Noc živých mŕtvych

Naprostá klasika, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí po letech. Chápu výtky mnohých, které zde čtu, jako například že se většina postav zombíkům takřka nebrání (a celkově se nechovají příliš logicky, s výjimkou černocha) a že samotní zombíci nevzbuzují příliš respekt, ale podle mě to ty lidi hodně hodnotí dnešním pohledem, což je škoda. Ten černobílý obraz podle mě nemá chybu, stejně tak výtečný soundtrack, a v mnoha momentech to je fakt strašidelné, což se o spoustě současných hororů říct nedá. Samotné vysvětlení původu zombíků je zde sice k smíchu - ve filmu doslova zazní, že veškeré dohady se točí kolem satelitu vypuštěného k Venuši, který se na Zem už nikdy nevrátil, dlouho kroužil kolem Venuše, dokud ho NASA dálkově nezničila; vědci zjistili, že vydává záření velké intenzity a toto záření je nakonec zodpovědné za probíhající vraždění, protože dávka záření z vybuchlého satelitu byla tak silná, že v daných podmínkách mohla pravděpodobně vyvolat mutace - ale i nad tím velkoryse mávnu rukou, protože mě ten film svým drsným závěrem znovu dostal, podobně jako když jsem ho viděl kdysi ve Varech na půlnoční projekci. (12.08.2019)

Tenkrát to v kinech musel bejt fakt nářez a být vlastníkem osamnělé farmy jistě bych se večer rozhodl přespat raději v hotelu ve městě než jet domů a bát se každýho stínu venku. Tohle je zkrátka začátek té dlouhé řady zombie hororů, které kupodivu dnes už tak nefungují, protože jsme stále otrkanější...Chrchlající mrtvák za dveřmi už dnes není nic tak neobvyklého čeho by se divák leknul, to už jich musí být aspoň celé město nebo celý stát aby se o tom dalo točit... Tehdejší černo-bílé zpracování tomu dalo ještě něco navíc. * * * * (22.01.2012)

Byl jsem mile překvapen, protože tento snímek očividně opravdu nestárne. Atmosféra strachu byla občas přímo hmatatelná, a stylová akční kamera musela být na tehdejší dobu také menší revolucí. Postavy nebyly zase tak ploché, jak by se na první pohled mohlo zdát: nejlepší byli bezpochyby snaživý černoch a šokovaná krásná blondýnka, prostě jsem jim to zbaštil. Romero natočil velmi dobrý horor, a to už taak dávno. Nutno podotknout, že všemu ještě nasadil korunu hutný konec. (29.03.2009)

Night of the Living Dead jsem paradoxně viděl z Romerova zombie seriálu jako poslední, a musím teda říci, že svůj debut se mu zatím překonat nepodařilo. Je pravda, že některé momenty už dnes působí trochu směšně, stejně tak jako chování postav, ale svou atmosféru film stále má (půlnoční projekce mu jistě pomohla). Moc se mi líbilo, že hrdinové získávali informace z televizního a rádiového vysílání - připadalo mi to dost reálné a vzpomněl jsem si při tom na povodně z roku 2002, kdy jsme čekali na nejnovější zprávy stejně nedočkavě jako oni. Vyzdvihnout se musí závěr, ten se totiž opravdu povedl (ačkoli má své logické mezery). Horror movie of the Year (30.11.2008)

USA päť cólov pod zemou. Americká zástava hrdo veje nad pustým cintorínom. Prázdnotu naruší pomätený, násilnícky chlap s vykazeným chrupom, napadajúci súrodenecký párik. Odkiaľsi vyliezajú mŕtvi, pretože unifikácia nie je ešte dokonaná. Začína zdanlivo bezdôvodné násilie na tých, čo sa ešte stále pohybujú na Zemi a nezaradili sa do poslušného radu. Krvavé kúsance a prijatie časti tela jeho zjedením zaraďuje všetkých živých do zástupu mechanických bábok (akási zvrátená forma svätého prijímania). Trhané, pomalé pohyby, vyprázdnené pohľady, mechanické naprogramovanie slúžiace jedinému cieľu. Všetky úkony mlčanlivých, zvláštne chrochtajúcich zombíkov mi pripomínali viac než čokoľvek iné práve robotov a zvuky ich hrkotajúcich mechanizmov. Brániaca sa menšina však vďaka zmäteným ženám a mužom neprekonajúcim svoje ego tiež nemá na ružiach ustlaté. No a záver ? Genocídu premeny tela uhryznutím strieda genocída automatických strelných zbraní. Na citlivé skúmanie odchýlok sa nehľadí. Romerova vizuálne podmanivá čiernobiela jazda od prvopočiatkov v sebe obsahovala filozofický podtext. Možno dobovo šmrcnutý vojnou Ameriky z Vietnamom, mne osobne utkvelo najmä vyššie uvedené. Je niečo horšie než smrť? Áno, niekedy je to život. (24.02.2008)