Pořád jsem to já

Vděčné téma z ranku malých lidských tragédií, tentokrát o rozpadu osobnosti. Obsahuje několik užitečných rad, které je dobré si zapamatovat dřív, než se Alzheimer zeptá na naše vzpomínky, můžeme si alespoň na krátký čas namlouvat, že projevy plíživé nemoci lze oddálit, ne však přelstít, on je tím, kdo určuje chaotická pravidla přesto, že se nemůže pochlubit diplomem z věhlasné univerzity... Ani přes silný motiv se necítím hlouběji zasažená, možná pro dokonalé pozadí v roli předskokana, možná pro konejšivé dárkové balení ztráty lidské důstojnosti. Mnohem silnější zážitek z Písně pro Martina tak pro mě zůstává nepřekonán. Trefně se i za mě vyjádřil dzberry. (17.02.2015)

„KÉŽ BYCH MĚLA RAKOVINU"… /// Od samého úvodu můžeme sledovat, jak se padesátiletý profesorce lingvistiky Alici, postupně mění život. Nastupující demence nezasahuje pouze ji, ale je testem pro veškerý rodinný vazby. Připravte se na smutnej příběh, kterej nutí k zamyšlení, co by bylo, kdybych já… Je poznat, že Richard Glazer uplatnil svoji zkušenost s onemocněním mozku. Ovšem filmu vládne Julliane Moore. Minimálně nominaci na Oscara by měla mít v kapse. Až pak je tu příběh, a jako třetí v pořadí stojí za zmínku Kirsten Stewart, jejíž hereckou kariéru obdivuju stále víc a víc. To jsou tři důvody, které dělají film lepším a kvůli kterým stojí film vidět. Rozhodně si připravte kapesníky. Minimálně kvůli jednomu z nejdojemnějších filmových proslovů. Tohle se nemusí prožít, tohle stačí jenom vidět, /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Ještě jsem to já“, kterou napsala Lisa Genova v roce 2007, neznám. 2.) Stará se přestala vymlouvat na bolest hlavy, ale na to, že zapomněla. 3.) Thx za titule ,,jakubik.v“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.01.2015)

Dokonalá Julianne! Tahle role pro ni byla jak šitá na míru a bez ní by byl zážitek ani ne poloviční. I přes velmi smutné téma na mě film působil pozitivně (např. proslov hlavní postavy, přístup rodiny) a konec jsem přeci jen čekala trochu jiný... Doporučuji, jedná se o herecký a psychologický zážitek, který si budete dlouho pamatovat, ať už chcete, nebo ne. (06.02.2015)

Všetko okolo Julianne, teda Alice, bolo bezchybné. Jediná škoda je, že sa nenechalo viac priestoru aj vedľajším postavám. Alicina choroba sa netýka totiž len jej samotnej, z veľkej miery ovplyvnila aj ich životy. Ich pocity, vysporiadanie sa so situáciou, hnev-súcit-pochopenie, to všetko tam bolo len veľmi okrajovo. Veď ak matka/manželka pred vašimi očami postupne začne zabúdať vaše mená, tak to s vami predsa riadne zahýbe. No aj napriek tomu, vďaka výkonu Julianne Moore stále veľmi dobré. Z fleku by som jej za tento výkon dala Oscara. (16.01.2015)

Oscarová sezóna se pomalu ale jistě hlásí o slovo a tohle drama o rozkladu lidské osobnosti a kompletní ztráty kontroly nad sebou samým je poměrně silným výkopem, který z hlavy jen tak nedostanete - na to má až příliš reálné kontury. Julianne Moore zlatého plešouna pravděpodobně nedostane, ale minimálně ta nominace je jistá a z Kristen Stewart se vyloupla neskutečně silná herecká opora. (28.11.2014)