Vzpomínky na lásku

Na podobné filmy je z nepochopitelných důvodů lepší koukat o samotě. Člověk pak má jistotu, že se do příběhu zcela ponoří, nechá se jím obklopit, a dokáže naplno cítit emoce, které ze snímku prýští jako krev z rány do srdce. Já se na tento "CSFD nejvíc nejubrečenější film" díval s blízkým člověkem, a dopředu jsem anotoval potoky slz, které nás nejspíše čekají. A to jsem neměl dělat - stejně jako jsem neměl číst každý druhý komentář zde, ve kterých se to slzičkami jen hemží. Jistě, bulvy mi zvlhly jedna radost a je to neuvěřitelně dojemné a smutné, ale příště, když se budu chtít rozplakat, si radši pustím My Chemical Romance a jejich album z roku 2006, to mě v písničcce I Don´t Love You vždy spolehlivě složí na kolena. No nic.. film režiséra H. Leeho je velmi pěkně natočený a je na něm dobře vidět, že jej nevytvořili amatěři, ale to je vedle neobvyklého příběhu asi tak všechno. Herci se sice snaží a snímek se tváří, že se neustále něco děje (jak postupují léta), jenže to je omyl. První hodina je skvělým story o znovunalezené lásce, jenže dalších třicet minut až do zvratu je z mého pohledu jen "dobře natočenou nudou". Ne, že by se mi na A Moment to Remember něco extra nelíbilo, jen jsem se nebavil zdaleka tolik, jak jsem čekal. A konec mne neodzbrojil :-), takže jsem i mírně zklamaný. Nicméně s hodnocením 88% (20.11.2009) se ztotožnuji, jen to prostě není na maximální rank. (20.11.2009)

Ok, jsem připravený, že teď si to slíznu za to, jak hodnotím tenhle film, ale nechte mě to vysvětlit (nebo se o to alespoň pokusit). V době, kdy jsem se registroval na tento server, jsem prakticky neznal jiné filmy než ty americké (aby taky ne, když mi bylo… to raději ani nebudu zveřejňovat…) a když jsem se zde začal rozhlížet, upoutaly mě čtyři asijské filmy, které jsou podle mnohých špičky ve svém (asijském) oboru. Sedm samurajů, My Sassy Girl, Old Boy no a ještě tento snímek. (Snímky jsou v pořadí, v jakém jsem je viděl za sebou). Sedmi samurajům jsem dal (i přes stopáž) plný počet, protože mě tento snímek bavil. Filmu My Sassy Girl jsem dal tři hvězdy, protože jsem nepochopil, co na tom všichni vidí (navíc mi přišlo, že ten film musí mít tak čtyři hodiny, jak mě některé části nudily). Snímku Old Boy jsem dal za čtyři, protože jsem byl překvapený a nebyl jsem připravený na něco takového (a navíc už tenkrát jsem věděl, že si ten film ještě jednou dám znovu). No a konečně se dostávám k A Moment to Remember. Jak rád bych napsal, že mě tenhle film přesvědčil o výjimečnosti asijské kinematografie, ale nejde to a musím říct, že tento snímek je pro mě (co se týče zklamání) stejný, jako právě My Sassy Girl. Tentokrát jsem alespoň pochopil, co na tom všichni vidí, bohužel ale, se mnou tenhle film neudělal prakticky nic. Ano, bylo tam pár silnějších scén, to uznávám. Ale nic, při čem by mi projel mráz po zádech nebo při čem bych začal slzet. Navíc mi přišlo (za tohle to schytám, ale napsat to musím) že hudba a některé dialogy zněly jako z nějaké (pod)průměrné argentinské telenovely. Možná je to tím, že jsem neviděl Director's Cut, ale normální verzi, to nevím, ale jedno vím jistě. Nebudu se obtěžovat sháněním si DC verze, tenhle film mě nepřesvědčil o tom, že bych mu měl věnovat ten čas a myslím, že ta necelá půlhodina s tím filmem zas moc zázraků neudělá. 60 % s tím, že od asijských filmů od této chvíle už nečekám nic. Tak a teď hurá do mě, kameny pěkně do ruky a dál to znáte… :-) (18.07.2011)

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)

Ako opísať slovami neopísatelné? Skúsim začať holými faktami. A moment to remember je romantická melodráma, ktorá svoju inšpiráciu čerpá z japonského seriálu "Pure souls" z roku 2001. A ďalej už vážne len ťažko nachádzam slová, ktoré by vystihli emociálny dopad tohto filmu na mňa. Veľmi hmlisto sa to dá prirovnať k nasledujúcemu: to čo My Sassy girl znamená pre žáner teenagerskej romantickej komédie, to čo Classic pre žáner čistej romantiky a Bin-jip pre skvelý mix "transcendentálnej lovestory", tak presne to isté je A moment to remember pre spomínaný žáner melodrámy. Nadpozemsky krásne rozohraná romanca v prvej časti rozvibrovala moje srdce do tých najkrajších ľúbostných akordov, pričom som vedel, že scenáristi vytiahnu v druhej časti zákonite nejakú peripetiu. Môžete to nazývať citovým vydieraním a možno budete mať aj pravdu. Ale viete čo? Je mi to vážne úplne fuk, pretože ani sebacynickejšie pošklebovanie aj toho najchladnejšieho "psieho čumáka" mi nikdy nezoberie tú záplavu neopísateľné príjemných, smutných a dojemných emócií zo sledovania tohto filmu. A ešte dačo. Ešte pri žiadnom filme som tak túžobne neočakával z úst hlavného hrdinu tú najznámejšiu vetu: "사랑 해요". P.S. Dlhšia Director´s cut verzia predstavuje ešte o 30 min. dlhšieho a silnejšieho prúdu tých najkrajších citov, ktoré dokáže naše srdce vylúdiť a podobne ako kratší zostrih je príkladom DOKONALEJ melodrámy. (08.03.2005)

(Director's cut) Bolo pre mna takmer nemozne tento film dopozerat. A nebolo to koli dlzke, ani koli tomu ze by film bol nudny, ci nebodaj zly. Bolo to koli tomu, ze poslednych dvadsat minut filmu som pozeral zo zovretym hrdlom a slzami v ociach. Ten nadherna cistota uprinost a krasa bez akehokolvek patosu ci klise, sposobili to, ze tie posledne dve slovicka vo filme, ktore som vedel ze nakoniec pridu sposobili to, ze som sa skutocne rozplakal. Nadherne je, ze so nemal ten pocit ako pri niektorych filmoch, ktore divaka vydieraju nasilu. Nie skutocnou hlbkou, ale scenami, ktore zarucene funguju. Nie v tomto pripade. Tu su emocie cire, uprimne, nutia vas pribeh brat ako nieco, co sa skutocne stalo. Ta vobec najkrajsia romanticka drama, aka bola kedy natocena a zaroven jednen z najlepsich filmov ake som kedy videl. (10/10) (12.08.2007)