Vreskot 6

„Myslíš, že čórknem policajné auto a nepustím sirény?“ Ako celá séria, tak samozrejme aj šestka sa hrá na niečo megarafinované, v skutočnosti obsahuje zarážajúce množstvo toxických žánrových klišé (prežívanie smrteľných zranení, nezabiteľnosť istých postáv, upozorňovania ničnetušiaceho vraha na zastrelenie, jeho omráčenie a nedorazenie do konca). Skutočne si nie som istý, či by americká polícia vyhodnotila 20 bodnutí chlapa a zakončenie bodnutím do oka ako sebaobranu (živo si dokážem predstaviť pobúrenú reakciu úprimne rozhorčenej slovenskej kriminálky, že takto kurva nutná obrana fakt nevyzerá.). Autori sa síce snažia pracovať so zaujímavým nápadom, či človeku vo vyvražďovačke hrozí/nehrozí nebezpečenstvo na verejnosti, ale s týmto jednak pracovala už legendárna dvojka (Randy Meeks) a jednak je to blbosť (naozaj je bezpečnejšie ísť podzemným metrom namiesto objednania si veľkého taxíka?). Ale inak som sám zo seba prekvapený, ako sa mi šestka páčila. Napokon aj práca s „pohybom na verejnosti“ má tiež svetlé (či skôr riadne temné) okamihy, kedy asi prvý raz v histórii série vo večierke zomiera postava, ktorá je v tom fakt nevinne a ktorá sa Ghostfaceovi nechtiac priplietla pod nohy. Oceňujem, že nie je do seba až tak zahľadená, ako niektoré iné diely, ktorým som aj práve kvôli tomu musel udeliť „len“ 3*. Zbytočne sa nepiplá v žánroch, podžánroch a neviem, v čom ešte. Je v prvom rade „len“ drsným, sympaticky priamočiarym hororom. Bavili ma finálne rodinné (a iné) twisty a to napriek tomu, že som sa v nich jemne strácal, keďže za srdcovky považujem len prvé dve Cravenove časti. Páčil sa mi fajn kasting, takže keď obete umierali (alebo aj neumierali), držal som im palce. Melissa Barrera a Jenna Ortega sú super (oceňujem sesterský motív, sériu to oživilo, poľudštilo a v neposlednom rade nakoplo), Dermot Mulroney si to užíva a Courteney Cox (ktorá to aj produkovala) má síce iba väčšie cameo, ale nevadí to (možno je to tak dokonca lepšie?). Nedá mi nespomenúť presun deja do New Yorku a to napriek tomu, že väčšinou sa postavy pohybujú v bytoch. Ak sú aj občas na verejnosti, tak je to park alebo metro, takže to nevyzerá ako veľkomesto s počtom obyvateľov 8 miliónov, ale ako Woodsboro 2. Samo osebe je premiestnenia deja z Woodsboro osviežujúce, i keď, pravdaže, k tomu došlo už v trojke. Fanúšik si spomenie tiež na ôsmy Piatok trinásteho, kde vidiecky vrah zavítal do New Yorku. K vyvražďovačkám patrí krv, čo je v tejto sérii bežná vec, ale že tentokrát je násilie predsa len o jemný stupienok vyššie posunuté oproti minulým dielom. Páčili sa mi dozvuky z minula („múzeum“, mrazivý a fantastický Skeet Ulrich). (11.06.2023)

slasher a (priznane) prepálená soap opera v jednom, štýlový vizuál aj soundtrack, nečakane sofistikované odkazy na niche klasiku (NY Ripper, Maniac), závere v až taliansky opulentnom štýle (Argento, Soavi) a zároveň veľmi nenáročná, prístupná zábavka. Baví ma tá vrstevnatosť a univerzálnosť. (12.03.2023)

