Juha

Kaurismäki ve svém, po všech stránkách odvážném unikátu dokazuje, že k velkému kinu není třeba finančně náročných technických vymoženin. S patřičnou drzostí se vrací ke kinematografickým kořenům a zdárně používá všech klasických prvků němého filmu. Upouští jen od silných make-upů a přehnaných grimas. Obrazy, stylizace a pohyby vystihují všechno a předčí i prostý, melodramatický příběh a vsuvky s nápisy. Dlouhé dialogy beztak nebyly nikdy doménou jeho filmů. Mně se Kaurismäkiho lakonická filmařina velmi zamlouvá. Ani Juha není výjimkou. Ač nechybí pověstná ironie, tak na mě působí dojmem, že nemá v úmyslu zesměšnit němou éru, ale poklonit se tvůrcům této doby. (31.08.2011)

Dodnes som nevidel žiaden film od Akiho Kaurismäkiho, ale videl som hodne veľmi dobrých nemých filmov. Pobavilo ma označenie filmu Juha za "poctu nemému filmu". Vizuálom Juha naozaj pripomína množstvo nemých filmov, unikol mi však zmysel nakrútenia filmu v roku 1999. Koho má osloviť, akej cieľovej skupine je určený? Myslím, že v určitých prípadoch je vhodné aj v súčasnosti zvoliť čiernobiely materiál, dokonca ojedinele aj vynechať dialógy, ale týmto prípadom Juha nie je. Dve hviezdičky v tomto prípade, okrem obvyklého zmyslu, vyjadrujú aj nádej, že sa v budúcnosti stretnem aj s výrazne lepšími dielami vychýreného fínskeho režiséra. (03.04.2017)

Juha-čiernobiela nemá dráma, ktorá je perfektne doladená a vyfarbená hudbou. ' Human trafficking' v nemom filme :) Prostredie deja vsadené do čias majora Zemana... Starí, slizkí, ulízaní oplzlíci, hnusné kurvy a chlapík so sekerkou. Je to síce len na jedno zhliadnutie, ale rozhodne nesklame. A tá hudba je skutočne fantastická! (19.02.2009)

Se vší úctou nepovažuju Juhu za plnohodnotný Kaurismäkiho celovečerní film, ale "jen" za jeho jakousi libůstku, hříčku pro radost. Jednak je to ale pouze můj názor, druhak je to hříčka tak velkolepá, že člověk uvyklý moderním zvukovým filmům nestačí žasnout, kolik emocí a "slov" se dá vyjádřit černobílým němým retro filmem s nemnoha občasnými titulky. Dopomáhají k tomu nejen výborné, stylově expresivní výkony tří hlavních herců, ale i silná hudba (třeba krásný chanson 'Le Temps des Cerises' v podání bordelmámy, nebo celý dramaticky silný závěr). Dílko smutné, ale (možná paradoxně) i milé a hezké. (24.06.2016)

Abel Gance alebo Erich von Stroheim by zrejme nakrútili podľa tejto predlohy štvorhodinový emocionálne vyčerpávajúci epos a možno ma tak niekde vzadu v hlave aj škrie, že tak neurobili. Aki je ale k dnešnému divákovi milosrdnejší a aj na dosť krátkej ploche dokáže urobiť pre príbeh všetko, čo je v jeho silách. Je tu cítiť aj niečo z Vertiga alebo Lyncha, ale to je možno iba náhoda. Fíni proste vedia destilovať a destilovať a destilovať a výsledok, či už vodka alebo film, v tej ich zime dostatočne zahrejú. (28.03.2017)