáhlí a krutí k nim budou jejich trýznitelé. Snímek dokáže skvěle pracovat s atmosférou a zejména s kamerou. Příběh se odvíjí ve dvou časových liniích. V jedné sledujeme mladý pár, který se přijel utábořit na zdánlivě idylické místo, a v té druhé sledujeme rodinu s malým děťátkem, která tráví čas na stejném místě a jen čekáme, jak krutý byl jejich osud. Krásné lokace Australské přírody ve mě zároveň vzbuzovaly neklid již od začátku filmu. Na podobných místech se může odehrávat jak nezávislé drama, tak boj o přežití. P.S. Ten malý byl stejně borec. I hope he is OK... (14.01.2018)

Velice slušný survival mi Australané připravili. Zpočátku jsem měl o filmu velké pochybnosti, bál jsem se, že půjde o australskou variaci na americké rádobyhorory s vidláckou tématikou, ale byl jsem překvapen hned několikrát. Snímek se nečekaně podrobně věnoval jednotlivým postavám, nebyl postaven na zobrazení tupého násilí, tvůrci si velice dobře poradili se dvěma časovými osami a finále mě opravdu potěšilo. Jen by mě zajímalo, jestli měla Sam u sebe v poslední scéně svůj "švýcarák". Doufám, že ano... (30.08.2017)

trochuSPOILER: Prolínání se dvou časových rovin je parádní osvěžení na poli nejen hororové tvorby, jen bych to celé nevidění-se ještě trochu protáhl. Dost dobře by například fungovala scéna kdy jde Sam k autu, za ní škobrtá chlapec ale při návratu do stanu ho ještě nenajde, chápu že předchozí prolínání nefungovalo tímto principem, na scéně nikdy nebyla postava ze skupiny A a B zároveň, ale bylo by to zajímavé stupňování způsobu vyprávění. Postavit celý film na tom, že mladej pár tráví čas na místě kde jinou rodinu popravili a kolem pobíhají duchové, které vidí jen divák, tedy bez jakékoli interakce s živým světem, to by bylo za pět. Asi jsem už trochu vyměknul a třeba scéna s plechovkou mi nedělala vůbec dobře. Ale co na plat, beztak je to vydařená věc, magoři nepůsobí jako výsledek redneck kultury, oběti se taky snaží vyhýbat nelogickým krokům poplatným žánru, takže jim můžu beze studu fandit. Zkrátka solidních 88 minut. (03.08.2017)