Malarkey

Nápad by byl za milión. A kdyby se toho chopila vizuálně zručná ruka, mohlo to být stejně tak dobré jako Karlík a továrna na čokoládu. Jenže zatímco Tim Burton je génius doby, Jerry Seinfeld naverboval stand up komičky, které z námětu udělali klasickou komediální frašku. Docela trága.

Popravdě nevím, jaký rozdíl v tom hledat oproti Toulavé kameře. Nicméně i zde se setkáte s pěknými reportážemi (když nepočítám fakt, že ze začátku měli podobné, neřku-li stejné, reportáže jako v Toulavce) a tak se z tohoto pořadu stala další stálice nedělního rána. Jen, kdyby si Prima odpustila po těch deseti minutách reklamy. Do 25 minutového pořadu se to úplně nehodí, ale soukromá televize je soukromá televize.

Talentovaný pan Ripley v seriálovém provedení a audiovizuálním černobílém opojení. Přiznám se, že původní film jsem si už moc nepamatoval. I proto jsem si možná o to víc tento seriál užil. Netušil jsem totiž díl za dílem, co dál se bude dít. A že tady se, vzhledem k výkonu pana Ripleye, dít může naprosto cokoliv. S tou fantastickou kamerou, která si geniálně pohrávala s atmosférou nejen jižní Itálie, ale i s tamními architektonickými detaily, jsem to tvůrcům sežral i s navijákem. Po dlouhé době opravdu hezká filmařina. Ve všech ohledech.

Hodně nápadité a zřejmě to díky tomu vyhrálo cenu za nejzajímavější námět posledního měsíce na Netflixu. Sobíka je totiž všude plno. Zároveň ale také skákající mezi žánry tak výrazně, že to námět nakonec i vytrestalo. Z podstaty věci se totiž jedná o drama o stalkingu. Jenže se do toho fušuje životní příběh jednoho zoufalce, který vměstnal znásilnění a drogy do nejzajímavější epizody celého seriálu, která ale zároveň se samotným dějem nemá nic moc společného. Zbytek se pak dost opakuje a dokud nedojdete k finální katarzi v posledních minutách poslední epizody, zjistíte, že se tu hlavní postava pořád plácá ve sračkách a vlastně z nich ani vylézt nechce.

Další z řady typických českých komedií, které jsou hrozné, ale lidé je zřejmě milují. Tak moc, že jsou několik dní za sebou mezi nejsledovanějšími filmy na Netflixu. A nebo je to jistá sebetryzna našeho národa. Ostatně jako v mém případě, kdy jsem si film se zájmem taky pustil. Slavného tenistu Koháka totiž nevidíte každý den. Ale vtipné to stejně moc není.

Atmosféra legendárních mysteriózních Purpurových řek se tu mísí s takovým, dnešním young adult hororem, kde hned v prvním díle Vám vysvětlí, proč je francouzská mládež napříč Evropou nejméně oblíbená. Na hlavní postavy si ale ve výsledku docela zvyknete, a to i přesto, že jsou střelené, divné a ulítlé. A navíc dojde i na naprosto zbytečnou gay scénu, která by asi v podobně laděné hororové kriminálce západního charakteru chybět nejspíš už ani nemohla. Pro tu atmosféru, perfektní prostředí alpského podhůří a zajímavý námět ale stojí za to tenhle seriál zkusit. Dokonce bych i řekl, že to má na úkor žánru docela solidní finále. Pokud tedy víte, do čeho jdete, musíte být spokojeni.

Star Wars variace na obilný program sovětské pětiletky. Humus a Snyderovo filmařské dno. Jediné plus je záporák Ed Skrein, který jediný se s tou rolí záporáka nesral a je to fakt humusák. Vzít zemědělcům obilí, to je v epickém sci fi fakt hnus. A ano, od prvního dílu se to vlastně příběhově vůbec neposunulo.

Jednou za čas se na Netflixu objeví film, který je zde hodnocen spíš průměrně, ale já jsem z něj naopak nadšený. Stává se to málo, ale o to větší nadšení z podobných filmů mám. Jeden takový zážitek mi připravil film Nádherná hra. O mistrovství světa bezdomovců jsem neměl ani ponětí, ale tvůrci to tady napojili na různé smutné příběhy tak hezky, že na to byla od začátku do konce radost koukat. Navíc Bill Nighy v roli trenéra byl prostě boží.

Je to přesně to, co si pod tím představíte – příběh rozhovoru, který na britských ostrovech opravdu může být považován jako rozhovor dekády. Takže jednoznačně anglické téma a pro ostatní spíš zajímavý pohled na žurnalistiku a jednu dobře odvedenou práci. Ale bez napětí a nijak zásadních hereckých výkonů.

Kolem tohoto filmu jsem na Netflixu neustále potichu našlapoval. Nezdálo se mi to, vypadalo to hrozně už v té aplikaci. Jenže jsem nějak měl pocit, že kombinace fantasy, drama a romantický nemusí být úplně shit. Dokonce i první scéna mi přišla docela dobrá. Taková stylovka s dobrou epickou hudbou. Jenže když se rozjedou cukrkandly a vztahy jak ze Stmívání a původně zajímavý hudební námět slyšíte už po sté v další z mnoha přecitlivělých scén, musí Vás to zákonitě začít pekelně srát. Každopádně dobře, svoje diváky to asi mít může. Hlavně teda dnešní citlivou generaci. Jinak nechápu, na koho jiného tu tvůrci cílí. Slzotvůrce je totiž hrozná sračka. Dlouho mi u filmu nebylo tak trapně.