Killing Ground

Mladý pár oslavuje nový rok v lese, u vody, kdesi v nějakém vidlákově, půlnoc zaspí, takže si přetočí hodinky o 5 minut zpět, odpočítávají, dají si pusinku a jdou zase spát - kvalitní silvestr. Potěší originální příběh ve dvou dějových linií, solidně nepříjemná atmosféra a tím to vlastně u mě skončilo. Napětí je zde nulové, na nikom mi nezáleželo, téměř nikdo mi nebyl sympatický, Gore tu není vůbec, scény znásilnění také nebyly ukázány (jsem už v tomhle rozmazlený) a to mimino mi bylo upřímně u prdele. Na Australský lesní hixplo hodně slabé a zítra už si na film ani nevzpomenu. (16.09.2018)

Pekne nakrútený survival. Príbeh sa opäť odohráva súčasne v minulosti, kde uvidíme ako dopadne jedna nešťastná rodinka, a v prítomnosti, kde mladý párik bojuje o život. Je to taká naháňačka s dvoma protivnými lovcami, ktorí si radi zalovia na živý terč. Asi najväčším mínusom je pomalý rozbeh a trochu dementné správanie jedného zo zabijakov. Ešte že sa tam neobjavilo podľa skutočnej udalosti. Taktiež strčiť do toho diania mimino mi prišlo ako trochu zbytočný ťah, ktorý mal divákovi najskôr len zabrnkať na city. Aby bolo komu držať palce? Najväčšiu silu snímku vidím v kladných postavách, s ktorými sa dá súcitiť. Nie je to horor, pred ktorým by som padol na kolená, ale naháňačky po lese ma stále bavia, a tento rok je to určite jeden z tých lepších prírastkov. (24.07.2017)

Rodinná pohoda s dospívající dcerou a děťátkem vs. aussie redneck hovada. Kruté drama nejprve o dvou časových rovinách, které paralelně gradujou k o to intenzivnější tragédii, a následně nepředvídatelně probíhající boj o přežití. Střihově promyšlené, audiovizuálně minimalistické. Z chladu a klidu, jakým je film vprávěn, jde o to větší mráz po zádech. Exploitation scén jsme ušetřeni, přesto se nám u jiné scény zastaví dech, jako už dlouho ne. (21.10.2018)

V životě skoro každého alespoň trochu promiskuitního a rentabilně smýšlejícího muže jednou nastane okamžik, kdy zjistí, že je daleko jednodušší, ekonomičtější a zcela bez marginálních následků prostě si vyhonit a jít spát. Před takovým randem s pravačkou si totiž nemusíte holit koule, vytrhávat chlupy z nosu, cákat se předraženýma feromonama od nějakého francouzského teplouše, ani si pak strkat nitrák pod jazyk, kdyby se na vás figurantka snažila udělat dojem. Navíc ušetříte pěkných pár Smetanů za všechny ty večeře a kina, nikdo se k vám ráno nechce stěhovat, aby se stal generálním manažerem vašeho volného času, neomezeným uzurpátorem vašich kreditek a po tajném vysazení antikoncepce matkou kurevsky drahých nežádoucích konsekvencí vašich avantýr. Také dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by pravačka někoho s kyselým xichtem nutila zvedat na hajzlu prkýnko, mýt si každý den nohy, dávat nádobí do myčky, uklízet ponožky ze sedačky, týdenní svršky ze svého oblíbeného odkládacího křesla nebo shazovat panděro. Pravačka rovněž nikdy nepičuje a nevydírá upíráním základních potřeb, pokud se vrátíte zchvácený z práce v čase „zcela neakceptovatelném pro „normální rodinný život““, ani vám žárlivě hned ve dveřích neočichává přirození a nesjíždí lupou cizí vlasy na kvádru, když přijedete ze služebky, na které jste ji pro samá složitá jednání neměl čas zvedat telefony a řešit „životně důležité“ totální kokotiny. Nebo je zde druhá varianta, prostě se na všechny ty dobré rady vysrat a vzít pak tu panovačnou krávu do Austrálie kempovat. Disponujete-li rychlýma nohama a dostatečně pevným charakterem, máte tam docela slušnou šanci, že nějaký páreček retardovaných vidláků váš problém elegantně vyřeší a vy z toho vyváznete se zdravou pravačkou a poučením, nedělat už příště pičoviny. Problém ale je, že pokud jsou ti burani takoví nezáživní, málo úchylní a nedostatečně brutální ňoumové, a vy navíc strávíte poměrně dost času tupým čuměním do buše, než na ně vůbec narazíte, může to být nakonec celkem pruda a vy se odtamtud budete vracet sice osvobozen, nicméně značně znuděn. No selaví, většina důležitých rozhodování v životě vesměs probíhá výhradně mezi menším a větším zlem. Jako například v případě dilematu při hodnocení tohoto filmu. Když prostě nejsou k dispozici solidní čtyřky, jsou pak lepší pevné dvojky nebo trochu povislé trojky? A není to vlastně v konečném důsledku jedno? (08.09.2017)

Tak trochu nevydařený campingový pobyt v buši. Nečekejte ovšem něco tak drsnýho a syrovýho jako třeba slavný britský Eden Lake, tihle Australáci zvolili jinou filmovou řeč - ospalé pomalé tempo se zajímavým střihem a opravdu dlouhou předehrou před hodně decentním exploatačním finále. To bych já osobně považoval spíš za plus než mínus, pomalý filmy mi většinou sedí. Ale neseděli mi pan doktor a jeho nastávající. Zatímco hippie rodinka z první dějový linie mě zajímala, vzbudila moje sympatie a následně i soucit, páreček zaláskovaných měšťáků mi byl od začátku protivnej, svými xichty i kecama, hlavně ten chlápek. Jo, chápu že měl bejt vykreslenej jako srábek, kterej ani neumí vyměnit rezervu, ale čeho je moc... (SPOILER) Zaprvý jsem soptil, když nechal ležet na zemi kulovnici u chcípajícího aboridžinskýho mulata (šmarja i když neuměl střílet, tak použít by jí snad nějak zvládl). A zadruhý tehdy, když srazil na zem nadrženýho blonďáka a vzápětí začal utíkat pryč. Kristepane tyhle scény mě fakt derou - i když se třeba neumím prát, tak mu aspoň v tom momentě třeba narvu prsty do vočí, nebo prokousnu krk, nebo tak něco, prostě se ho budu snažit vyřadit... Blbec. A nejvíc mě naštvalo, že taková hnida to nakonec přežila. Nejlepší scéna - budoucí pí doktorová jde k autu a za ní se na několik nekonečných vteřin mlčenlivě objeví potácející se polomrtvé batole, fakt síla. (24.07.2018)