Nový Vřískot mě rozhodně potěšil, páč jsem věděl, do čeho jdu. Pokud je série na něčem postavená a v tom úspěšná, nevidím žádný důvod na překotné změny. A zde jde o dvě věci - tipovat si, kdo je vrah, a pokud někdo tvrdí, že vše věděl od začátku, pak jednoduše kecá, a vražednou akci. Vrah je opět nekompromisně brutální, a tak se nůž míhá raketovou rychlostí, najde si i hubu dokořán či vytřeštěné oko, ba co víc, dokonce i kuchá, a tak dojde téměř na střeva ven. Sympatické je cameo Samary Weaving, které dá vzpomenout na Hitchcockovu klasiku. Jedna z nejmrazivějších scén je s novinářkou Gale, která by už snad mohla dát vale plastikám, ale jinak její účast potěšila. Z hlediska dynamiky a napětí, pomíjím závěr, je výborné přepadení v pokoji vrcholící žebříkem. Přemíra hororových klišé napovídá, že film je třeba brát s nadhledem, ostatně sám si na mnoha místech ze sebe dělá legraci. Možná jen že tu je přespříliš mluvících hlav, každá další akce ale na ně dá rychle zapomenout. Vtip po titulcích je sice malinký, ale přesně zacílený. Další pokračování bych rozhodně uvítal. 4,5* (12.03.2023)

Stále dobrá hororová zábava, hvězdičkovým hodnocením u mne mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nižší verdikt nakonec dávám, abych naznačil, že pátý i čtvrtý díl se mi zdá výrazně lepší. Dějově se jedná o kompilát již viděného, podobné zvraty a rozuzlení, jako jsme už v sérii viděli, možná jen o něco absurdnější. Trochu mne mrzí, že se tvůrci neodhodlali Vřískot posunout a nabídnout něco ambicióznějšího. Třeba odkrýt karty, aby divák od začátku věděl, kdo se skrývá pod maskou (a hádal pouze motiv), anebo udělat záporáka přímo z hlavní hrdinky. Zvlášť, když oba tyhle směry jsou v šestce naznačeny. Tenhle příslib bohužel nedojde naplnění, výsledná podoba je tak nakonec pohříchu povědomá. Výraznějším problémem je ale pro mne vyloženě mrtvolná meta rovina. Během jednoho roku od premiéry předchozího dílu se v hororovém žánru logicky "nic zásadního nestalo", není tedy na co reagovat, co komentovat, co parafrázovat (z delších prodlev naopak mocně těžila čtyřka a pětka). A "frančíza" jako referenční pojem, k němuž se nejnovější díl vztahuje, je příliš neuchopitelný, aby se na něm nějaké smysluplné meta hrátky daly postavit. Dalšímu dílu bych se nebránil, dal bych tomu ale aspoň pět let ... (23.03.2023)

Docela mě překvapilo a jako fanouška série zároveň potěšilo, že se bude v kinech vřískat pošesté pouhých čtrnáct měsíců po uvedení pátého Vřískotu, který přišel po dlouhých jedenácti letech po čtyřce (a posledním Cravenově "zářezu"). Jak už jsem říkal, mám pro Ghostface slabost, tudíž jsem svolný přehlédnout fakt, že se jedná do nemalé míry o recyklát předchozích filmů - jako fanoušek si ale právě cením onoho propojení mezi jedničkou až pětkou, které jsem si (vedle spousty popkulturních odkazů) vyloženě užíval. Samotné intro, které si šibalsky pohrává s hororovými pravidly a staví je na hlavu, dokazuje, že má "vřískající série" stále co nabídnout. Uvítal jsem situování filmu do New Yorku, kde se tvůrcům podařilo využít jiných lokalit a nabídli tak několik vskutku povedených scén - ať už šlo o chladnokrevnou sekvenci ze samoobsluhy či bytu, nebo o atmosférickou scénu z blikajícího metra. (Spoiler alert!) Identita Ghotsface je člověku jasná od první zmínky o zesnulém rodinném příslušníkovi, nejpozději pak od útoku v bytě, ale o nějaký plot twist tvůrcům ani nešlo, jako spíše o ono pohrávání si s diváckými očekáváními a hororovými pravidly a vytváření "skrýmverza". Divák (ideálně fanoušek) pak s klidem přehlédne nesmrtelnost jistých postav a s uspokojivým úsměvem jen pozoruje nekompromisní likvidaci záporáků. (End: Spoiler alert!) Šestka na mě tedy ve výsledku rozhodně nepůsobila nudně, ani unyle, má-li ale vzniknout další pokračování, čemuž bych se nebránil, byla by vhodnější alespoň tříletá pauza. (27.03.2023)