Shizle

Pes Zachránce je důležitý hlavně po straně příběhu. Jako první totiž využívá zvíře, konkrétně psa, jako hlavního hrdinu filmu a zároveň bývá citován jako první snímek, který přinesl emotivní rozměr do kinematografie. Další ojedinělostí vzhledem ke své době, kterou Rover přináší, je typ střihu, který na sebe navazuje, a tak se tvůrci daří velice věrně popsat lehce repetitivní cestu živého stvoření z bodu A do bodu B.

Rok po francouzské Cestě na Měsíc přišla Amerika s Velkou Železniční loupeží. Obrovský hit a zároveň prapočátek westernu, který byl na svou dobu velice akční a lehce experimentoval s kamerou. Krásné kulisy, ucházející příběh a finální probourání čtvrté stěny v podobě střelby do kamery, dělají ze snímku další malý krůček v květnaté historii filmu.

Do roku 1902 se po skoro celém světě experimentuje s "filmem" jak jen se dá. Bratři Lumiérové a pár dalších nadšenců vytváří nekomerčně a s čistým úmyslem nejrůznější "pra-filmy" vyobrazující běžné činnosti (lidi vycházející z továren, běžící lidi, běžící zvířata, lidi v zahradách, přijíždějící vlaky,...), které ale postrádají veškeré aspekty toho, co my dnes nazýváme filmem. Tyto dokumentární snímky totiž nemají téměř žádný scénář, tudíž žádnou zápletku ani náznak jakéhokoliv děje. Právě proto pro mě osobně s největším pokrokem v kinematografii přichází až francouz Georges Méliès, a to právě v roce 1902 s prvním nedokumentárním sci-fi snímkem, Cestou na Měsíc. Já jsem viděl ručně barevnou verzi filmu, která byla v roce 1993 nalezena na jednom francouzském statku poté, co si všichni mysleli, že je nenávratně ztracená. Po nalezení byla deset let restaurována a následně slavnostně promítána na festivalu v Cannes. K mému překvapení jsem měl při sledování i po neuvěřitelných 122 letech od vzniku filmu husí kůži po celém těle, a to jsem ani nemusel vnímat onen minimalistický příběh. Surrealisticky a snově vypadající prostředí měsíce, které obklopují krásné dobové kulisy, výtečné masky a okouzlující ruční barevnost, je i po takové době zcela odzbrojující ať už svým čistým řemeslem, geniálním nápadem nebo nepředstavitelným historickým významem. A když vezmeme v potaz triky, které zde Méliès použil, nedá se ona zásadnost pro kinematografii popřít ani nijak zjednodušit. + Záběr na měsíc s raketou/patronou v oku je jedním z nejlepších, co jsem kdy viděl.